Ebi 1995 - Hejtman

XII. EBICYKL
Memoriál Róberta Rosu
5. - 13. srpna 1995

Prolog

Letošní Ebicykl jsem jel na svém favoritu, který od loňska nedoznal žádných změn, tj. eliptický dvojtalíř 52/44, pětikolečko 14-28, bezdezénové pláště 22 mm. Do Bratislavy jsem jel z Prahy na kole; nultou etapu jsem začal v Čejkovicích u Hodonína, kde jsem měl v pátek 4. 8. večer besedu o tamějším rodákovi a mém někdejším profesorovi náboženství na gymnáziu ThDr. Dominiku Peckovi. V sobotu 5. 8. před startem jsem si tam ještě prohlédl pamětní síň presidenta T. G. Masaryka, který žil v Čejkovicích jako školák od r. 1856 do r. 1862. Slovenskou hranici jsem překročil mezi Hodonínem a Holíčem a pak za krásného letního počasí uháněl přes Kúty do Malacek, kde jsem v tamější cukrárně potkal první ebicyklisty - Hradečáky Kujala, Nekolu a Reinberka. Do cíle v PKO v Bratislavě jsem dorazil přesně ve 21 h, abych se tak mohl účastnit opékání špekáčků na nábřeží u Dunaje. Sjelo se nás téměř 50 prakticky ze všech krajů bývalého Československa. Přijelo i několik nejedoucích hostů, např. manželé Glacovi a Dr. Jaroslav Čorba ze Slovenské televízie. Tak jsme mu zazpívali jeho oblíbenou lidovou píseň "Čorba je vůl". Spali jsme ve výstavní hale PKO, kam by se hravě vešlo několik set ebicyklistů, a kde byla v noci naprostá tma.

Na trati Praha-Bratislava jsem ujel 419 km.

1. etapa (Ne 6. 8.) Bratislava - Hlohovec

Ráno jsme si zajeli do nejbližšího kostela na 8 h, oficiální start byl v 9.30 h na nábřeží, ale poněkud se to zpozdilo tím, že jsme si šli prohlédnout pracoviště Astronomického úseku PKO, kterému šéfuje RNDr. Katarína Maštenová. Mají jen přenosné dalekohledy, ale zato docela dobrý astronomický software. Teprve hodně po 10 h jsme vyrazili jako peloton napříč Bratislavou na hřbitov v Ružinově. U hrobu Roba jsme se sešli také s rodinou Rosovou a položili tam věnec od účastníků Ebicyklu. Ze hřbitova jsme odjížděli po skupinkách na trasu 1. etapy až kolem 11.30 h. Jen po městě jsem tak najezdil 24 km, než jsem se dostal na výpadovku na Pezinok a Modru. Ponejvíce jsem jel s Kanaanem Paulem a kecali jsme o tom, co jsme za ten poslední rok zažili. Projeli jsme obcí Svatý Jur, ale nebylo, kdo by nás u té cedule vyfotil.

Počasí bylo kromobyčejně příznivé, jasno a lehký větřík, provoz byl ucházející, a tak jsme přesně ve 13 h zaparkovali v jedné hospodě na náměstí v Modre. Po lehkém občerstvení jeli účastníci na observatoř na Pieskoch, zatímco já jsem jel sólo do Budmeríc navštívit svého dávného TV kamaráda dr. Pal´ka Dvořáka, jenž byl jeden čas také předsedou Rady slovenského rozhlasu, než ho El Dorado zrušil. Věnuje se nyní studiu starého osídlení Slovenska, což je s ohledem na současnou politickou situaci na Slovensku dostatečně bezpečné téma. V 17 h jsem odtamtud vyrazil směrem na Ružindol a Trnavu a dál jsem se vydal po státní silnici směrem na Piešťany. Brzy se vpředu vlevo začaly rýsovat chladicí věže jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice a za mnou se hnali pronásledovatelé pod vedením Eddyho, kteří mne na odbočce do Hlohovce také dostihli. Společně jsme pak prosvištěli Leopoldovem a zaútočili na kopec ke hvězdárně v Hlohovci - v závěru to byl solidní krpál, ale vše jsme vyjeli.

Na hvězdárně jsem se potkal s ředitelem Josefem Krištofovičem a dr. Horylovou, která mne lákala na podzimní seminář opět do Budmeríc. Vypil jsem neuvěřitelné množství čaje a pak jsem se odebral do sálu místního Planetária, kde byla beseda s obecenstvem. Po skončení besedy již za tmy se konalo přijímání nováčků do hnutí Ebicykl - museli přísahat na Základní Dogma Ebicyklu, a Tarzan je zpovídal, proč se k nám dali atp.

Ujeto 94 km.

2. etapa (Po 7. 8.) Hlohovec - Partizánske

Dopoledne jsme se ještě šli podívat do kopule na sluneční protuberance a skvrny. S Žitem jsme vstoupili po telefonu do vysílání Českého rozhlasu v Hradci Králové a sdělovali posluchačům své dojmy ze spanilé jízdy. Pak jsem jel sám a sám po dost frekventované cestě na Nitru, počasí bylo stále prvotřídní.

V Nitře jsem si zašel na oběd do dosti přepychové restaurace, kde navíc bylo hodně narváno, ale jídlo mi dali rychle, takže již ve 13 h jsem pokračoval skrze město ve směru k hoře Zobor a pak na Hrnčiarovce a Štitáre. V jednom kopci jsem dojel prof. Jiřího Komrsku (starší Práče Ebicyklu) a společně jsme pak projeli Kolíňany, Jelenec, Neverice a Sl´ažany. Při jednom prudkém sjezdu mne bodla vosa přes ponožku do kotníku a tak jsem se pěkně lekl. Rychle jsme projeli Zlaté Moravce a otočili se k severu na Topoľčianky. Tam jsme dorazili v 15 h a setkali se s řadou ebicyklistů v místní hospodě, kde jsme hlavně doplňovali tekutiny. Prohlédli jsme si pak na kole oboru kolem někdejšího letního sídla presidenta TGM a v 16.15 h jsme spolu s Eddym a Dášou samaritánkou vyrazili do táhlého stoupání na Skýcov. Jura Komrska zůstal pozadu, takže jen ve třech jsme přejeli vrchol pohoří Tríbeč a bleskově sjeli k přehradě poblíž Velkých Uherců, kde jsme se parádně vykoupali (17.40-18.25). Potom jsme projeli ty Uherce a vnořili se do Partizánského a kolem někdejších Baťových továren na obuv jsme se dostali na hvězdárnu v Bielicích v 18.50 h.

Tam už bylo živo, jak přímo na hvězdárně tak v zahradě kolem ní. Přijelo totiž také asi deset malých ebicyklistů z Rajce pod vedením pí učitelky Veselovské. Ubytoval jsem se v kanceláři ředitele Vladimíra Meštera a po večeři jsem měl přednášku o kosmických katastrofách pro místní zájemce. Když skončila, šel jsem zapálit na zahradu táborák, u něhož se pak opékaly buřty. Chvíli jsme pak ještě v menším kroužku klábosili v té kanceláři, ale už jsem byl zralý do postele. Celou noc mi však zkazili bzíkaví komáři, štípající zejména do rukou a kotníků.

Ujeto 92 km.

3. etapa (Út 8. 8.) Partizánske - Predmier

V noci se zatáhlo a ráno již solidně pršelo. Nespěchal jsem proto se snídaní a to se mi vyplatilo. Déšť ustal a silnice byly pěkně pokropené, aby se na nás neprášilo. Vyrazil jsem teprve v 9.40 h směrem na Hradište a pak po státní silnici 50 na Nováky, kde jsem dojel větší skupinu, s níž se mi pak jelo velmi hezky po čtyřproudovce až do Prievidzi. Po cestě nás předjel malý náklaáček, který měl vzadu firemní reklamu na "drátěný program". Posléze pak na jednom baráčku byla ve štítě reklama na "akrylátový program". Tomu první se dříve říkalo drátenictví, tomu druhému výroba koupelnových van. Inu, doba se mění, a vše se musí nějak navýšit!

Z Prievidzi jsme konečně odbočili z frekventované silnice na Nitrianské Pravno a těsně před 12 h jsme zaparkovali v Kl´ačnu, kde byl plánovaný sraz. Pojedl jsem specialitku v místním miniaturním motorestu a pak vsedě napůl spal, abych nabral síly na nejtěžší stoupání ročníku. Ve 14.05 h jsem vyrazil a ve 14.54 h jsem byl na Fačkovském sedle. Nebylo horko a Slunce pod mrakem, takže to nebylo tak tvrdé jako loni, kdy jsem to jel o minutu pomaleji...

Na sedle se vskutku shromáždili bezmála všichni letošní ebicyklisti, jen Hana Křižovičová jela z Kl´ačna dál rovně na Kláštor a nebylo nikoho v protisměru, aby ji upozornil na její omyl. Tarzan připomněl osudné chvíle ze soboty 23. 7. 1994 a prakticky ve stejnou dobu (15.15) jsme po jednom sjížděli sedlo k Robově zatáčce, kde byl na svodidle zavěšen malý věnec, a kde čestnou stráž stáli členové vozové hradby i Tarzan. Kolem l6 h jsme byli v Rajci, kde jsme se rozloučili s malými ebicyklisty z líhně pí učitelky Veselovské. Ona sama nás ještě vyprovodila na okraj městečka a v malé partě jsme pak pokračovali na Velkou Čiernou, kde jsme po jistém orientačním váhání odbočili na Malou Čiernou a po louce do kopce do lesa. Tam už se dalo kolo jedině tlačit až do sedla, odkud jsme se klopýtavě opět spouštěli do další doliny s nádhernými výhledy. V Hradné jsme opět narazili na asfaltku a to se to jelo až do Súl´ovských skal, které nás ohromily svou nádherou. Vůbec se nám odtamtud nechtělo, ale nakonec jsme se přesunuli přes Jablonové na státní silnici č. 61, z níž jsme ale ihned uhnuli do obce Predmier.

Dorazili jsme tam přesně v 18.30 a na obecním úřadě bylo z toho přímo pozdvižení. Vítal nás starosta i pan farář a zejména JUDr. Vladimír Kolník, který nás zavedl do obří tělocvičny místní školy, kde jsme se nejprve umyli v horké vodě, a potom zase v ledové. Mně přitom ještě přišla navštívit dřívější starostka Predmiera a věnovala mi kytici pro gen. Štefánika. V 19.30 jsme měli bohatýrskou večeři v místním JRD, a těsně před 20.30 h začala vzpomínková slavnost u sochy gen. M. R. Štefánika na náměstí před kostelem.

Hrála dechovka, mj. i obě státní hymny, vlály obě vlajky a hovořil jednak starosta obce a jednak polní hejtman spanilé jízdy. Kladením kytic byla slavnost, jíž se účastnili skoro všichni obyvatelé obce, oficiálně ukončena. Pak však ještě následovala beseda v kinosále, kde hovořil dr. Kolník, Tarzan a já. Pak jsme byli v této sestavě pozváni na obecní úřad, kde bodoval dr. Kolník vzpomínkami na své prokurátorské působení v okrese, kde v Predmieru mají dosud opravdové zbojníky. Díky jim však byla Štefánikova socha ochráněna před zrušením od r. 1930 až do současnosti. Loučili jsme se až po půlnoci.

Ujeto 92 km

4. etapa (St 9. 8.) Predmier - Rožnov p. Radhoštěm

Ráno jsme měli budíček již před 6 h, neboť od 6.30 h byla v místním kostele sloužena za Roba zádušní mše, jíž se kromě ebicyklistů opět zúčastnila skoro celá obec. Pak jsme se přemístili do jídelny na snídani a teprve pak jsme se balili na další cestu. Vyrazil jsem v 9.15 h, přejel jsem mostek přes jedno rameno Váhu a vydal jsem se směrem na Podvažie a Jasenicu do Papradna. Postupně nás přibývalo, jak jsme pořád jedli, abychom vydrželi přechod pašeráckou stezkou přes Beskydy na Moravu. Naštěstí až do Podjavorníka vedla velmi slušná silnice lesem a počasí bylo opět příjemné.

V místním bistru nám naznačili, jak se dostat na hranici, a to jsme již kola tlačili. Někdy jsme trochu váhali, ale asi jsme se pokaždé rozhodli správně, neboť kolem 13.30 jsme se již nacházeli v sedle pod Velkým Javorníkem ve výši 1 040 m n. m. Docela tam foukalo, ale hlavně tam byl směrník na pověstná Kasárna - území nikoho. Odtamtud už se dalo jet na kole do Velkých Karlovic, kde jsme potkali velkou skupinu ebicyklistů, kteří jeli přes Makov. Většina z nich odbočila na Soláň, kdežto Martin Štědroň a já jsme to štípali stále dolů na N. Hrozenkov, Hovězí a Ústí do Vsetína.

Na hvězdárnu jsme přijeli přesně v 16 h a objevili tam Eddyho a Dášu jako jediné reprezentanty Ebicyklu. Tak jsme rázem tento počet zdvojnásobili a seznámili se s aktuálním stavem zásob hvězdárny, jež letos slaví 40 let existence. Přivítal nás ředitel Jiří Haas a nabídl nám spoustu jídla i pití, takže jsme se činili za celý peloton (navrhuji nadále hovořit o hejnu Ebicyklu spíše než o pelotonu). Přesně v 18 h jsme opět vyrazili směrem na Dušnou, což je tak strašně dlouhý kopec, že než člověk vyjede nahoru, může vypustit duši. Dáša a Eddy mi brzo ujeli, a tak jen věrný Martin mne doprovázel při sjezdu k přehradě na Bystřičce a dále do Valašské Bystřice.

Nad ní je osada Hlavačky, kde se před 39 lety konala historická meteorická expedice EXPERBES. Tak jsem tam zastavil a zazpíval meteorickou hymnu "Sežral svíčku, seděl potmě" za mírného údivu okolojedoucích normálních cyklistů. Pak jsme se již spustili serpentinami do Rožnova a přesně ve 20 h jsme zaparkovali v místním gymnáziu, kde byl naprostý dostatek teplé vody. Ubytoval jsem se v šatně třídy 1. a, a když se setmělo, s chutí jsem usnul.

Ujeto 99 km.

5. etapa (Čt 10. 8.) Rožnov - Ostrava

Ráno jsem posnídal z darů přilehlé samoobsluhy a z města jsem se vymotal teprve v 10.30 h, jelikož jsem nakupoval a psal pohlednice zejména na již navštívené slovenské hvězdárny. Jel jsem na sedlo Pindula a pak do Frenštátu pod Radh., kde jsem dojel čerstvého nováčka Miroslava Korába, jenž startoval ze Vsetína. Hned jsme se ale zase rozloučili, neboť jsme odbočili směrem na Kunčice pod Ondřejníkem, tedy mimo trasy doporučené itinerářem. Po cestě jsem viděl běžet přes cestu nádhernou srnku, ale pomyslel jsem si, co bych dělal, kdyby se byla o 5 s zpozdila. Pak mne zase fascinovaly závěsné kluzáky plachtící v okolí Smrku.

V Kunčicích jsem totiž navštívil část svého rozvětveného slezského příbuzenstva, včetně bratrance Jaromíra, jenž se před časem proslavil při dojezdu Ebicyklu do Kysuckého Nového Mesta. Ani tentokrát nezklamal a věnoval Ebicyklu několik grafických lístků, jež budou uloženy v Muzeu Ebicyklu pro potěchu příštích ebicyklistů. V 15.20 h jsem vyrazil z Kunčic po lesní cestě kolem vrchu Skalka do Kozlovic, dále pak údolím potoka Ondřejnice přes Hukvaldy-Sklenov na Rychaltice, Fryšovice a Brušperk do Krmelína. Tam jsem se napojil na čtyřproudovku do Ostravy, ale brzo jsem z ní zase uhnul v Nové Bělé na Starou Bělou, Polanku a Klimkovice. Odtamtud už to nebylo daleko do Ostravy-Poruby, kde jsem přesně v 18 h zaťukal u svých dalších příbuzných.

Na hvězdárnu v Krásném Poli jsme si vyjeli až za tmy podívat se na Měsíc a hlavně na Saturn, jenž byl tu noc naprosto bez prstenců. Škoda, že vzduch byl neklidný, takže pozorování bylo spíše symbolické než vzrušující. Trochu jsem klábosil s ředitelem hvězdárny dr. Tomášem Gráfem a shlédl jsem též vystupení komické skupiny Žita z Hradce Králové.

Ujeto 71 km.

6. etapa (Pá 11. 8.) Ostrava - Jeseník

Z Ostravy-Pustkovce, kde jsem nocoval u svého někdejšího spolužáka a hvězdáře-amatéra doc. Hoňka, jsem vyjel v 9.15 h směrem na Děhylov, Dobroslavice a Háj, abych byl přesně v 10 h na hvězdárně v Dolním Benešově (klub Neptun). Čekal nás tam pan Gaidečka a Prokš (ten druhý je rovněž z našeho Grygarovic rodu), kteří jako praví amatéři udržují miniaturní hvězdárničku v chodu. Přijeli ale též redaktoři z Moravskoslezského dne kvůli rozhovoru a pár fotkám. Dostavil se i místní starosta, takže na další cestu jsem vyrazil až v 11 h. Jel jsem směrem na Kravaře, kde mne dojeli nějací cizí mladíci na horských kolech. Chvíli jsem jel za nimi v závěsu, pak nás předjelo hradecké trio, a ti horští kolaři se marným závoděním s Hradečáky tak vyčerpali, že jsem jim pak před Opavou pohodlně ujel. Říkali mi, že jedou na Skřítek u Šumperka, čili měli podobně těžký den jako my.

Po průjezdu Opavou se na rovině ke Krnovu začal ozývat ostrý protivítr. Dojel jsem Tarantuli, jenž chtěl vědět, zda v MOKODEBu je vůbec povoleno, aby hejtman předjel práče, tak to se musím někdy podívat do literatury. Každou chvíli mne někdo zase dojížděl, ale nejdéle jsem jel se Strážcem měšce a jeho (doufám ozbrojeným) doprovodem synem Martinem. Sám jsem poměrně dost spěchal, jelikož jsme se předem domluvili s Jiřím Komrskou, že odbočíme z trasy a navštívíme ve Vrbně naši dávnou kolegyni z fakulty, a to znamenalo opravdu sebou hodit. Proto jsem v Krnově odbočil mimo trasu na Brantice, Zátor a Nové Heřmínovy, kde jsem zabočil na Širokou Nivu a Karlovice, abych přesně v 16.30 h zabrzdil před rodinným domkem kol. Jitky Čermákové, jež učí fyziku na místní škole ve Vrbně pod Pradědem.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že tam Jiří dosud nedojel, protože leží v Krnově ve špitálu, nemusím zvlášť líčit. Volal Jitce z chirurgie právě v době, kdy jsem sám Krnovem projížděl, aniž bych co tušil. Tak jsem zvěděl, že měl ve městě kolizi s autem, a že mu budou operovat rameno. Snědl jsem tedy vše, co bylo připraveno pro nás oba, a odstartoval k rychlému přesunu do Jeseníku, abychom podnikli nějakou záchrannou akci. V 18.35 h jsem vyjížděl z Vrbna směrem na Vidly a brzy jsem potkal otce a syna Kratoškovy, s nimiž jsme vystoupali do sedla a pak se již za dosti slušného chladna spouštěli do Bělé pod Pradědem. To je snad nejdelší vesnice, kterou znám. Začíná pod tím sedlem a končí prakticky na náměstí v Jeseníku. Po cestě jsme míjeli hospodu U Cimbury, kde byl v hospodské rvačce před dvěma lety zabit olympionik Josef Odložil (případ není dosud uzavřen).

Do školy v Jeseníku jsme dojeli přesně ve 20 h, kdy už byla v cíli asi třetina ebicyklistů. Při večeři, kterou poskytl městský úřad, jsem zvěděl, že na mne čeká pár desítek místních zájemců od 16 h (!) kvůli besedě. Navíc nikdo nevěděl, čí zavazadla patří Komrskovi, takže se záchranná akce odkládala na noc. Absolvoval jsem besedu přímo pod hvězdárničkou, která má relativně nový dalekohled od J. Drbohlava ze Rtyně, a mezi tím dorazil Tarzan a navrhl, že spolu s Laděnou a Jurovými věcmi sjedou ještě v noci do Krnova, což se i stalo. Jiří byl už po operaci a vcelku v dobré náladě s ohledem na všechny okolnosti. Dostal do ramene kus železa, ale ne natrvalo.

Většina lidí byla po této nejdelší etapě ročníku dost utahaná, takže ani nevím, kdy Tarzan s Laděnou dorazili zpět.

Ujeto 118 km.

7. etapa (So 12. 8.) Jeseník - Sloupnice u Litomyšle

Ráno jsme využili nabídky místních hostitelů a prohlédli jsme si Stanici mladých přírodovědců, pozemky, skleníky i terária. Úhrnem chodí do všech kroužků 270 dětí, což je impozantní číslo. Dost možná, že taková zařízení ve větších městech často chybí. Tím pádem jsem z Jeseníku vyrážel teprve v 9.45 h, a nad městem směrem k Lázním Lipová jsem se sešel jednak s Paulem a Václavem Vašků, a jednak s Podžitem a Suzukim. Trochu jsme se občerstvili v sedle nad Ostružnou, kde jsme vzápětí shlédli téměř div světa - 6 vrtulí větrných elektráren v průsmyku nad Brannou. Byl to opravdu futuristický pohled.

Přes Jindřichov jsme pak sjeli do Hanušovic (12.00 h) a předháněli jsme se s osobním vlakem, který jel souběžně. Krajina je to kouzelná, jen ty silnice jsou dost rozbité. Z Hanušovic jsme pak stoupali na Malou Moravu, překročili úzký potok, z něhož se posléze dělá řeka Morava, a znovu se občerstvovali na Červeném Potoku, odkud byl výhled až na Králický Sněžník. Tam nás dojeli Tomáš Langer s manželkou a chvíli jsme také jeli s Valérií z Hlohovce, jež však uvažovala, že dá kolo na vlak (nedala a statečně dojela až do Sloupnice, ač letos před Ebicyklem na kole neseděla!). Za Králíky (13.45 h) jsem dojel Žita i se Žitkem (viz sbor ze Smetanova Tajemství: "Žitko krásné, bude chleba!"), kteří byli na chvíli v Polsku. Přes Mladkov jsme sjeli k přehradě Pastviny, kde jsem naposledy pojedl a popil (14.45 - 15.15 h), potkal mj. Dušana Šimoníka a vyrazil jsem pak samostatně na Nekoř, Šedivec a Letohrad.

Opět jsem se honil s nějakým mládencem, kterému bylo proti mysli, že jsem ho v kopci předejel, a tahle honba skončila až na začátku Ústí n. Orlicí, kde pro změnu byla pouť a tudíž město neprůjezdné. Tak jsem si trochu zajezdil po městském okruhu a upaloval rychle do kopce zvaného Andrlák (560 m n. m.). Tam jsem dojel manžely Hájkovy a s nimi jsme pak plynule projeli Řetůvku a vítězoslavně vjeli do Sloupnice. K budově školy, kde byl cíl, jsme přijeli přesně v 17 h.

V té době tam byla jen půlka vozové hradby (Krchovi) a pár ebicyklistů. Přivítali nás manželé Veselých; paní Marie Veselá ve škole učí a tak ji pro nás zajistila, ing. Veselý se staral pro změnu o proviant. I ve Sloupnici byly ten víkend hody, takže jsme se dobře trefili. Závěrečné sezení XII. Ebicyklu začalo po 20 h hodnocením polního hejtmana, statistika Sira, vozové hradby a Kosmasky i příspěvkem Tarzana. Pak jsme vyslechli zajímavou minipředášku pana učitele Hoebelta o historii Sloupnice a obsáhlý výklad ing. Veselého zejména o hvězdárně v Žamberku, na níž v polovině minulého století pozoroval přední dánský hvězdář Theodor Brorsen. XII: Ebicykl byl oficiálně zakončen pokřikem ve 21.30 h.

Ujeto 98 km

Ebilog (Ne 13. 8.)

Ráno jsme šli na hodovou mši sv. a pak měli pro mne dorazit pořadatelé Akademického týdne z Nového Města nad Metují a odvézt mne, bagáž i kolo tamtéž na přednášky. Přijeli, ale neměli na střeše škodovky zahrádku, takže to s kolem vypadalo nevesele. Domluvili jsme se, že kolo odvezu k Veselým, a sám pojedu jen s bagáží. Jenže když jsme dojeli k Veselým, ukázalo se, že bagáž je v tom autě, kterým mezi tím odejela pí Veselá - neznámo kam (netušila, že v autě ta bagáž je). Nakonec vše zachránil ing. Veselý, který vyrazil za svou manželkou na kole, našel ji a bagáž přivezl zpět.

Odjel jsem tedy do Nového Města bez bicyklu, ale ještě včas, abych se před přednáškou stačil naobědvat. Mezitím pořadatelé našli zahrádku a ta škodovka jela do Sloupnice ještě jednou - v té době jsem už ovšem přednášel. Jelikož téma přednášky bylo "Kosmické katastrofy", tak se to vlastně stylově hodilo. Přednášky mi skončily v 18.30 a v 19.30 h mne znovu naložili do auta, tentokrát již i s bicyklem, a odvezli do Prahy, takže ve 22 h v neděli l3. srpna pro mne XII. ročník skončil definitivně.

V etapách 1-7 jsem ujel 664 km, ale když k tomu přičtu prolog i ebilog, tak to celkem dává 1086 km. Před odjezdem a po příjezdu jsem se na lačno vážil na téže váze a tak jsem zjistil, že jsem úhrnem za 12 dnů přibral 3 kg.

Praha 15. srpna 1995 Jiří Grygar
polní hejtman spanilé jízdy