Ebi 2000 - Živé zpravodajství
XVII. Ebicykl "Tisícročná haluška"
V sobotu 15. července 2000 ve večerních hodinách byl v Centru volného času DOMINO v Košicích zahájen XVII. ročník spanilé jízdy astronomů-cyklistů od hvězdárny ke hvězdárně. Název Ebicykl znamená doslova Expedice na bicyklech a přeneseně připomíná pomocné kružnice - epicykly v Ptolemaiově geocentrickém modelu sluneční soustavy. Název letošního ročníku vystihuje jednak pohostinnost východoslovenských hvězdářů, kteří krmí vyhladovělé ebicyklisty po skončení náročných etap vyhlášenými slovenskými lahůdkami a jednak okolnost, že letošní Ebicykl je posledním ve druhém tisíciletí.
Na start Tisícročné halušky do Košic se sjelo 44 účastníků z Čech, Moravy i Slovenska různého věku i povolání, s nemalým zastoupením paní a dívek. V následujícím týdnu ujedou na 500 km na trasách mezi Košicemi, Vihorlatem, Slovenským rájem a Vysokými Tatrami, přečemž mimo jiné navštíví sedm profesionálních i osvětových astronomických zařízení.
Jiří Grygar
Vo štvrtok ráno som zaniesla bicykel, aby bol zaslaný do Košic, ako spešnina. Dostala som prísľub, že švagriná ho bude môcť vybrať večer najneskôr v piatok ráno... No na Slovensku je to tak, že milý bycikel sa dostal na colnicu v Košiciach namiesto hlavnej stanice. Vydali nám ho zároveň s fúrikom, (kolečkom, táčkami), ktoré tiež s nevysvetlitelných dôvodov boli na colnici.
Katarína Žilinská
Do Košic jsme dojeli již v 11 hodin, po 11. hodinové cestě autem z Borovan (680 km). Etapa do Klačkova (Čaklova) začala deštěm a tak nejhorší zážitky byly ne při jízdě do kopce, ale s kopce, kdy jsem to nemohl ubrzdit. Ke gejzíru v Herlanech dojela naše borovanská sekce ve čtyřech lidech, můj syn Bohumír, dcera Michaela a kamarád Vláďa Plachý, budoucí student konzervatoře, málem pozdě. Já osobně jsem dojel po trápení do kopce asi tak 1min.! po jeho výtrysku, byl v době mého dojezdu asi metr vysoký. Naštěstí jsem si při jízdě do kopce, kdy jsem zůstal sám, řekl, že prostě musím dojet a odpočívat budu potom, vyplatilo se! Mohl jsem tak nafotit gejzír v několika výškových stádiích.
Kratoška Bohumír - Borovany
Faktor, který jednoznačně určuje zážitky všech ebiciklistů je počasí. Není to až tak častý jev, že prší bez přestávky 24 hod (a zřejmě ještě déle). Myslím, že svůj velký podíl na tom má Dušan Krcha, který včera velmi sebejistě sliboval pěkné počasí. Zanedlouho po tom začalo pršet a dosud nepřestalo. Dušane, co s tím uděláš?
Pavel - Ondřejov
Dnešní Ebicyklová etapa byla poznamenána prudkým deštěm, který však nikomu nezkazil náladu. Nejzajímavější mi dnes připadl Herlanský gejzír. Někteří Ebicyklisté si dokonce do cyklistických lahví načepovali jeho minerální vodu, o jejímž chemickém složení nikdo z nás neměl ani tušení. Je prý kyselá - já jsem se ji ochutnat neodvážila. Kdosi mi ale poradil, že může fungovat jako báječný hnací motor.
Jana - Zlín
Jako nováček letošního ebicyklu jsem absolutně nevěděl do čeho jdu. Po startu jsem pochopil, že to bude jízda za deště. Proto ještě v Košicích jsem si sehnal navíc k mojí výbavě igelitové sáčky na moje botasky. Nic mi to nebylo platné, stejně jsem dojel s čvachtajícíma nohama. Uspokojilo mne jen to, že jsem si mylel že príždím poslední, ale přijel jsem jako první. Najel jsem 57,8 km, čas jízdy 3h.48min.,cestovní průměr 15,1 km/hod, maximální rychlost 49,5 km/hod. Nyní suším vše a budu provádět opatření proti čvachtajícím nohám v botaskách na zítrejší etapu.
Jaromír - Přerov
Dušan měl ale přeci jen pravdu, skutečně a podle jeho předpovědi chvílemi už přestávalo pršet, ale začala průtrž. Hlavně při cestě z Herlan.
Faktor, který tak jako počasí má velký vliv na náladu v peletonu, je také kvalita (nekvalita) restaurací po cestě. Dnes jsme zažili velmi pozoruhodny projev te nekvalitni stranky, polevka prostě došla a ostatní mají smůlu, prohlásila obsluha vyrušena ze spánku v jedné z restauraci. Polní Hejtman tak dostal jídlo až za neuvěřitelné 2 hodiny.
Ta část vozové hradby, která působila jako dnešní "sběrač mrtvol" měla napilno, do cíle přivezla jedno vyvrknuté koleno a třikrát zalepenou a přesto stále děravou duši. Na tak krátkou cestu je to patrně důsledek mimořádné slunční aktivity, ozónové díry, nepřímého vlivu korpuskulárních částic, nebo jen skřehlých prstů ebicyklisty.
Zdeněk (Tarantule) - Most
15. 7.2000: Košice sa mi veľmi páčili: najviac krypta Rákoczyho pod dómom sv. Alžbety a unikátny je aj dóm sv. Alžbety hlavne sa mi páčili farebné sklá v oknách, ako aj maľby v dóme ..... Zaujímavá je aj úzkorozchodná električka v Košiciach. Aj CVČ v Košíciach, ktoré nás ubytovalo, nám v planetáriu ukázalo ich výborný program v planetáriu o kométach.
16. 7. 2000: Predpoveď zo soboty 15. 7. 2000 Dušana Krchu že v nedeľu 16. 7. 2000 bude pekne, vyšla úplne: pekne ale vytrvalo pršalo od rána do 18 hodiny, ale nemôžeme sa sťažovať, lebo po príchode na SPŠ v Čaklove prestalo pršať. Z mokrých bôt, ponožiek a rifiel sa mi podarilo niekoľkokrát vyžmýkať pár deci teplej vody. Žmýkali skoro všetci ... Ale najdôležitejšie - gejzír v Herľanoch sme stihli, začal o 12:52 a trval do 12:24 (32 min.) a maximálne tryskal do výšky 30 m, bolo to nádherné.
Ing. Ľuboslav Dobrovoda z Modry
Dnešná nedeľná trasa mi zostane dlho uchovaná v pamäti. Poviem prečo. V pomerne hustom daždi, po lesnej ceste, na krajoch tej úzkej cesty kopa popadaného lístia - a za volantom začínajúci šofér - náš syn Dušan... Hernajz. Sedela som vedľa neho, žuvala som zúfalo žuvačku, oči mi vyleteli na stopky, v krku som mala úzko a v žalúdku ťažko. Ale: V ZDRAVÍ SME PREŽILI A SME TU. HURÁ !!!
Ing. Eva Krchová zo SNV
Stále prší, ale koleno je v pořádku a funguje. Právě se sušíme u krbu na hvězdárně v Kolonickém sedle a naše součásti oděvu, propocené po předchozích etapách, vytváří zváštní a nezaměnitelnou atmosféru. Zejména boty č. 47 jejichž majitel je Tarantule.
Právě nocujeme na ideálním místě pro pozorování komety Linear, která má v těchto dnech maximum své viditelnosti, ideální místo nejen ve smyslu vhodného prostředí (tedy v okolí je tma), ale ideální i ve smyslu pozorovací techniky, která je k dispozici. Stále prší a tak všichni doufáme, že maximum viditelnosti okolo 25. 7. 2000 neprojde během právě probíhajícího období deštů.
Zdeněk (Tarantule)
Restaurace U Huberta - nevšení zážitek!
V neděli večer jsme dostali velikánský hlad a vydali se hledat nejbližší restauraci ve vsi. Nepršelo, a tak jsme nadšeně svižným krokem vyrazili. Zaujal nás interiér restaurace U Huberta, kde se vzorek i barva dlaždiček shodoval s kachličkami na stolech. Ebicyklisté, kteří v restauraci seděli už několik hodin, nás upozornili, že obsluha zde poněkud vázne a nejlepší bude, když si objednáme něco jednoduchého, protože ten člověk za pultem čepuje pivo, obsluhuje několik desítek hostů, vaří a ještě k tomu je velmi nevrlý. Osmělila jsem se tedy a zašla si k pultu pro jídelní lístek. Majitel, kuchař a číšník v jedné osobě se na mě strašně nešťastně podíval a zeptal se mě, jestli by mi nevadilo, kdybych si to jídlo udělala sama. Pobavilo mě to, ale jeho nabídku jsem odmítla. Útrpně odvětil, že mě nenechá umřít hlady a něco jednoduchého mi uvaří. Objednali jsme si tedy vaječnou omeletu s hráškem a palačinku s ovocem a se šlehačkou. Romský majitel restaurace mi hned řekl, že šlehačku nemá, ale dostanu aspoň tu omeletu. Omeleta byla pro kamaráda a já jsem byla opět o hladu. Ebicyklista Pavel se nabídl, že mi tu palačinku vyrobí, a tak jsme se odebrali do kuchyně, vyptali si suroviny a nádobí a začali vařit. Majitel z nás měl upřímnou radost a Pavlovi hned nabídl zaměstnání ve své restauraci. Mléko, které nám dal, bylo kyselé. Nalili jsme ho teda krásnému hlídacímu vlčákovi, dostali jsme jiné mléko, a pokračovali ve výrobě. Pavel se ukázal jako zdatný kuchař - narozdíl ode mě umí palačiny otáčet ve vzduchu. Hotové dobroty jsme hojně posypali ovocem a cukrem, sami si je naservírovali a pak také umyli nádobí. Nejlepší na tom všem bylo, že nás celá tahle švanda nestála ani korunu!
Ebicyklisté Jana a Pavel
Etapa do Kolonického sedla byla nuda, pršelo. Přesto jsme hledali jen to nejlepší. Navštívili jsme observatoř v Humenném, kde jsme si prohlédli kopuli a viděli jsme astronomické video. Cestu do hotelu Kamei jsme našli také včas a poseděli v příjemném prostředí a chovali se jako Ebicyklisté, tj. všechno sníst a odejít. Ovšem směrovka 5 km před hotelem hlásila 2,8 km. Nakonec jsme ještě jeli do hrozného kopce. Byla ovšem výhoda, že v tu dobu již právě nepršelo a začalo až, když jsme již seděli uvnitř. Polévka halasle (rybí a vynikající a ostrá jako břitva).
Ještě k počasí, horší už být nemůže, během dneška došlo ke srážce několika tlakových níží nad Slovenskem a podle předpovědi STVbude zítra padat i blato (bez čarky), takže nás to může překvapit pouzue příjemnně. Po odjezdu opět již pršelo a tak to dopadlo dle očekávání. Hurá do dalšího dne a za překonáním dalších rekordů.
Při večerním pasování nebylo utnuto ani jedno ucho. Otázka, zda někdo věří v dogma Ebicyklu (z.d.e.) je nesmysl, protože tam všichni byli a tak to není otázka víry, ale sklerózy.
Ebicyklista Bohouš z Borovan
Navážu-li na moji informaci z předešlého dne, problém s čvachtajícími nohami v botaskách se mi podařilo eliminovat. Cestu za deště z Čaklova do Humenného jsem začal považovat za normální. Káva, kterou jsem dostal na Hvězdárně Humenné byla pro mě nezapomenutelnou vzpruhou za jízdy bez deště do Sniny. Na observatoř Kolonické sedlo jsem dorazil za deště zase jako první. Již jsem jako nováček pochopil i proč, dělám krátké zastávky v občerstvujících zařízeních. Dnešní 2.etapu jsem ujel v délce 74,3 km za 4hod. 34min. s cestovním průměrem 16.3 km/hod, maximální rychlost 49 km/hod. Bylo pro mě velmi potěšující jak skvěle fungoval bufet na observatoři a to jak jsem si mohl opéct špekáčky na ohni za deště.
Jaromír - Přerov
Nakoľko 17. 7. 2000 o 21:56 hod.začína prednáška Dr. Jiřího Grygara pri ohnisku v daždi, končím, idem tam. Prepáčte. A Ešte niečo... Ktosi z EbicyklISTOV sa žial stratil (p. Janata z Rožňova, už ho hľadá auto 22:08 hod. dúfam a verím, že sa v poriadku nájde. Tak nabudúce ...
Zdraví Vás Ing. Ľuboslav Dobrovoda (Hudson) z Modry.
V kupole observatória na Kolonickom sedle sa nachádza čerstvo nainštalovaná montáž pre budúci najväčší ďalekohľad na Slovensku. Unikátny ďalekohľad bude tak umiestnený do najvýchodnejšieho slovenského astronomického zariadenia, priblibližne 20 km od hranice s Ukrajinou.
Fero Franko, Prešov
Velmi krásný zážitek mám ze včerejšího nocování na Kolonickém sedle. Spali jsme mimo jiné i plechové pozorovací buňce, která velmi dobře rezonovala v poryvech větru a deště. Už to samo je po cestě a slušném občerstvení důvodem ke spravedlivému spánku, ale v tomto přípladě, uvedené "řádění" živlů ještě doplňovala večerní přednáška našeho Hejtmana, kterou zorganizovali hostitelé pro místní veřejnost. Přednáška to byla zajímavá, přehled úspěchů a zajímavostí v kosmounautice, ale přece nejnovější informace o nálezech vody na Marsu v prostředí průtrže vody a deště na Kolonickém sedle byly velmi sugestivní.
Zdeněk (Tarantule) - Most
V Herlanech se naší výpravě povedlo "zahltit" místní restauraci, takže poslední z nás ji opouštěl až po 16. hodině. Vyrušil nás ale Herlanský gejzír: přerušil jsem konzumaci, bafnul kameru a v dešti jsem to vzal úprkem k místu vodní erupce. Naštěstí jsem naupadl a celé přírodní divadlo trvající jen pár minut jsem natočil na VHS-C. Pak jsem se vrátil do restaurace, kde jsem dokončil obědvání. Slečna číšnice byla velice klidná a dočasnou nepřítomnost mnoha strávníků okomentovala slovy, že si nás najde.
Karel Hájek "Ottakar L" - Liberec
Tretia etapa z Kolonického sedla do Michaloviec.
... a toto je pohľad na Michalovskú hvezdáreň, keď je pekné počasie ...
Cesta z Kolonice, cez Ubľu až na hranice s Ukrajinou, do Sobraniec, kde sme položili kyticu kvetov na hrob Dr. Elemíra Csereho, nestora slovenskej astronómie riaditeľa KH Hlohovec (nar.1917 - umrel 1992), pozreli sme si múzeum gitár, a ja Sobranecké kúpele, kde je voda dosť slaná, s príchodom na hvezdáreň do Michaloviec bola výborná, pršalo až poobede.
Zdraví Vás Ing. Ľuboslav Dobrovoda (Hudson) z Modry
Třetí etapu z Kolonického sedla do Michaloviec jsem jel za sucha.Dojel jsem první a tak jsem si mohl vybrat místo noclehu na hvězdárně. Velmi milé bylo přivítání s více než 200 čerstvě upečenými koblíšky, čajem i kávou, které pro účastníky Ebicyklu připravila paní ředitelka Kramáreková s paní Andrejovou. Bylo to vynikající. Při cestě ze Sobranice po odbočení na Josu na konci vesnice Hnojné se mi přihodila jedna příhoda,která měla pak další pokračování. Před poslední zatáčkou v pravo ve jmenované vesnici na mě čekali a viditelně vyhlíželi již z dálky dva psi. Jeden černý a druhý rezavý, pouliční směs. Již ve vzdálenosti asi 20 m ode mne povstali, kde leželi pod vzrostlým stromem a jali se mně pronásledovat s úmyslem zakousnout. Musel jsem vyjet do protisměru a pořádně i přes bolesti v kolenou pořádně šlápnout do pedálů. Rezavý odpadl po cca 10 metrech, černý až po cca 50 metrech. Pokračování následovalo u dalšího ebicyklisty Karla. Tentokrát černého psa, který začal útočit, zastavil rezavý pes tak, že ho zadržel oběma předníma tlapami dokud neodjel. Vedle stojící paní domku se tomu začala náramně smát. Inu u psů má i neznámý cyklista různé sympatie.
Celkově jsem ujel 74,9 km, za 4hod 3 min. s cestovním průměrem 18,4 km/hod, maximální rychlost 57,0 km/hod.
Jaromír - Přerov
Vložit nový příspěvek | Zobrazit vše | Sbalit vše