Ebi 2000 - Hejtman

XVII. Ebicykl
Uplakana Tisicrocna Haluska (15.-23.VII.2000)

Stripky z Hejtmanova denicku

Prolog

Ty muj mily denicku! Tobe sveruji sve nejtajnejsi pocity, dojmy a tuzby. Hlavne aby to nikdo dalsi necetl; vzdyt jde o Listy duverne! Ale to se nestane; vse budu zaznamenavat tajnym pismem a jeste to elektronicky zakoduji dnes jiz neznamym editorem T007.

Tvuj Hejtman Polni

Sobota 15 VII - 0. etapa (Praha-Kosice)

Nadchl mne zpusob, jakym Mirek Janata ovladl Intercity Kosican, kdyz nekompromisne vnikl do hytlaku preplneneho bicykly a jal se tam delat za jizdy poradek.Tak docilil, ze vsechna kola prubezne nastupujicich ebicyklistu byla radne prepravena do Kosic. Navic roztridil pracovnikum zeleznice take bicykly, smerujici do predchozich stanic. Kdyz jsme pak davali pruvodcim jizdenky k procvaknuti, ti jen uznale poznamenavali: A, vy jste ta velka cyklisticka vyprava!

V Kosicich nas cekal s felicii kombi znamy priznivce Ebicyklu, scenarista TV Vesmirneho laboratoria Fero Franko, nalozil nam bagly a privolal rezisera tehoz poradu Jaro Kernera, ktery nas na kole s upadavajicim pedalem hladce protahl vychodoslovenskou metropoli do Planetaria.

Pracovnici Centra volneho casu nam v Planetariu predvedli pusobivy komponovany porad o kometach, asi jako kompenzaci za to, ze skutecna kometa LINEAR se pred nami cely tyden koketne skryvala za provazci deste.

Nedele 16 VII - I. etapa (Kosice-Caklov)

Tolik deste pohromade se hned tak nevidi, ale hnala mne vidina erupce gejziru v Herlanech. Stihl jsem to opravdu nadoraz, abych se pak mohl ucastnit ziveho obrazu: "Ebicykliste behem erupce vstupuji do zakazaneho prostoru kolem teze".

Vecer v ucebne Zemedelske a zahradnicke skoly v Caklove se konala plenarni schuze Ebicyklu, kde se rozhodlo o terminech a trajektoriich podzimniho Reje, unoroveho Ski a Teleskopy i XVIII. Ebicyklu "Ceskomoravska Odyssea 2001".

Pondeli 17 VII - II. etapa (Caklov-Kolonicke sedlo)

Pri prujezdu Sninou jsem si vsiml poutace vytvarne galerie MIRO, ktera ma tri provozovny: Sninu, Prahu a Berlin. Prislusne km vzdalenosti byly na ceduli uvedeny. Zminil jsem se pak o tom prednostovi Okresniho uradu ve Snine a ten mi obratem zaridil soukromou prohlidku Galerie, jenz je normalne v pondeli uzavrena. Stalo to za to; galerii znam z Prahy jako velmi avantgardni a iniciativni.

Pro ceste lesem z hotelu Kamei na hvezdarnu na Kolonickem sedle mi reditel dr. Kudzej pridelil horskeho vudce na horskem bicyklu. Spolu s nami jeli jeste jiz receny Mirek Janata, dale Vladimir Homola a Petr Lemez (Nemilosrdny Samaritan Ebicyklu). Kdyz jsme uspesne zdolali cca 5 km stoupani v desti a dostali se na trasu po vrstevnici, upadla horskemu pruvodci predni vidlice, ale nastesti na rovine. Zatimco Nemilosrdny samaritan pomahal pruvodci, sam jsem jel napred, abych z hvezdarny privolal pomoc. Prede mnou vsak byl Janata, ktery stejne jako Homola o nehode nevedel; oba vsak minuli odbocku k horske hvezdarne, takze kdyz jsem tam jiz za sera sam dojel, zjistil jsem, ze je treba vyslat dve zachranne vypravy, z toho jednu naprosto nejasnym smerem! Nakonec na hvezdarnu dorazili v poradku horsky vudce s Petrem Lemezem i Vladimir Homola, jenz se intuitivne vratil prave ve chvili, kdy ti posledni dva dorazili k one nestastne odbocce. Mirek Janata skoncil u dobrych lidi v obci Strihovec. Tam ho sice ona druha zachranna vyprava hledala, ale jenom v hospode a tak se vratila s neporizenou. Mirek dle MOKODEBu dorazil pak do cile etapy az zitra rano.

Po prijezdu na horskou hvezdarnu Kolonicke sedlo jsem mel prednaset pro mistni zajemce, ale ztratil se mi bagl se suchym oblecenim. Tedy ztratil: sam jsem se susil v reditelske pracovne oden pouze do slipu a prosil Dusana, aby mi nasel bagl v khaki obalu od spaciho pytle s vysitym cervenym G. Pak jsem se dozvedel, ze on usilovne hledal modre brasny s bilymi puntiky... Dr. Kudzej mi nakonec pujcil vlastni stavebni osaceni a nepromokavy plast, v nemz jsem mluvil na schudcich plechove maringotky k publiku, jez stalo pod deravou celtou celou dobu prakticky v desti. Mluvil jsem do mikrofonu, pres zesilovac od civkoveho magnetofonu B116, jenz stal zprvu svisle prakticky ve dverich maringotky kvuli kratkym kabelum. Behem prednasky prichazejici a odchazejici ebicykliste zakopavali o ty kabely a nakonec se jim podarilo magnetofon skacet. Nicmene mistni mechanici ho zrucnymi udery pokazde znovu uvedli do chodu - ze nikdo nedostal ani ranu, povazuji za fyzikalni zazrak.

Utery 18 VII - III. etapa (Kolonicke sedlo - Michalovce)

V V. rocniku Vychodoslovenska Haluska jsem chybel kvuli urazu a tehdy mou roli Hejtmana prevzal Jenik Hollan z Brna. Ucastnici mi pak vypraveli, jak si chtel cestu kolem Vihorlatu zkratit pres Morske oko a do Michalovcu dorazil zcela rozdrasan pozde v noci, kdyz na neho cely vecer marne cekalo publikum, tesici se na avizovanou prednasku. Pametliv toho chtel jsem jet proto radeji oklikou kolem Vihorlatu, ale zdrzel jsem se loucenim a mi zbrojnosi chteli na Oko, tak jsem trnul, jak dopadneme. Nastesti v krizovych mistech byly na stezkach sipky z klaciku a tak jsme na Oko trefili a zasli, jak je to tam pekne. Bylo to tak pekne, ze jsme se tam zapomneli vyfotit.

Streda 19 VII - IV. etapa (Michalovce - Medzev)

Z teto etapy jsem mel pro jeji delku a spatnou povest z jiz zminovaneho V. rocniku obavy, ale kdyz po vyjezdu z Michalovcu prestalo prset, nakonec to nebylo nijak zle. Mimoradny vykon podal Vladimir Homola, jenz minul odbocku na Slanec, takze jel tzv. severni trasou pres Dargovsky prusmyk, ale protoze vedel, ze ma projet Slanec, tak se k nemu take dostal - ovsem z opacne strany, a prislusny kopec vyjel az na Hradisko, nez prisel na svuj omyl.

My, co jsme jeli jizni trasou, jsme ho pak sledovali z obcerstvovaci vesnicky Cana a misto rovne na Haniska jsme uhaneli na severozapad az na predmesti Kosic. Tam jsme si mylne vylozili, kde vlastne jsme, a po krasne hlavni silnici v ukaznenem pelotonu svisteli pro zmenu primo na jih do Madarska. Omyl jsme poznali po cichu - proslule VSZ nam totiz prekvapive smrdely zprava, misto ocekavaneho zleva. V Saci jsme odbocili uz spravne na Malou Idu a tam jsem neuspel se svym navrhem, abychom pokracovali na proslulou Zlatou Idku a venovali tuto etapu Vladimiru Meciarovi - tim bychom byli jiste ziskali tolik potrebnou publicitu pro XVII. Ebicykl.

Po dojezdu do Medzeva jsem zasl nad kompletne vykachlikovanou moderni hvezdarnou. Skvely gulas byl odmenou za nejdelsi etapu rocniku (s tim nasim zakufrovanim to bylo 115 km), ale pres vecerni vyjasneni se kometa LINEAR neukazala.

Ctvrtek 20 VII - V. etapa (Medzev - Spisska Nova Ves)

Kopec z Medzeva pres Stos na sedlo sv. Maria (800 m n. m.) meril 15 km, ale neprselo, a tak to celkem slo, zvlaste kdyz mne podporoval borec Milos Sochan. Pak nasledoval sesup do Smolnika a Mnisku a odtud dalsi 17 km kopec na rozcesti nad Zimnou dolinou. Tam mne postihl v Nalepkove defekt, nastesti zrovna u bufetu, kde jsem obedval s J. Krejsou, takze oprava trvala jenom kratce. Presto to stacilo, abychom na sedlo dojeli o neco pozdeji nez hlavni peloton a pri sjezdu do Spisske N. Vsi nas na okraji mesta zastihl sileny lijak, takze jsme do cile dojeli jak zmokle slipky.

Kdyz jsem pak mel po veceri v Kulturnim sale moderovat besedu s mistnimi zajemci o astronomii, intenzivne jsem se odparoval. Take jsem pak musel kazdy vecer zasivat sve mokre svrsky - nite mi praskaly jako pri prekotnem rozpinani vesmiru po velkem tresku.

Patek 21 VII - VI. etapa (Spisska Nova Ves - Kezmarok)

Do rana jsem docela dobre vyschnul a jel tentokrat solo pres Spissky Stvrtok a Vrbov do Stare Lesne navstivit sve astronomicke kolegy. Kolem 15.30 jsme se pak sesli pred budovou Astronomickeho ustavu SAV k prohlidce slunecniho a stelarniho oddeleni a navic jsme plenili i hydrometeorologicke pracoviste Geofyzikalniho ustavu SAV, kde padl navrh obetovat Lenku Sarounovou bohum, aby se to zatracene pocasi konecne zlepsilo. Nase utlocitnost se nam nevyplatila: pri vecerni sjezdu lesni cestou pres Mlynceky do Kezmarku jsme primo v ulicich mesta opet radne zmokli. Na te lesni ceste jsme videli nejvyse polozene capi hnizdo: capu bylo vsude po trase prekvapive mnoho. Pry se z nedostatku zab preorientovali na mysi.

Po dojezdu do skoly v Kezmarku jsem zjistil, ze mi praskl plast, takze ma dalsi ucast na sobotni etape byla problematicka. Musel jsem za setmeni zjistovat, zda je v Kezmarku cyklisticka prodejna a ma-li v sobotu vubec otevreno. Pri tomto pruzkumu jsem objevil vytecnou hotelovou restauraci a konecne jsem si mohl dat opravdove halusky, odpovidajici koncicimu tisicileti.

Sobota 22 VII - VII. etapa (Kezmarok - Kezmarok)

Diky Jirkovi Krejsovi jsem mel na kole novy plast a radost z toho, ze chvili neprsi. Spolecne s nim (on - ac vozova hradba - vozi sebou horske kolo na drzaku na strese felicie) jsme se vydali do nedalekeho Vrbova na termalni koupaliste. To bylo naprosto naramny, nebot voda tam je vskutku tepla, nezavisle na pocasi, ktere opet bourilo. Na koupalisti se sesli i dalsi veterani jako Tarantule a Prace a tak jsme se maceli a hodovali az do odpoledne. Sam jsem se pak vydal do Zakovcu podivat se na asyl pro bezdomovce Nadej a dale do Velke Lomnice navstivit naseho hostitele kezmarskych etap dr. Ladislava Hrice. Nebyl doma, a tak jsem pokracoval do Stare Lesne, abych na volne ceste opet promokl na kuzi. Ve Stare Lesne jsem se susil u Rudolfa Galise a pockal na navrat ebicyklistu z tury na Skalnate Pleso. Mezitim dorazil i Jaro Kerner, aby si nas vyfotil pro sve noviny. Sotva jsme se seradili pred Astronomickym ustavem, prisel dalsi slejvak (a Lenka zrovna nebyla po ruce!) a tak jsme jeli zpet do Kezmarku opet v desti.

Vecerni slavnostni ukonceni Ebicyklu se konalo az nekdy ve 22.30 h, ale bylo to uzasne videt, ze vlastne nikdo na trase nejtezsiho rocniku Ebicyklu nevzdal, ba prave naopak. Od Kosic do Spisske N. Vsi ucastniku plynule pribyvalo!

Nedele 23 VII - Ebilog (Kezmarok - Praha)

V telocvicne jsem mel spacak hned u dveri, takze kdyz nekdo vychazel, prohybala se pode mnou podlaha jako pri zemetreseni 3. stupne Richterovy stupnice. Tak jsem zaregistroval, ze prvni ebicykliste opousteli lezeni jiz pred 5. h ranni. Ja jsem vsak vytrval az do osmi, pak se sbalil a jako posledni vubec presne v 9 h se rozloucil s kvartyrmajstrem Dusanem Krchou a vyrazil po ose i s baglem do Popradu. Po ceste mne chtel zajet jeden ridic, kdyz uvnitr vesnice klickoval v protismeru mezi auty nejmin osmdesatkou a prede mnou uz uhybal na skripajicich pneumatikach. O kousek dal mne predjizdel tirak s vlekem a tim vlekem mne temer srazil do prikopu. Na 15 km usek docela slusna statistika, rekl bych.

Jo, a pri nastupovani do rychliku v Popradu prisel dalsi slejvak, a jelikoz nastupiste je nekryte, tak jsem se pak susil az do Ziliny. V Praze bylo krasne teplo a sucho; za tech 9 dnu Ebicyklu jsem pribral 1 kg.