Ebi 2011 - Ottakar L.

Sobota 9. července 2011 - nultá etapa

Domovské depo - ZŠ v Kys. Novém Městě

Ráno okolo 04:15 hodin jsme se probudili do slunného rána a již hodinu poté jsme sjížděli na bicyklech obtěžkáných veškerou batožinou na 4 km vzdálené liberecké nádraží. Přesně v 6:02 se rychlík dal do pohybu a celý náš trojlístek (já, Ilona a Mr. Dobson) čekal v Pardubicích přestup na rychlík Ex 145 Landek, který jako jeden z mála vlaků přepravoval bicykly a přitom stavěl přímo v Kysuckém Novém Městě. Do Pardubic jsme dojeli včas, takže na přestup nám zbylo cca 20 minut. Když jsme dorazili na perón, byli zde již východočeští ebicyklisté Podžito, Luděk Dlabola a Tornádo Lou s manželem. Na vlak jsme nečekali dlouho a již v 9:25 hodin jsme vesele uháněli směr Ostrava a dále na slovenskou Kysuci. Brzy jsme zjistili, že ve vagónu nejsme sami, neboť ve vedlejším kupé seděl i náš hejtman. Kromě něj jsme se ale ve vlaku setkali i s jeho příbuzným a jmenovcem J. Grygarem a jeho manželkou. Cesta vlakem ČD ubíhala zprvu rychle a bez problémů, což nám bylo zprvu podezřelé, avšak ke konci jízdy za Ostravou trošku začala zlobit naše lokomotiva, takže do Kysuckého Nového Města jsme dorazili namísto ve 14:00 hodin až ve 14:30 hodin. Po vyložení bicyklů a naložení bagáže jsme vyrazili na bicyklech asi k 1,5 km vzdálené ZŠ Sulkov. Cestou jsme narazili ještě na další ebicyklisty Roberta Franka a Imricha Krestianka a u tělocvičny jsme ještě zastihli Hudsona a nováčka - Boženku Staudovou. Rychle jsme složili veškerou batožinu v tělocvičně, uzamkli bicykly a pěšky jsme se vydali na prohlídku města. Bylo hrozné vedro, a tak jsme se hned zastavili u prvního bístra, kde jsme se osvěžili Staropramenem. Do centra městečka už to bylo jen kousek a během cesty jsme potkávali další a další ebicyklisty. Na pěší zóně nás zaujala svatba konající se v Mariánském kostele v 15:30 hodin. Svatebčané s asi 60-členným průvodem vyšli před kostel a během gratulací jim zvesela hrála muzika. Samozřejmě jsme vše se zájmem sledovali, fotografovali i filmovali, takže jsme neušli pozornosti svatebčanů, kteří nás naváhali pohostit dobrými koláčky, moučníky a dortíky ze svatební výslužky a došlo i na frťánky s dobrou slivovicí. Z jedním ze svatebčanů jsme se dokonce dali i do hovoru, během něhož si posteskl na staré federální časy a zkritizoval dnešní honbu za penězi a mamonem provázenou rostoucím nedostatkem dobrých lidských vztahů. Pro nás to však bylo nečekané přivítání v tomto malebném městečku, které se stalo místem startu 28. ročníku Ebicyklu. Rozhodli jsme se, že budeme pokračovat v obhlídce města a po několika stech metrech jsme před kostelem sv. Jakuba zastihli další svatbu. I když nebyla tak familiérní, přesto i zde bylo hodně lidí a před hotelem Kriváň jim dokonce k dobré náladě zahrála sláčiko-dechová sekce hudebního souboru Paprsky. U kostela jsme se dozvěděli, že se v něm koná od 18:30 hodin mše sv., kterou bude celebrovat náš ebicyklista Vatikán I a vystoupí na ní i náš hejtman spanilé jízdy. Ve zbývajícím čase od 16:00 hodin jsme se proto rozhodli vyčkat ve městě a obsadili jsme zahrádku restaurace Myto, kde jsme se občerstvili kávou, chlazeným pivem a poháry. Jak se ukázalo, během pár chvil mělo stejný nápad mnoho dalších ebicyklistů, takže na zahrádce brzy nebylo žádné místo k sezení. Když jsme se v 18:30 hodin přemístili do kostela, mše již probíhala a z kostela se do okolí linula velice libá hudba velice početné hudební skupiny Paprsky. Vyslechli jsme také řeč Vatikána a hejtmana a pak jsme se přemístili do nedalekého Farského úradu sv. Jakuba, kde od 19:30 hodin probíhala odborná přednáška Vatikána I a hejtmana o vesmíru pro občany Kysuckého Nového Města. Po ukončení přednášky jsme se pěšky přesunuli do ZŠ, kde byl v tělocvičně přesně ve 21:00 hodin naším hejtmanem slavnostně zahájen 28. ročník Ebicyklu nazvaný "Memoriál Freddy Vaclíka" a jedoucí se jako pocta politikovi a astronomovi M. R. Štefánikovi.

Neděle 10. července 2011 - 1. etapa

Kysucké Nové Město - Námestovo

Ranní slunečné paprsky nás probudili nečekaně brzo a již v 6:25 hodin jsme byli připraveni k odjezdu z tělocvičny. Naše první cesta zamířila k nedaleké a poměrně dost zastrčené samoobsluze Luna, kde jsme nakoupili rožky, sýry, máslo, pití i další pamlsky na cestu. Po občerstvení jsme pokračovali na Kysuckou hvězdáreň, jež byla odtud sice nedaleko, ale museli překonat první větší stoupání. Na hvězdárně se již rojili ebicyklisté a moravským vínkem z demižonu nás tu symbolicky uvítal nám známý ebicyklista veterán Jeňýk Hollan. Po prohlídce kopule hvězdárny jsme se konečně vydali na trasu 1. etapy. Naše cesta vedla nejprve na sever do Krásna nad Kysucou, kde jsme odbočili směrem na východ. Ve Staré Bystrici jsme udělali první větší zastávku. Nejprve jsme si prohlédli největší dřevěný orloj na Slovensku a pak jsme se rozhodli naobědvat. Vedro bylo mimořádné a k osvěžení nám nestačila ani malá kašna uprostřed náměstí před orlojem. Přesto jsme se vydali okolo poledne na další cestu. Další zastávkou byla obec Vychylovka u Nové Bystrice, kde jsme v úžasu obdivovali úzkokolejnou železnici s pravou parní lokomotivou. Poté jsme museli vystoupat po staré a rozbité silničce na Demänovské sedlo ve výšce 930 metrů. V 2. nejvyšším místě celého 28. ročníku jsme dokonce stačili zastihnout příjezd vláčku plného turistů jedoucího z Oravské Lesné a pak jsme se vydali na dlouhý sjezd končící až v cílovém městě 1. etapy v Námestově. Mezitím se ale dost zhoršilo počasí, když se od JZ obloha postupně zatáhla bouřkovými mraky a v dálce kdesi nad Oravskou Magurou se blýskalo a hřmělo. Až když byl náš čtyřístek (já s Ilonou a Mirek Janata s Hankou) někde mezi Oravskou Lesnou a Lokčou, zasáhlo nás opravdu jen pár kapek deště, které nás ale ani nedonutili k tomu, abychom vytáhli pláštěnky. Když jsme ale přijížděli do Námestova, zjistili jsme, že se městem musela přehnat bouřka s pořádným lijákem, neboť silnice byly všude mokré. V Námestove jsme sice hned zakufrovali, když jsme nedokázali najít 1. světelnou křižovatku, ale po jednoduché úvaze jsme se včas vrátili na první křižovatku a po krátkém stoupání jsme pak rychle našli ZŠ Námestovo a její dosluhující tělocvičnu, kde jsme se ubytovali. Po výstavbě našeho "ležení" v tělocvičně a nutné očistě jsme asi v 19:00 hodin vyrazili na večeři do města. Nakonec jsme zůstali v první restauraci, jež se nám připletla do cesty, protože z její terasy byl překrásný výhled na celou Oravskou přehradu. Za ten jsme sice zaplatili vyšší cenu při placení za večeři, jejíž cena za 2 osoby se vyšplhala až na 13 Euro, což nám ale nijak nevadilo, protože jsme se dobře najedli. Za tmy jsme se právě včas vrátili do tělocvičny, kde přesně ve 22:00 hodin začal večerní brífink týkající se 2. etapy. Potom už jsme šli spát.

Pondělí 11. července 2011 - 2. etapa

Námestovo - Dolný Kubín

Za krásného slunečného rána balíme a vyrážíme k blízké samoobsluze Coop, kde jsme na lavičce posnídali. Po krátkém sjezdu městem míříme na most a dostáváme se na přehradní hráz Oravské přehrady. Trvalo nám celkem 1,5 hodiny, než jsme nadobro opustili břeh přehrady, ze kterého se jsme neustále obdivovali krásné výhledy na celou přehradu a okolní vrchy. Pomalu jsme začali stoupat do Skorušinských vrchů údolím vedoucím přes obec Vitanová, kde jsme mohli v bístru doplnit vodu do již prázdných PET lahví. Nekonečné, zato ale ne příliš těžké stoupání končilo až ve výšce 980 metrů, odkud jsme pak sjížděli přes Oravici a Habovku zpět do údolí Oravy. Během snad 25 km dlouhého sjezdu jsme mohli obdivovat pohoří Roháčů, Skorušinské vrchy i vrchy Oravské Magury. Na řeku Oravu jsme narazili v obci Podbiel, kde jsme se ve 13:30 hodin v první restauraci hned u křižovatky naobědvali. Asi v 16:15 hodin jsme se nakrátko zastavili v Oravském Pozámku v podhradí Oravského hradu. Kromě pohledu na hrad jsme tu mohli obdivovat i pamětní desku na jednom z domů věnovanou bratřím Karlu a Jozefovi Čapkovým, kteří tento kraj před 2. světovou válkou rádi navštěvovali. Zbytek cesty do Dolného Kubína uběhl rychle, i když provoz na silnici E-77 byl poměrně hustý. Po přejetí mostu přes řeku Oravu jsme ve městě po jediném doptání snadno našli areál Církevní základní školy, kde jsme se mohli ubytovat, ale žel už ne osprchovat. Někteří z nás sice k očistě využili služeb nedalekého Aquacetra, avšak naše čtveřice se spokojila pouze se službami jeho restaurace, kde jsme se dobře pověčeřeli. Po návratu z večeře byl již čas na brífink. Během něho došlo také na vzpomínání na první ročníky Ebicyklu, při kterém nám hejtman představil jejich jediné účastníky, kteří se zúčastnili i letošního 28. ročníku. Sebe samého, Jeňýka Hollana, Paedra jedoucího na stejném kole i ve stejném oblečení, Eddyho a Podžita.

Úterý 12. července 2011 - 3. etapa

Dolný Kubín - Kláštor pod Znievom

Po třech krásných dnech se počasí otočilo a v úterý ráno jsme se probudili do chladného dne se zamračenou oblouhou, kdy jsme dokonce očekávali déšť, ale ten se naštěstí nekonal. Protože jsme se na večerním brífinku dohodli, že ráno v 9:00 hodin uděláme živý obraz před moderním digitálním binárním orlojem v centru Dolního Kubína, nikdo z nás na cestu nespěchal. Tak se stalo, že jsme sice stihli před 9. hodinou nakoupit v samoobsluze Coop suroviny ke snídani, ale sníst jsme je stačili až po návštěvě orloje. Proto jsme vyráželi na cestu skoro jako poslední. Po ujetí snad 5 kilometrů jsme ve Vyšném Kubíně potkali nešťastnou Boženku Staudovou, která nemohla pokračovat v cestě, protože v tělocvičně zapomněla cyklistickou helmu. Počkali jsme s ní, než se nám podařilo telefonicky odchytit vozovou hradbu. Jura Krejsa spolu s chorým Petrem Kebrlem brzy dorazili a naštěstí Božence helmu přivezli. Pak jsme se teprve vydali na další cestu. Snažili jsme se vyhnout hustému provozu na silnici E-77 a během těžkého stoupání jsme překonávali dost nerovný povrch původní staré silnice. Vystoupali jsme až na 800 metrů vysoké sedlo nad obcí Komjatná a pak jsme dlouhým sjezdem pokračovali až do údolí Váhu, kde jsme se v Lubochni dostali opět do hustého provozu na silnici E-50. Naštěstí jsme se na této silnici nemuseli zdržovat dlouho. Rozhodně nás velice potěšilo, že se okolo poledne počasí umoudřilo a mračna zase vystřídala beznadějně modrá obloha. Když jsme se zastavili na mostě přes řeku Váh nedaleko jeho soutoku s Oravou, abychom zde pořídili několik pěkných záběrů na mohutný soutok dvou velkých řek, ztratil se nám pro celý zbytek etapy Bludný Holanďan, který tak nezůstal nic dlužen své zasloužené přezdívce. Zatímco on pokračoval od mostu dál po silnici E-50, my ostatní jsme nic netušíce pokračovali skrz Kralovany, kde jsme se rozhodli poobědvat. Se mnou, Ilonou a Hankou Janatovou alias Holanďankou tu byli ještě Tandemáci Kája a Jája Trutňáci, Vláďa Homola a Nemilosrdný Samaritán s Angličankou Jannie Be Good. Po obědě jsme všichni ještě spolu s Dalimilem a Koebilkou pokračovali dál. V obci Ratkovo se sice od nás Tandemáci oddělili a pokračovali do Martina po silnici E-50, ale my ostatní jsme podle itineráře odbočili a přes hráz vodní nádrže Krpelany jsme si to namířili do podhůří Velké Fatry, když jsme museli překonat několik hřebenů a projet i krásnými údolími, jakým bylo údolí mezi Turčianskou Štiavničkou a Sklabinským Podzámkom. Kdykoliv jsme se ocitli na nějakém sedle, vždy se nám naskytl krásný pohled na celou Malou Fatru s Malým a Velkým Kriváněm a Chlebem a na ostatní vrchy v okolí Martina. Nakonec před námi byl poslední sjezd do Martina. Již z dálky jsme dokázali přesně určit, kde se nachází gymnázium s hvězdárnou, která byla vidět ze všech stran. Po objetí hřbitova a cestě kolem Slovenského národního muzea jsme snadno našli poslední zastávku této etapy. Cestou jsme potkali mnoho ebicyklistů v čele s hejtmanem a ztraceným Bludným Holanďanem, kteří již hvězdárnu opouštěli. Byli jsme tedy zřejmě posledními ebicyklisty, kteří ten den navštívili hvězdárnu na střeše gymnázia sloužící výhradně výuce studentů a astronomické osvětě pro obyvatele Martina. Naši hostitelé nás i přes předchozí plenění celým balíkem ebicyklistů dokázali plně občerstvit a ještě nám ukázat vybavení jejich pozorovatelny. Při další cestě jsme se v Martině jen krátce zastavili u kostela sv. Martina, kde právě probíhala mše svatá, a pak jsme pokračovali po frekventované silnici č. 65 do Kláštora pod Znievom. V obci Pribovce jsme konečně mohli odbočit na vedlejší silnici a pouze mírným stoupáním jsme pokračovali až do cíle již 3. etapy. V tělocvičně místní ZŠ jsme se ubytovali a po 2 dnech konečně osprchovali. Poté jsme se vydali do nedaleké pizzerie Znievsky Dvor, kde připravovali za nevysoké ceny tak velké pizzy, že jsme je ani nedokázali sníst. Museli jsme si je nechat zabalit a vzít s sebou s tím, že je sníme k snídani. Z večeře jsme se odebrali rovnou do bydliště Markytan K., kde se konal večerní brífink. Ale ne ledajaký brífink, protože Katka, která se spolu s Matenem výraznou měrou zasadila o úspěšnost letošního 28. ročníku Ebicyklu, připravila pro ebicyklisty na zahradě svého domu doslova hody, když se pod jídlem a pitím doslova prohýbaly stoly. Jen neradi jsme se proto vraceli od Katky zpátky do tělocvičny. Když jsme uléhali ke spánku, byla již téměř půlnoc.

Středa 13. července 2011 - 4. etapa

Kláštor pod Znievom - Predmier

Ráno bylo opět velmi teplo a slunečno. Se snídaní jsme to měli s Ilonou velice jednoduché, protože jsme dojedli zbytek pizzy a bohatě to pro horký den, který před námi byl, stačilo. Po zabalení věcí jsme velice brzo tělocvičnu opustili a již okolo 7:30 hodin jsme se osvěžovali v krámku na konci městečka těsně předtím, než jsme se vydali do náročných kopců mezi Malou Fatrou a Strážovskými vrchy. První stoupání do sedla ve výšce téměř 700 metrů jsme zvládli ještě v pohodě, když jsme pak byli odměnění téměř 8 km dlouhým sjezdem do Klačna, kde se někteří z nás znovu občerstvili. Další stoupání na Fačkovské sedlo s převýšením cca 400 m do výšky 792 metrů ale bylo za prudkého slunce téměř vražedné. Mnozí jako já samozřejmě spěchali, aby byli na vrcholu v 11:00 hodin, kdy jsme zde měli vytvořit živý obraz, avšak vzhledem k obtížnosti stoupání jsme se nedokázali na sedle všichni tak brzy sejít, takže živý obraz byl zvěčněn až okolo poledne. Krátce poté jsme se všichni vydali na dlouhý sjezd končící až v Rajci. Ještě předtím jsme ale v první levotočivé zatáčce pod sedlem pomalou jízdou uctili památku Roberta Rosy, který zde v roce 1994 dne 24. července tragicky zahynul. Naší další zastávkou byla potom obec Rájecká Lesná, kde jsme se v bístru Oáza naobědvali. Spolu s naším čtyřlístkem zde byla i Koebilka, Starší práče, Boženka Staudová a nakonec i Koráb Mir. Když jsme ale opouštěli bístro, vyrazili jsme dál bez Koebilky, kterou jsme doslova zapomněli vzít s sebou a přitom jsme jí vůbec neřekli, že už odjíždíme. Nejspíše horko udělalo v našich hlavách své, ale ještě dlouho potom jsme si to dost vyčítali a cestou do Povážské Bystrice jsme u jednoho křížku, kde jsme v naději čekali na to, že se Koebilka zázračně objeví, nakonec prosili všemohoucího o odpuštění našeho hříchu. Pak jsme se vydali na další cestu směr Povážská Bystrica. Ještě před ní jsme se ale v obci Prečín zastavili u pana Borise Kardoše, který se věnuje astronomii a na své zahradě si postavil malou hvězdářskou pozorovatelnu. Vedle svého nadšení nás velmi příjemně překvapil milým pohoštěním, z čehož jsme mu za doslova šíleného vědra byli nejvíce vděčni za poskytnuté tekutiny, které nám velice rychle docházely. Návštěva Povážské Bystrice se samozřejmě zredukovala na pouhý nákup tekutin a nanuků v Lidlu a výběr eur v bankomatu České obchodní banky. Naše další cesta ¨potom vedla po kvalitní silnici č.61 údolím Váhu a ubíhala velice rychle, neboť téměř vůbec nestoupala. Ještě před cílovým Predmierem jsme v obci Plevnik-Drieňové navštívili další astronomickou pozorovatelnu, kterou si postavil také na své zahradě pan Juraj Bardy. I zde se nám dostalo milého pohoštění, mezi nímž nechyběla dokonce ani jeho vlastnoručně vypálená a velmi chutná jabkovice, a pomocí jeho dalekohledu jsme mohli na Slunci pozorovat 2 sluneční skvrny a také výtrysky sluneční hmoty po jeho obvodu. Další naše putování mělo za cíl konečně najít hospodu, kde se bude možné navečeřet, neboť přímo v Predmieru to prý možné nebylo. Naše volba padla na obec Rašov, kde jsme objevili celkem pohlednou restauraci plnou ebicyklistů. Objednali jsme si řízek, avšak místo 150 g se na talíři objevil kousek s odhadovanou hmotností 75 g. Reklamace byla úspěšná, neboť brzy jsme na náš talíř dostali dvojnásobný počet řízků. Avšak přesto nám bylo jasné, že restaurace plenění ebicyklistů očividně nezvládala, neboť někteří ebicyklisté se objednaného jídla ani nedočkali a raději odjeli do Predmieru. V Predmieru již na nás čekala známá tělocvična ZŠ, ve které jsme spali již před 8 lety. Čas docela pokročil, takže po ubytování a nezbytném osprchování jsem stačil zmožen únavou usnout tak, že, ač probuzen, nebyl jsem vůbec schopen vnímat, co se na brífinku konaném ve 22:00 hodin řeklo.

Čtvrtek 14. července 2011 - 5. etapa

Predmier - Nové Mesto nad Váhom

Krásné a slunné počasí nás přivítalo i ve čtvrtek ráno. Během cesty z tělocvičny jsme stačili nakoupit pár pochutin k snídani a zastavili jsme se před kostelem sv Gála, kde stojí socha M. R. Štefánika. Zde hejtman naší jízdy panu starostovi obce, která si sochu slovenského státníka dokázala podržet i během let totality, předal v rámu fotografii ebicyklistů před pomníkem M. R. Štefánika na ostrově Tahiti, kterou pořídili při své výpravě v březnu 2011. Poté všichni ebicyklisté vytvořili opět živý obraz a pak se vydali na další cestu údolím řeky Váh. Tentokrát jsme se až do Trenčína drželi jeho pravého břehu. Za značného horka jsme udělali první zastávku v lázních Kúpele-Nimnica, kde jsme se osvěžili díky dobře vychlazeným půllitrům s kofolou. Další zastávkou byla Nemšová, kde jsme se v zahrádce restaurace, ze které se také ozývalo pověstné Z.D.E. z úst ebicyklistů, naobědvali. Již v době oběda se obloha začal mračit víc a víc, takže jsme ač dobře ukryti zaregistrovali pár kapek deště. Avšak ten hlavní déšť nás zastihl až v obci Istebník těsně před Trenčínem. Nejprve jsme zastavili u jedné z autobusových zastávek, kde Eddy spravoval Nšo-či její píchlé kolo, a když jsme po chvíli pokračovali dále, spustil se takový lijavec, že jsme byli moc rádi, že jsme se všichni natlačili do další autobusové zastávky a naše bicykly jsme nechali moknout na dešti. Nakonec děšť ustal a mohli jsme po mostě přes Váh vjet do Trenčína. Nalézt gymnázium s astronomickou pozorovatelnou už pro nás nebyl problém, protože jsme tu před 6 lety dokonce nocovali. Na gymnáziu jsme mohli obdivovat novou pozorovatelnu, která tu předtím nebyla, a také jsme si vyslechli přednášku paní Dr. Baxové o jejích nadaných studentech fyziky a astronomie, kteří se dokázali prosadit i v mezinárodních fyzikálních i astronomických olympiádách. Když jsme opustili gymnázium, rozhodli jsme se pro krátkou návštěvu středu města. Někdo si nakoupil pohlednice, jiný se občerstvil kofolou, já jsem musel dokoupit DV kazetku do své kamery Panasonic, protože se ukázalo, že 4 hodiny záznamu mi v tomto ročníku Ebicyklu určitě stačit nebudou. Potom jsme se vydali na další cestu, jež měla cíl v Novém Městě nad Váhom. Po celý zbytek cesty bylo vzdor předchozímu dešti ještě před dojetím do Trenčína počasí celkem obstojné, avšak během příjezdu do Nového Města se znovu spustil prudký déšť, takže jsme měli štěstí, když jsme v tu chvíli přijížděli k restauraci, která měla slunečníky zakrytou zahrádku, a před ní stál Nový Holanďan s Tornádo Lou a Kájou a mával na nás, že se tu dá dobře najíst. Ukázalo se, že to byla velice dobrá volba, protože nás večeře doslova postavila na nohy a mohli jsme v klidu dorazit do tělocvičny ZŠ na druhém konci města. Zde jsme se ubytovali a osprchovali a po brífinku ve 22:00 hodin oslazeném výbornými makovými rohlíčky od našich hostitelů jsme mohli jít na kutě.

Pátek 15. července 2011 - 6. etapa

Nové Mesto nad Váhom - Sobotiště

Probuzení do chladného zamračeného rána byla pro nás doslova šokem, ale nenechali jsme se odradit od úmyslu vyrazit do další etapy. Jak večer předtím, tak i ráno nás velice překvapili naši hostitelé, kteří nám opěti párky s chlebem, čaj i ranní kávu. Díky tomu jsme nemuseli cestou snídat a krátká návštěva nedaleké samoobsluhy posloužila pouze k dokoupení drobných pochutin jako müsli tyčinky a tekutin na cestu. Při cestě poměrně zvlněným terénem Malých Karpat, kdy jsme v Čachticích objížděli poměrně známý hrad, se nám podařilo na jedné křižovatce omylem zakufrovat, takže jsme všichni ještě s hejtmanem místo na Březovou pod Bradlom putovali kamsi do Vrbového. Když jsme si to uvědomili, rozhodli jsme se raději k návratu na osudnou křižovatku, takže jsme si tím zajeli navíc asi 6 km. Poté nás čekalo poměrně dlouhé a únavné stoupání, za jehož vrcholem se rozkládala obec Košarišská, kde jsme měli domluvený oběd v jedné honosné restauraci. Byla honosná nejen cenami, ale i tím, že nám k jídlu hrál houslista s kytaristou slavné světové melodie a že nedaleko stálo muzeum M. R. Štefánika. Po posilnění nezbytným obědem jsme se s poměrně početnou skupinkou ebicyklistů v čele s hejtmanem rozhodli muzeum M. R. Štefánika navštívit. Po absolvování prohlídky nás přivítala ředitelka muzea, které náš hejtman předal zarámovanou fotografii ebicyklistů před pomníkem M. R. Štefánika na Tahiti pořízenou v březnu 2011. Je možné, že se tato fotografie jednou stane jedním z exponátů muzea. Po opuštění obce Košarišská jsme já s Ilonou a Holanďany rozhodli pro náročnou cestu na Bradlo přes Brezovou pod Bradlom. Tato trasa sice byla zvolena podle pokynu v itineráři, ale bylo možné si cestu k mohyle M. R. Štefánika na Bradle podstatně ulehčit. Takto nás na 5 km čekalo 258 metrů převýšení, které bylo umocněno nenadálým vedrem způsobeným tím, že se oblačnost na obloze postupně roztrahala a bylo polojasno až jasno. Na Bradle před mohylou, kde byl M. R. Štefánik také pochován, se sešlo dost ebicyklistů, aby mohli vytvořit živý obraz. Poté, co jsme se nabažili krásných výhledů do okolní krajiny, nás čekal úžasný dlouhý sjezd do Březové pod Bradlem. Když jsme se shromáždili v Březové pod Bradlem, rozhodli jsme se na další cestě do Sobotiště udělat malou zajížďku a navštívit pana Františka Kele, který postavil na Tahiti památník M. R. Štefánikovi. Kdesi u obce Hurbanova Dolina jsme proto odbočili a po ujetí asi 0,5 km po úzké silničce jsme našli jeho chalupu. Pan Kele nás velice přátelský pohostil čajem a kávou a povídal si s námi o zážitcích, které se pojili nejen s návštěvou Tahiti a s M. R. Štefánikem, ale i o svém nepřímém vztahu k Ebicyklu. Ukázalo se, což nikdo nevěděl a ani dosud nemohl tušit, že je strýcem Robo Rosy, ebicyklisty, který na 9. ročníku Ebicyklu před 17 lety na Fačkovském sedle tragicky zahynul. Jak je ten náš svět ve skutečnosti malý... Také panu Kelemu náš hejtman předal zarámovanou fotografii ebicyklistů u pomníku M. R. Štefánika na Tahiti, kterou pořídili v březnu letošního roku. Ebicyklisté se ještě při rozloučení s panem Kele hromadně vyfotografovali a pak pokračovali v cestě do Sobotiště. Přes Myjavou jsme odbočili na obec Belanskovci a dále Malejov a dlouhým údolím jsme pokračovali do cíle. Těsně před Sobotištěm nás ale čekal ještě jeden kopec a ne ledajaký. Na ceduli bylo varování před stoupáním 17 %, takže to teoreticky nebylo možné vyšlapat, leda pěšky ujít. Sice se mi to podařilo vyjet, ale ještě že byl náš cíl už tak blízko. Tělocvičnu v areálu ZŠ jsme hned po vjetí do Sobotiště. Složili jsme v tělocvičně zavazadla a hned jsme se vydali do nejbližší restaurace, kde jsme se hodnotně povečeřeli. Překvapením pro nás byl příjezd Mistra Blatnického s jeho chotí Hankou, který nás přijel navštívit a pozdravit jako jeden z hostitelů 29. ročníku Ebicyklu. Hanka nás mile překvapila platem velice dobrých makových závinů, které zachutnaly všem ebicyklistům, kteří stihli k pochoutce včas dorazit. Až po návratu z večeře se většina ebicyklistů mohla osprchovat a po brífinku ve 22:00 hodin se konečně šlo spát.

Sobota 16. července 2011 - 7. etapa

Sobotiště - Modra (Piesok)

Poslední řádná etapa, když nepočítám 8. mimořadnou etapu ebilogu, začala stejně jako většina předešlých krásným ránem. Jídlo nakoupené v nedaleké samoobsluze jsme posnídali ještě na kmenech stromů rozmístěných kolem ohniště před tělocvičnou a pak jsme se vypravili na krátkou obhlídku hvězdárničky postavené v areálu ZŠ. Když jsme vyrazili ze Sobotiště, nějak jsme se nechali dezorientovat světovými stranami v domnění, že jsme přijeli do Sobotiště od jihu (ve skutečnosti od východu), takže jsme s několika dalšími ebicyklisty v Sobotišti pokračovali doleva tj. domněle na západ, avšak ve skutečnosti na jih, takže jsme pokračovali přímo k vodní nádrži Kunov a potom dál přímo do Senice. Chybu jsme sice záhy zjistili, ale vracet se nebylo účelné, a tak jsme se na původní trasu popsanou v itineráři zase napojili v obci Dojč. Toto zakufrování ale způsobilo, že jsme za celý den na trase nepotkali Bludného Holanďana s Holanďankou a s Ilonou jsme jeli v balíku ebicyklistů, kteří se rozhodli překonat hřeben Malých Karpat z obce Plavecký Mikuláš směrem na Jahodník. Ještě předtím jsme však projížděli cyklostezkou vedoucí CHKO Záhorie a po bezchybné silnici vedoucí vojenským prostorem mezi obcemi Mikulášov a Plavecký Mikuláš. Stoupání na hřeben Karpat ale bylo velice kruté. Převýšení sice nebylo vyšší než 275 metrů, avšak stoupání bylo značné a cesta byla rozbitá tak, že bylo nutné v některých úsecích slézt s kola, protože to nešlo vyšlapat. Ale ani následné klesání na Jahodník nebylo tak jednoduché, protože ve štěrku, kterým byla cesta poseta, nebylo radno jet příliš rychle. Na Jahodníku, který je výchozím místem pro turisty, kteří sem dojedou autem na parkoviště, když chtějí navštívit jeskyně Driny, jsme s naobědvali. Obsluha restaurace sice byla trochu zmatená, ale protože jsme měli dost času do příštího srazu na trase, kterým byla návštěva vinařského podniku Elesko na konci obce Dubová v 17:30 hodin, neřešili jsme to a nakonec jsme se dobře a hlavně lukrativně najedli. Cesta dál pokračovala s kopce, ale po odbočení na silnici č.502 vedoucí do Modre, se podél úpatí Malých Karpat poněkud zvlnila a další kilometry přestaly tak rychle přibývat. Trochu bylo pro nás hádankou, kde že se ten vinařský podnik Elesko nachází, a tak se Ilona šla zeptat v Dubové do jedné restaurace a koho tam nepotká, Dušana Valo, předáka opiové sekce. Dušan věděl, kde vinařský podnik hledat, a tak jsme tam v pětilístku já, Ilona, Boženka a Královna s Dušanem dorazili ještě v předstihu a museli jsme půlhodinu čekat na ostatní ebicyklisty. V odpoledním vedru to bylo dost těžké. Když jsme pak mohli s ostatními ebicyklisty konečně zahájit prohlídku vinařského podniku, notně se nám ulevilo. Ve sklepeních s obřími sudy vína bylo příjemně a ještě přijemněji bylo při ochutnávání velmi kvalitních vín vyráběných tímto závodem u baru vinotéky v prostorné klimatizované hale. Jen neradi jsme toto místo opouštěli, ale nebylo zbytí. Před námi byla Modra a potom ještě těžké stoupání na Piesok s převýšením asi 287 metrů na trase dlouhé 8 km. Kupodivu cesta vzhůru nebyla tak obtížná, ale to jen proto, že jsme po celou dobu jízdy na hřeben Malých Karpat jeli ve stínu hustých okolních lesů skryti před zapadajícím sluncem. Za hotelem Zochova Chata jsme měli ale trochu problém hned najít správný směr k hvězdárně patřící nyní Univerzitě Komenského v Bratislavě. Směrových značení totiž moc nebylo a paměť z minulé návštěvy byla dávno smazána. Naštěstí nás ale vzápětí dojela další skupinka ebicyklistů, a tak jsme mohli v jejím čele dojet do areálu hvězdárny. Tady na nás čekalo velkolepé přivítání naším hostitelem a zároveň autorem letošního itineráře a režisérem celého 28. ročníku Matenem, který v těchto dnech oslavil 50-leté výročí. Pečená kuřecí stehna, dorty, piva, vína, limonády a káva, a nakonec to vše završené u táboráku pečením klobás. Lepší závěr ebicyklistické pouti si nebylo možné ani představit. Po večeři jsme se ještě vypravili na krátkou prohlídku hvězdárny a pak jsme se shromáždili u chaty, kde jsme byli ubytováni, ke slavnostnímu zakončení 28. ročníku Ebicyklu. Program byl ale velmi nabitý, protože nejprve byly zhodnoceny včerejší a dnešní etapa, poté byli pasováni na ebicyklisty všichni letošní nováčci - Janet Good, Petr Kukol, Lída Rumlová, Slávka Chrpová a Boženka Staudová, poté byl vyhodnocen letošní fantastický ročník, nato náš hejtman popřál Matenovi k jeho padesátinám a na závěr byl slavnostním pokřikem ebicyklistů odmáván konec 28. ročníku Ebicyklu. Ale úplný konec to ještě nebyl, protože možná deset nebo patnáct ebicyklistů mělo ještě sílu posadit se k táborovému ohni a opékat si dlouho do noci chutné klobásy. Spát se tak šlo až někdy po půlnoci.

Neděle 17. července 2011 - ebilog

Modra (Piesok) - Bratislava

I když někteří ebicyklisté opouštěli 28. ročník Ebicyklu během poslední 7. etapy (někteří i nedobrovolně) nebo i dříve a někteří odjeli do svých domovských dep už v neděli ráno, celých 35 ebicyklistů se rozhodlo absolvovat ještě neoficiální 8. etapu čili ebilog Ebicyklu vedoucí z Modre do Bratislavy. Jejím cílem bylo poklonit se památce M. R. Štefánika u jeho mohyly na letišti v Ivance, kde 4. května roku 1919 tragicky zahynul při leteckém neštěstí. Za slunného rána jsme vstali velmi brzy, abychom mohli snídat již v 7:00 hodin. Ještě předtím jsme museli zabalit naše zavazadla tak, abychom je mohli v Bratislavě hned připevnit na nosiče našich bicyklů, takže přibylo trochu více práce na závěr, ale vše se nakonec podařilo. Chutná snídaně v režii nepřekonatelného Mateny, na jejíž přípravě se úspěšně podílela i jeho žena, ušetřila ebicyklistům spoustu času, takže, i když se vyrazilo na poslední část cesty o půlhodiny později, nijak to nevadilo. Po cestě přes Pezinok, Bernolákovo a Ivanku jsme v úmorném horku asi v 10:00 hodin dorazili k mohyle M. R. Štefánika, u které náš hejtman vysypal na památku písek speciálně přivezený pro tento účel z Tahiti a ebicyklisté zarecitovali svůj slavnostní pokřik. Po tomto aktu jsme se vypravili na zbývající cestu do Bratislavy. Do centra města jsme se dostali po několika cyklostezkách skrz Petržalku a po starém mostě přes Dunaj. Hned za mostem jsme zabočili k zahradní restauraci Umelka, kde jsme se naobědvali. Poté jsme se rychle přesunuli do historického centra Bratislavy, kde na nás čekala Matenem předem domluvená průvodkyně. Při bleskové prohlídce města trvající 1 hodinu jsme její rychlé pěší chůzi nestačili ani jízdou na bicyklech a dokonce i na vrch s Bratislavským hradem dorazila pěšky dříve než jinak velice hbití ebicyklisté. Když jsme se s paní průvodkyní rozloučili, vydali jsme se na cestu k nádraží. Zde již na nás čekala vozová hradba Jury Krejsy. Převzali jsme si naše zavazadla a i s bicykly jsme se přesunuli na 3. nástupiště, kde na nás již čekal vlak Slovan se speciálním vozem rezervovaným pouze pro účastníky 28. Ebicyklu, což opět šikovně zařídil předvídavý Mateno. Do našeho odjezdu v 16:09 ještě zbývalo více než půl hodiny, a tak byl čas nakoupit nějaké pití nebo zmrzlinu v kioscích na peróně nebo v hale nádraží. Dokonce se stalo, že někteří členové naší opiové sekce podlehli pokušení a chtěli vykouřit poslední cigarety před dlouhou cestou vlakem (vagón byl totiž nekuřácký), avšak to se se zlou potázali, protože se to velmi nelíbilo hlídce železniční policie, ktera na Slovensku prozřetelně nebyla zrušena. Naši ebicyklisté ale měli nakonec štěstí, protože vše skončilo pouhou domluvou stejně jako před 2 lety v ostravském Landeku, kdy namísto po dlážděné silnici ebicyklisté uháněli na bicyklech po asfaltovém chodníku. Přesně v 16:09 hodin se náš vlak rozjel a čeští ebicyklisté opouštěli Bratislavu a Slovensko. V Břeclavi a v Brně vystoupili moravští ebicyklisté a v Pardubicích zase celá šestice ebicyklistů, která zde před více než týdnem nastupovala, a s nimi navíc ještě Lída Rumlová. V Pardubicích jsme měli něco přes hodinu čas na přestup, a tak jsme se občerstvili v zahrádce restaurace před nádražím. Do rychlíku Pardubice - Liberec jsme se s bicykly dostali celkem bez problémů a přesně ve 24:00 hodin jen s malým zpožením jsme dorazili do Liberce. Já s Ilonou jsme usadili všechny bágly na nosiče našich bicyklů a v lijáku a chladu jsme se vydali na posledních 5 km naší letošní pouti s Ebicyklem. V pondělí 18. července 2011 v 00:45 hodin jsme zcela promoklí dorazili domů.

Z. D. E.
Ottakar L.

Osobní statistika

• 09.07.2011 Domovské depo - ZŠ v Kys. Novém Městě: 6,5 km - 0:30:00 hodin - 13,00 km/hod
• 10.07.2011 Kysucké Nové Město - Námestovo: 87,72 km - 5:36:53 hodin - 15,62 km/hod
• 11.07.2011 Námestovo - Dolný Kubín: 85,10 km - 5:19:31 hodin - 15,98 km/hod
• 12.07.2011 Dolný Kubín - Kláštor pod Znievom: 82,74 km - 5:26:04 hodin - 15,22 km/hod
• 13.07.2011 Kláštor pod Znievom - Predmier: 82,51 km - 4:44:42 hodin - 17,38 km/hod
• 14.07.2011 Predmier - Nové Mesto nad Váhom: 100,41 km - 5:11:40 hodin - 19,33 km/hod
• 15.07.2011 Nové Mesto nad Váhom - Sobotiště: 78,44 km - 5:12:12 hodin - 15,07 km/hod
• 16.07.2011 Sobotiště - Modra (Piesok): 93,67 km - 6:14:46 hodin - 14,99 km/hod
• 17.07.2011 Modra (Piesok) - Bratislava: 56,21 km - 2:59:01 hodin - 18,37 km/hod
• 18.07.2011 Nádraží Liberec - domovské depo: 5,00 km - 0:30:00 hodin - 10,00 km/hod

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

28. ročník Ebicyklu (7 etap bez prologu a ebilogu): 610,59 km - 37:44:48 hodin - 16,17 km/hod

Hmotnost před EBI: 79,8 kg
Hmotnost po EBI: 83,3 kg
Přírůstek za EBI: 3,5 kg

Ottakar L.