Deníčky

Má letošní příprava byla opět ještě méně intenzivní než vloni, takže jsem natrénoval jen 730 km. Svého ebifavorita DeLuxe jsem však ještě týden před startem dodal do STK Hydromechanikovi II., abych neměl problémy s přejímkou stroje na startu. Tentokrát byla prohlídka poměrně důkladná: nový plášť na zadní kolo, nový řetěz; brzdová lanka a seřízení brzd i další drobnosti.

36. ročník Ebicykla CORONA MORAVIAE - MILIONAE je už len príjemnou  spomienkou na neopakovateľné chvíle, ktoré inak nezažijete. Ročník 2019 bol výnimočný hlavne tým, že prvú etapu možno smelo premenovať na permanentnú oslavu. Veď posúďte sami.

Tohoročných itinerár sľuboval až šestnásť „astro“ zastávok, no keďže matka príroda dala tropickým horúčavám voľno iba na piatok 27. 7. 2018 večer, a od soboty ortuť teplomera stúpala a stúpala, tak žiaľ iba málo z nás absolvovalo všetko to, čo ponúkal itinerár Ebicykla 2018.

Můj milý Deníčku, opět po roce Ti chci svěřit důvěrné informace o svých cyklistických zážitcích, které jsou určeny výhradně pro mou chátrající paměť a obsahují mé nejtajnější myšlenky a nápady, o nichž se naštěstí nikdo kromě mne nikdy nedozví.

Pokud naše paměť sahá, spanilé jízdy EBIcyklistů od hvězdárny ke hvězdárně se zpravidla vyznačovaly pěkným, slunečným a suchým počasím, včetně toho, který se jel to léto před velkým třeskem. Pršívalo jen zřídka a pamatujeme dokonce i ročníky,kdy na žádného z EBIcyklistů nespadla ani kapka H₂O. XVII ročník znamenal v tomto směru pravý opak.

A prečo pomenovanie „Slovenský Kostitras“? Nuž, ako obvykle, po zakreslení Ebi trasy do mapy sa ukázalo, že pripomína slávny Kostitras - historického praotca všetkých bicyklov od Karla Draisa. Práve pred 200 rokmi / t. j. 12. júna 1817/ predviedol Karl Drais verejne v Mannheime svoj vynález, ktorý nazval Laufmaschine – behací stroj, pričom neskôr zdomácnel názov odvodený z jeho priezviska Draisina a tiež Kostitras.

Má letošní příprava nebyla tak intenzivní jako vloni, takže jsem natrénoval jen 890 km. Svého ebifavorita De Luxe jsem však ještě v červnu dodal do STK Hydromechanikovi II., abych neměl problémy s přejímkou stroje na startu. Při vjezdu do série dvou hlubokých okrouhlých děr v asfaltu jsem totiž při návratu z Ondřejova zničil ráfek zadního kola. Vyhnout nešlo; předjíždělo mne právě auto velmi těsně, protože v protisměru na okresce jelo zrovna jiné auto.

Ráno okolo 04:15 hodin jsme se probudili do slunného rána a již hodinu poté jsme sjížděli na bicyklech obtěžkáných veškerou batožinou na 4 km vzdálené liberecké nádraží. Přesně v 6:02 se rychlík dal do pohybu a celý náš trojlístek (já, Ilona a Mr. Dobson) čekal v Pardubicích přestup na rychlík Ex 145 Landek, který jako jeden z mála vlaků přepravoval bicykly a přitom stavěl přímo v Kysuckém Novém Městě.

Po dvouleté pauze (v r. 2009 kvůli doktorátu a v r. 2010 kvůli pobytu v Austrálii) jsem letos opět ebicyklil - již po sedmé. Jelikož se tento ročník odehrával "v oblastech se zvýšenou religiozitou" (jak by řekli soudruzi), rozhodl jsem se inspirovat svými australskými zkušenostmi a spojit ebicykl s přednáškovým turné po farnostech.

Mili Ebitahipikli, v ramci oslav Dne Matek jsem se opet pokusil pokrocit v posilani fotek z Ebitahicyklu. Tentokrat jde o celkem chaoticky serazene fotky, porizene prevazne na jihozapadnim a zapadnim pobrezi ostrova Moorea ve dnech 9.-11. III., tj. v prvnich dnech po nasem presunu na ostrov trajektem z Papeetee. Vesmes bylo pekne pocasi, az moc horko, a tak jsme se postupne aklimatizovali.