Ebi 1996 - Ottakar L.
XIII. EBICYKL
"Českosaská Třináctka"
Memoriál Róberta Rosy
(27. VII. - 4. VIII. 1996)
Sobota 27.7.1996 - nultá etapa
Náš v pořadí již 5. Ebicykl začal skoro již tradičně hezkým počasím a vlakovým přesunem na místo startu 1. etapy. Náš vlak tentokrát odjížděl až v 15:09 na Pardubice. Po mnoha několikaletých zkušenostech jsme si obě kola s Ilonou sami naložili do služebního vagónu. Oproti našemu očekávání se vše odehrálo bez průtahů a s úsměvy. I vysvětlení se našlo. Zatímco jízdné do Chocně nás stálo 160,- Kč, za kola jsme díky našemu samoobsloužení zaplatili 96,- Kč (tj. včetně příplatku 40,- Kč). Cesta ubíhala poměrně dobře, ale přitom rostla naše nervozita, protože začalo být zřejmé, že nestihneme přípoj v Pardubicích. Z nouze nám pomohli nakonec sami železničáři, díky zpoždění vlaku z Hradce Králové do Chocně jsme místo v Pardubicích přestoupili již v Hradci Králové a do Chocně jsme celkem v pohodě dorazili asi v půlosmé večer tj. po necelých 4,5 hodinách jízdy.
Po naložení veškerých zavazadel na kola jsme vyrazili kolmo na závěrečnou 12 km dlouhou část našeho přesunu do Sloupnice. Tuto trasu jsme si již jednou projeli (v obráceném směru) loni, a tak jsme celkem bez bloudění ukončili cestování těsně před půldevátou. Ubytování v místní mateřské škole proběhlo bez problémů, takže záhy jsme se přesunuli do místní restaurace, kde se již shlukovala většina ebicyklistů. Zde jsme se přidali k mnoha našim známým. Bohoušovi a Zinaidě, Laděně, Eddymu, Tarzanovi, Liborovi, Sirovi, Kosatce a dalším.
Ve 22:30 bylo uspořádáno zahájení 13. ročníku Ebicyklu celkem logicky v této restauraci. Sezení zahájil hejtman Jura Grygar, dále promluvil náš hostitel Ing. Jiří Veselý ze Sloupnice, zástupci vozové hradby, Sir a další. Kromě uvítacích ceremonií byl dohodnut časový plán 1. etapy. Ostrý start v neděli ráno v 9:30 hodin a večer sraz na v 18:00 na hvězdárně ve Rtyni v Podkrkonoší. Jak ukázala 1. etapa v neděli 28. 7., vše bylo jinak. Ale i noc byla všelijaká. Televize, chrápání, časné vstávání jiných, to vše způsobilo, že jsme se vyspali málo a špatně.
Neděle 28. 7. 1996 - první etapa
Kouzelným počasím oplývalo nedělní ráno na startu 1. etapy ve Sloupnici. Hromadný start v 9:30 z místní restaurace se neuskutečnil, a tak jsme s Ilonou vyrazili sólo na Choceň. Na náměstí v Chocni jsme udělali povinné foto a pokračovali jsme ve směru na Kostelec n/Orl. Zde jsme absolvovali krátkou návštěvu u mé sestřenice a pak jsme pokračovali na Opočno. Ačkoliv šlo o nejkratší trasu z Chocně do Opočna, ukázalo se, že je nejvíce kopcovitá. Závěrečný sjezd do Opočna však byl bohužel znehodnocen velice hrbolatou silnicí. V Opočně jsme se zastavili na nádvoří zámku a v nedaleké restauraci jsme poobědvali. Odtud jsme pokračovali na Dobrušku. Zde na malebném náměstí s větží uprostřed jsme zahlédli prvního ebicyklistu na trase. Pak následovalo Nové Město n/Metují a jízda po břehu Rozkoše. Tady nás dojeli další dva ebicyklisté, Zinaida s Bohoušem. S nimi jsme projeli Českou Skalicí a Babiččiným údolím. Zámek Ratibořice, mlýn i babiččina chaloupka na Starém bělidle, vše bylo podle Babičky Boženy Němcové. Nechyběl ani prodavač párků s pivem a suvenýry. Znesvětili jsme pěší zónu bicykly, ale naštěstí bez následků. Červený Kostelec nám zůstal po pravé ruce a my jsme dorazili do Rtyně v Podkrkonoší, kde byl na 18:00 stanoven sraz na místní soukromé hvězdárně pana Drbohlava. Po jediném doptání jsme ze středu Rtyně vyrazili na Hronov, kde jsme asi po 1 km narazili na levou odbočku k hvězdárně vzdálené asi 1,5 km. Mezitím jsme potkali vozovou hradbu - Dušana s Evou, kteří nám hvězdárnu doporučili. Hvězdárna stála pochopitelně na nejvyšším kopci, ale já s Bohoušem jsme ji "zvládli" v sedle. Přitom jsme potkali sjíždějícího Zdeňka Taranta a na hvězdárně ještě Milana Antoše s Karlem Semerákem. Plánovaný sraz v 18:00 se však neuskutečnil, neboť většina dalších ebicyklistů dojela o více než hodinu později. Po prohlídce hvězdárny nsledoval sjezd zpět do Rtyně a zastávka v Batňovicích v restauraci "U Bulánka". Místní personál nás nemile překvapil dlouhými čekacími lhůtami na jídlo. Již zde čekali Antoš s Tarantem a vozová hradba Laděna se Zdenkou. Zinaida s Bohoušem to nevydrželi a jeli se najíst do jiného zařízení. My ostatní jsme pak asi po 1 hodině a půl vyrazili do konečné stanice - Úpice. Po dojetí do samého středu městečka náš čekal výjezd na hvězdárnu položenou vysoko nad městem. Nejdříve se zdálo, že se uskuteční plánovaný potlach ve 22:00 hodin, ale opět z toho nic nebylo. Naštěstí se ukázalo, že vedle nocování ve stanu je možnost složit hlavu i v útrobách místní lidové hvězdárny v Úpici. Noc proběhla přeci jen poklidněji. Znavení ze 110 km jízdy a méně chrápajících i šustících nám dopřálo přeci jenom více spánku před zítřejší etapou.
Pondělí 29. 7. 1996 - druhá etapa
První slunečný den 13. Ebicyklu začal opět slunečným jitrem, i když v noci krátce sprchlo. Po snídani k nám promluvil nejprve hejtman, pak ředitelka hvězdárny Dr. Marková a konečně i Sir o nadcházející 2 verzích pondělní etapy. Poté jsme s Ilonou vyrazili na tu kratší. Vyrazili jsme s Ilonou na Trutnov, dříve se snad podařilo vyrazit jen Šimoníkovi. Než jsme však dorazili do Trutnova, dojel nás Antoš s Tarantem, a tak jsme si v kvartetu dali ranní kávu na náměstí v Trutnově. Poté jsme pokračovali neustále po rovině do Hostinného, kde jsme naplánovali oběd. Vše bylo podle plánu včetně počasí. V Hostinném se naše cesty rozdělily a já s Ilonou jsme sami vyrazili na Horku u Staré Paky. Kousek za Hostinným nás však stihl první liják letošního Ebicyklu. Po osušení a výměně triček však vzápětí přišel druhý liják, a tak náležitě promočeni jsme začali v dešti (vyzbrojeni pláštěnkami) stupat do Horky. Tady konečně déšť ustal, a tak jsme bez komplikací dorazili do Studence, kde jsme navštívili mého bratra. Zde po po dnešních útrapách zhojili naše rány, osušili se, vykoupali se, a dobře se nasytili. Až večer jsme pak vyrazili do Vrchlabí. Celkem v klidu jsme dosáhli římsko-katolického děkanství, kde nás čekalo nejen hojné pohoštění, ale i pěkné ubytování. Po zabydlení jsme vyrazili ještě s Mirkou a Zdeňkem Štorkovými do města na pizzu. Nic z ní nebylo, ale i tak jsme se docela slušně občerstvili, i když na obsluhu pizzerie zatím tržní podmínky nedolehly. Ve 22:00 se v největší místnosti fary odehrál velký potlach. Nejprve nás přivítal administrátor fary, pak k nám promluvil hejtman a na závěr Sir s Antošem o příští etapě. Další noc tentokrát narušovalo bujaré veselí některých ebicyklistů, poměrně silný automobilový provoz na hlavní silnici a opět chrápání mnoha ebicyklistů.
Úterý 30. 7. 1996 - třetí etapa
Úterní ráno nás probudilo zlověstnými dešťovými mraky a zcela zataženou oblohou. Jen s malými zbytky optimismu jsme já a Ilona vyrazili nejkratším možným směrem na cílovou Jizerku. Ještě před odjezdem se spustil dešť, a tak přišly, stejně jako den předtím, ke slovu opět pláštěnky. Kousek za Vrchlabím pršet dokonce přestalo, a tak jsme již v lepší náladě míjeli Jilemnici a později začali stoupat po velice frekventované silnici údolím Jizery. I když to bylo do kopce, cesta ubíhala poměrně rychle. Něco po 10. hodině ranní jsme se zastavili v Jablonci nad Jizerou v cukrárně na nezbytném kafíčku, zákusku a teplém čaji. Potom jsme odbočili do Rokytnice, projeli jsme ji prakticky celou a to oběma směry. Naše pokusy dobře se najíst v této tak známé lokalitě Krkonoš však ztroskotaly na vysokých cenách jídel. Proto jsme pokračovali vzhůru podél Jizery. Nakonec jsme zkusili restauraci ve Vilémově a dobře jsme udělali. Po chutném obědě jsme začali zdolávat nejtěžší úsek - stoupání do Kořenova. Celkem 4 km dlouhý kopec však po 30 minutách "padl". Na jeho vrcholu jsme v konzumu nakoupili svačinu a odbočili jsme doprava na Horní Polubný. Zde jsme absolvovali krátké občerstvení pod slunečníky (hrozil déšť) a zbývalo jen mírné stoupání (asi 5 km) na Jizerku. K penzinu pod Bukovcem dojela jako první vozová hradba Dušana a Evy Krchových, pak Karel Bejček a za ním já s Ilonou, avšak po pouhých 54 km jízdy v sedle. Brzy po dojetí jsme se ubytovali v penzionu, který byl celý jen pro nás ebicyklisty. Počasí se mezitím dost zhoršilo, a tak se příjezdy ebicyklistů pro silný déšť velice opozdily. Večeře byla plánována na 20:00 hodin, většina z nás ji však dostala dříve. Večerní potlach započal ve 21:30 a hodnotilo se a plánovalo vše, co bylo třeba.
Středa 31. 7. 1996 - čtvrtá etapa
Nocleh na Jizerce byl zpříjemněn nejen pravými postelemi pro 50 z celkem 56 účastníků Ebicyklu, ale i celou noc hřejícími radiátory ÚT (při otevřených oknech). Ráno bylo téměř jasno. S Ilonou jsme vyrazili nejkratší cestou domů tj. do našeho domova v Liberci. Klasicky přes vršky Jizerských hor - přes Smědavu, po Kasárenské cestě, Štolpišské silnici přes Hřebínek, Novou louku, Bedřichov a Rudolfov do Liberce. Ilona se rozhodla zůstat doma a na 1 den převzít od našich rodičů našeho 7-letého Káju. Já jsem doma jen poobědval a vyrazil jsem do Jablonce n/Nisou na Antošovu hvězdárnu. Zde jsem setrval asi do 15:00 a za hrozícího deště jsem sám vyrazil přes Dolní a Horní Studnici na Tanvald. Poté jsem se musel zcela vysílen v Desné občerstvit - shodou okolností jsem v restauraci pod závěrečným stoupáním na Jizerku zastihl i Eddyho, hejtmana Juru Grygara a novou ebicyklistku Olgu. Po sladkém občerstvení z palačinek se šlehačkou zalitém 1 pivem jsem se s ostatními vydal na 9 km dlouhé stoupání na Horní Polubný a dále na Jizerku. V 17:30 jsme již byli v chatě pod Bukovcem. Zlatým hřebem dne byl nakonec ještě pěší výstup na bájnou horu Bukovec, kde jsme pořídili vrcholové foto.
Čtvrtek 1. 8. 1996 - pátá etapa
Ráno jsem vstal okolo 7. hodiny a až v 8:00 jsem byl po snídani. Po malé opravě kola (výměna drátu) jsem asi v 9:00 vyrazil opět nejkratší cestou do Liberce. Velice pěkné počasí mi umožnilo za 1 hodinu a 35 minut dorazit domů na kraj Liberce. Stinnou stránkou rychlé jízdy však byl další prasklý drát zádního kola mé Esky, tentokrát na straně šestikolečka. Zhruba 1,5 hodiny času tak vyplnila další oprava kola, koupel a oběd v teple domova (s menší škodou v kuchyni). Pak jsme já a již i Ilona vyrazili z Liberce na Chrastavu, kde jsme navázali na 5. etapu letošního ročníku Ebicyklu. Na náměstí v Chrastavě (vedle prodejny kol) jsme u Imbisu zastihli Romana Krejčího. Po 30 minutách příjemného posezení jsme pak sami pokračovali na Hrádek n/Nisou, kde jsme chtěli stihnout plánovaný sraz ve 14:00. Bohužel se na náměstí v Hrádku n/NIsou nikdo s námi nesrazil. Potkali jsme jen vozovou hradbu - Laděnu se Zdenkou, Sira a to bylo vše. Pak jsem tedy namířili k celnici a dále do Žitavy. Zde jsme se opět na chvíli setkali se Sirem. Po příjezdu na náměstí v Žitavě jsme s Ilonou pokračovali německým územím do Seifheuersdorfu a Varnsdorfu. Cesta však byla za silného vedra velice obtížná. Strefili jsme se asi do doby, kdy se Němci vraceli ve svých vozech z práce, což bylo na úzkých a kopcovitých silničkách této části bývalé NDR dost nepříjemné. Nakonec jsme Varnsdorfu přeci jen dosáhli. Zde jsme do třetice potkali Sira s Jandou a společně jsme povečeřeli ve velice levné a přitom levné restauraci. Po velice nutném posilnění jsme se dali do zdolávání kce Tlustce Kluci nám ujeli, ale přesto se nám podařilo kopec rychle zdolat. Pak následoval velmi příjemný sjezd mezi lesy a rybníkem do Kytlice. Do cíle jsme dorazili asi kolo 18:00. Ubytování bylo tentokrát v chatičkáách, k dispozici byla teplá sprcha, kuchyň s večeří i se snídaní. K tomu báječné počasí, tedy idylka.
Pátek 2. 8. 1996 - šestá etapa
Páteční etapa skýtala opět možnost navštívit část německého území v oblsti Hřenska a Rumburku. Vše ale dopadlo úplně jinak. Ráno bylo podmračené, ale nakonec se vyčasilo a bylo teplo. Vyrazili jsme tentokrát se Zdeňkem Tarantem z Kytlice na sever s úmyslem cestou do Německa projet Kyjovské údolí. První zastávkou byla Krásná Lípa, kde jsme poseděli v cukrárně na náměstí. Pak jsme odbočili do Kyjova, za nímž jsme projeli krásnou přírodní scenérií - Kyjovským údolím. To končilo až u německé hranice, kde jsme doufali, že překročíme hranici. Zastavila nás zde však pohraniční stráž BRD a vrátila nás zpátky. Velice chybně jsme se vydali pokračující lesní cestou na jih podél hranice. Výsledkem pak bylo více než 2-hodinové bloudění touto částí českosaského Švýcarska. Podle směrovek jsme opět zamířili k německé hranici - k tzv. Černé bráně, ale zde byla jen horská říčka Křinice tvořící českoněmeckou hranici. Obrátili jsme tedy naše snažení na Mezní Louku. Až po trojím doptání jsme nakonec nabrali správný směr. To už nás ale zastihla prudká průtrž mračen, a tak jsme v pláštěnkách dorazili k místní restauraci. V zimě za deště pod slunečníky se Zdeněk naobědval a Ilona si dala čaj na zahřátí. Pak následoval sjezd do Hřenska. Jízdu z Hřenska do Děčína byla provázena hezkým slunečným počasím. Průjezd města zdařile dirigoval Zdeněk, a tak jsme bez problémů směřovali na Jílové západním směrem z Děčína. Zde se k nám přidali kluci z Brna, kteří nás dojeli. Společně jsme pak našli místo našeho ubytování - místní základní školu s již tradiční tělocvičnou a opět teplými sprchami. A tak dnešek dopadl celkem dobře, i když jen s porcí 75 km a bez návštěvy německého území - snad se to povede zítra v sobotu!!
Sobota 3. 8. 1996 - sedmá etapa
Poslední etapa 13. ročníku Ebicyklu nás zavedla opět na německé území. Z Jílového jsme vystoupali asi 300 výškových metrů do obce Sněžník (na 5 km délky). Ještě před přejezdem hranice (přes turistický přechod) jsme si dali v poslední české restauraci dopolední kávu. Pak jsme pokračovali malebným údolím Bialatalu až k hradu Königstein na břehu Labe. Vylezli jsme až k hradu, ale prohlíželi jsme jej pouze z vnějšku. Vstup byl totiž 6,- DM je Persone. Před hradbami jsme poobědvali něco ze svých zásob, obešli jsme hrad z jedné strany, a pak jsme vyrazili zpět ve směru do údolí Bahratal. Cesta rychle ubíhala, až jsme dorazili k pohraničnímu přechoduv Petrovicích. Zde jsme navštívili soukromou hvězdárnu pana Bílka. Ubytování bylo v místní škole, ale ceny jídel v okolních hospodách byly jen pro Němce. Celkově byla poslední etapa zároveň nejkratší etapou ročníku (měřila jen 49 km). Počasí bylo pěkné, i když ráno bylo chladno a silně zataženo. Něco po 18. hodině jsme se všichni (až na pár jednotlivců, kteří odjeli dříve nebo i v průběhu dneška) sešli v tělocvičně k závěrečnému potlachu, kde byl slavnostně zakončen 13. ročník Ebicyklu. Po něm následovala návštěva místních drahých restaurací.
Neděle 4. 8. 1996 - ebilog
Odjezd z Ebicyklu´96 provázelo opět hezké počasí. Ráno po rozloučení se zbylými účastníky jízdy jsme se já a Ilona spolu s Milanem Antošem vydali v 9:00 na cestu do Děčína. Vystoupali jsme do Tisé a pak následoval sjezd do Libouchce přes 13 km vzdálené Jílové, kde jsme již byli, do Děčína na hlavní nádraží. Zde nám asi za 50 minut po dojetí (v 10:46) odjížděl rychlík přímo do Liberce (přes Varnsdorf a Žitavu). Vlak jel nám známou krajinou podle jízdního řádu, a tak jsme byli ve 13:05 v Liberci a za další půlhodinu dokonce doma. Nepříliš teplé ale polojasné větrné (až podzimní) počasí se udrželo po celou neděli.
Ottakar L.
Vložit nový příspěvek | Zobrazit vše | Sbalit vše