Deníčky

Na start Tisícročné halušky do Košic se sjelo 44 účastníků z Čech, Moravy i Slovenska různého věku i povolání, s nemalým zastoupením paní a dívek. V následujícím týdnu ujedou na 500 km na trasách mezi Košicemi, Vihorlatem, Slovenským rájem a Vysokými Tatrami, přečemž mimo jiné navštíví sedm profesionálních i osvětových astronomických zařízení.

Ty muj mily denicku! Tobe sveruji sve nejtajnejsi pocity, dojmy a tuzby. Hlavne aby to nikdo dalsi necetl; vzdyt jde o Listy duverne! Ale to se nestane; vse budu zaznamenavat tajnym pismem a jeste to elektronicky zakoduji dnes jiz neznamym editorem T007.

Když jsme se po zdárném skončení XV. Ebicyklu rozjížděli ze slovenských hvězdáren do svých domov, nikdo zajisté netušil, že jednomu z kmenových ebicyklistů Václavu Slavíkovi z Pelhřimova je vyměřen tak krátký čas do tragické smrti. Kamarád Vašek zahynul při cestě do práce na kole, když ho srazil pár kilometrů od domova nesvědomitý řidič rychlého osobního vozu. Zástupci Ebicyklu se účastnili v Pelhřimově tak přesmutného pohřbu a brzy potom vznikla myšlenka, aby právě zde začal XVI. ročník, jenž se pojede jako Vaškův memoriál.

Tak už máme plný mandel ebicyklů v přímé posloupnosti a kromě toho se v poslední době začaly ebicykly nápadně množit. Letos již popáté se jel ESA (Ebicykel Slovenských Astronomů) pod vedením Vladimíra Meštera z Hvězdárny v Partizánském a podruhé Ebicykl Duchovního Otce ve Veselí nad Moravou v režii Tarzana, Ivo Míčka a Martina Píšťka. Konečně Létající Angličan Kamil Galuščák se pokusil utopit ve skotských rašeliništích v prvním Královském britském Ebicyklu. Když to půjde takhle dál, stane se z Ebicyklu stejně obecný pojem jako internet.

Letošní ročník měl dvě zvláštnosti. Poprvé v historii se Ebicykl rozštěpil na větev H (Hejtmanovu) a D (Duchovního Otce). Druhou zvláštností pak byly zcela mimořádné záplavy, které postihly především Moravu a Slezsko, leč také některé okresy na Slovensku a ve vých. Čechách. Týden před zahájením Ebicyklu byla situace v některých místech zejména na severní Moravě zcela kritická a vážně jsme uvažovali o zrušení ročníku.

Náš v pořadí již 5. Ebicykl začal skoro již tradičně hezkým počasím a vlakovým přesunem na místo startu 1. etapy. Náš vlak tentokrát odjížděl až v 15:09 na Pardubice. Po mnoha několikaletých zkušenostech jsme si obě kola s Ilonou sami naložili do služebního vagónu. Oproti našemu očekávání se vše odehrálo bez průtahů a s úsměvy. I vysvětlení se našlo.

Před letošním Ebicyklem jsem trénoval málo. Nejprve mne sužovaly následky chřipky a potom bylo mimořádně špatné počasí. Nicméně něco přes 300 km jsem v přípravě najel, a to na již historickém kole Favorit, na němž jsem jel všechny předešlé ročníky, tj. bezdezénové pláště 630x23 mm, eliptický dvojtalíř 52/44 a pětikolečko 14/28 zubů. Navíc jsem si vzal poprvé kapesní rádijko Philips, hlavně kvůli olympiádě a předpovědím počasí.

Letošní Ebicykl jsem jel na svém favoritu, který od loňska nedoznal žádných změn, tj. eliptický dvojtalíř 52/44, pětikolečko 14-28, bezdezénové pláště 22 mm. Do Bratislavy jsem jel z Prahy na kole; nultou etapu jsem začal v Čejkovicích u Hodonína, kde jsem měl v pátek 4. 8. večer besedu o tamějším rodákovi a mém někdejším profesorovi náboženství na gymnáziu ThDr. Dominiku Peckovi.