Tahicykl 2011 - Hejtman

5.-20. 3. 2011
Tahiti

Poznámka: texty pocházejí z emailů psaných po návratu, proto občas některé časy nedávají smysl.

9.-11. 3. 2011

Mili Ebitahipikli, v ramci oslav Dne Matek jsem se opet pokusil pokrocit v posilani fotek z Ebitahicyklu. Tentokrat jde o celkem chaoticky serazene fotky, porizene prevazne na jihozapadnim a zapadnim pobrezi ostrova Moorea ve dnech 9.-11. III., tj. v prvnich dnech po nasem presunu na ostrov trajektem z Papeetee. Vesmes bylo pekne pocasi, az moc horko, a tak jsme se postupne aklimatizovali.

Komentar k nekterym fotkam [uvadim posledni dvojcisli snimku]:

• 18 Pohled na Mooreu ze zatoky na predmesti Papeete 8. 3. 2011
• 26 Pohled na koralovy utes z plaze na Mysu Hauru. Na kajaku miricim k plazi usilovne padluji manzele Hrdinovi, kteri nas identifikovali, jak se tam placatime.
• 27 Tahle plaz pred vesnici Haapiti byla asi 10 min jizdy na kole od nasich bungalowu a meli jsme ji prakticky denne sami pro sebe; nikde ani zivacka.
• 29 Hornata Moorea je pokryta vegetaci i na vrcholcich hor - tyhle hory jsou vysoke od 750 do 880 m.
• 30 Spicata Mt. Tohiea ma 1 207 m.
• 35 Katolicky kostel sv. Rodiny se nachazi asi 3 min. od nasich bungalowu primo u okruzni silnice. Je postaven z koralu a vapence, patri k vesnici Haapiti
• 53+54 Kousek za Haapiti smerem k mysu Hauru je tesne u more zbytek tzv. marae - obetniho a shromazdovaciho mista puvodnich Tahitanu
• 56 Zatoka na mysu Hauru, zde si lze pujcit lodky a kajaky na prohlidku mista, kde ziji krotci rejnoci a zraloci.
• 57 Socha jednoho z cetnych bohu, jimiz oplyva tahitska mytologie. Na sose vlevo dole je videt cinsky symbol Jang/Jing. Tahitane do Polynezie priplouvali jednak z Australie, jednak z Tajvanu. Prokazaly to geneticke mapy. Domnenka Thora Heyerdahla o puvodu Tahitanu se tedy nepotvrdila.
• 88 Pobliz vesnice Papetoai [20. km] stoji u silnice umela palma, v jejiz korune je ukryta antena pro sit mobilnich telefonu.
• 89 Nedaleko odtud na miste nekdejsiho Marae Taputa-puatea zasveceneho bohu Oro stoji osmiboky kostel zbudovany v 70. letech XIX. stol. evropskymi misionari - jde o nejstarsi dochovanou evropskou stavbu v Jiznim Pacifiku. Ti zdanlive netecni psi jsou zdivoceli a nepustili mne bliz ke kostelu.
• 91 Moje pujcena skladacka Brompton [anglicka legenda] plne nalozena vsim, co jsem mel na EbiTahicyklu sebou. Zde je focena rano 11. 3. ve vnitrozemi nad bungalowy, kdyz jsme se preventivne evakuovali pred potencialni vlnou cunami po japonskem zemetreseni. Vlnu vsak spolehlive odstinilu koralove utesy kolem polynezskych ostrovu.
• 00 Pohled na Mooreu pokrytou mraky opet z ostrova Tahiti z okruzni silnice na jiznim pobrezi.

Ted uz jen neco malo o M. R. Stefanikovi :-)

Podarilo se mi ziskat knizku: Zapisnik Dr. M. R. Stefanika z Ecuadoru z r. 1913, kterou editoval Vladimir Polivka a vysla ve II. vyd. v Banske Bystrici v r. 1933. Je to uzasny cteni.

Dale jsem sehnal knihu PhDr. Milana Varose: Posledny let generala Stefanika, ktera vysla v r. 1991 v nakl. Obzor v Bratislave. V ni se zminuje o nekdejsim komunistickem rediteli Historickeho ustavu SAV a clenu kor. SAV, ze tento soudruh vydal za minuleho rezimu ostudnou knihu o M. R. Stefanikovi. Ta se bude asi tezko shanet, ale jiste by stalo za to se podivat, co vlastne komousi proti Stefanikovi meli.

10. 3. 2011

Ve ctvrtek 10. 3. 2011 jsme dopoledne nataceli sceny pro budouci celovecerni film rez. Slavky Chrpove, coz spocivalo v opakovanych zaberech popojizdeni na kole po pobrezni silnici na mistech, kde bud palilo slunko jako blazen, anebo byla neprehledna zatacka. Vsechno vsak dobre dopadlo a podle meho odhadu se nyni Slavka a Lidka vznaseji nekde nad Francii na ceste domu.

Ten den 10. 3. jsem si po skonceni nataceni udelal jen kratsi vylet po ostrove Moorea smerem k zatoce Opunohu a vratil jsem se pomerne brzo do Markova Paradise, takze jsem vyuzil pekneho pocasi k tomu, abych si zasel na pobrezi pod bungalowy a nafotil zapad slunka do velke louze Pacifiku. U obzoru byly sice mraky, ale ty dodaly celemu ukazu bajecnou atmosferu navic - vse je v priloze.

Mimochodem, Mark sam od sebe mi rikal, ze na techto mistech je dost casto videt pri zapadu Slunce tzv. zeleny paprsek, coz je obecne velmi vzacny ukaz trvajici jen cca sekundu, jehoz teorie je docela slozita; souvisi to s disperznim lomem barevneho svetla v zemske atmosfere tesne u obzoru. Zkuste si vygooglovat "slunce zeleny paprsek" a dozvite se tak krome prislusne teorie ukazu, ze Jules Verne napsal na toto tema svuj jediny milostny roman, v nemz hraje zeleny paprsek roli v ustredni zapletce.

11. 3. 2011

V patek 11. 3. 2011 jsem se potreboval odreagovat po tom zazitku s evakuaci kvuli hrozbe tsunami, takze jsem vyjel na kole z naseho lezeni u Marka zapadnim smerem az po zatoku Opunohu, kde jsem odbocil po poledni mistniho casu doprava do vnitrozemi po pekne asfaltce asi 4km stoupanim. Prvni zabery v priloze jsou na hory jeste od urovne more, ale pak cesta stoupala az k Marae Titiroa, kde jsem si vyfotil prislusne informacni panely. Horske panorama bylo impresivni, postupne je videt hory Mouapu [762 m], Mouaroa [880 m] a Tohiea [1207] - nejvyssi hora Moorei. Po jejich vrcholech se obcas couraly mraky jako nekde v Tatrach.

Misty bylo stoupani tak prudke, ze se mi bicykl postavil na zadni kolo, takze jsem ho pak nekolikrat musel do kopce chvili vest pesky. Pred vyhlidkou Belvedere jsem potkal Mirka Hrdinu, ktery uz z kopce sjizdel dolu; slunko doslova palilo. Na vyhlidce jsem byl sam a odtamtud jsem tez fotil zatoku Opunohu, kde vlastne pristal James Cook, po nemz je vsak pojmenovana sousedni zatoka.

Oprel jsem skladacku o zabradli vyhlidky a sam se usadil na kamennou lavici, abych se najedl a napil. Z okolniho porostu se zacaly plizit zdivocele slepice s kohoutem a cekaly, co jim dam k snedku. Snazil jsem se je zahnat ceskymi nadavkami, coz se mi osvedcilo v Azerbajdzanu, kde jsem takto zahnal smecku ovcackych psu, kteri kolem mne utahovali smycku pri ceste do hor, ale ty slepice se chovaly jako opravdove slepice; sice behem nadavani poposly do uctive vzdalenosti, ale pak se zase vratily a zkousely to znovu a znovu. Kdyz pak prijeli mistni turiste autem a na skutru a zacali je vydatne krmit, pochopil jsem zpozdilost sveho pocinani.

Ty slipky byly tak orazene, ze kdyz jim nekdo hodil drobek, nejhbitejsi slepice ho zobakem zachytila v letu, ale pochopitelne trochu nakrivo, takze s drobtem v zobaku bezela stranou, aby si drobek mohla nadhodit. Jenze vzdycky s ni bezely ty ostatni a jakmile drobek upustila na teren, tak vzdy byla nektera hbitejsi - Darwin by mel radost, jak se uplatnuje jeho teze o preziti tech nejvice prizpusobenych kradeni drobtu. Ale dive slipky si nasly i jiny trik. Kdyz turiste nedavali pozor, tak klidne vyletely na tu kamennou lavici, paratem si prislaply jidlo v plastovem sacku, ktery pak zobakem roztrhly a dostaly se dovnitr a nemusely se pak uz s nikym delat, proste snedly turistum pripravenou svacinu a ti se tomu kupodivu docela smali.

Mezitim dojeli dalsi Ebitahipikli, mezi nimiz byl Rosta Sopa, s nimz jsem pak na zpatecni ceste navstivil dendrologicke muzeum zemedelskeho lycea asi v pulce kopce. Prosli jsme to cele behem temer 2 h a videli vsechno mozne od bananovniku pres chlebovniky, fikusy az po stromy, ktere jsem predtim nevidel ani na obrazcich, proste parada.

Abych pripomnel neco mene darwinovsky drsneho, tak kdyz jsme se evakuovali za ranniho svitani, svitila vysoko na nebi Venuse, jejiz prechod pres Slunce pozoroval na Venus Point na Tahiti 3. 6. 1769 kpt. James Cook. Naopak vecer byl videt v zenitu Sirius a kousek od neho Orion vzhuru nohama. Tytez hvezdy svitily na vecernim nebi pri nasem zpatecnim letu z Parize do Prahy, jenze byly nizko nad obzorem, a tudiz dobre viditelne z okenek letounu, Orion uz ovsem stal vzprimeny, z cehoz jsem poznal, ze uz jsme doma.

12. 3. 2011

V sobotu 12.3. jsme se byli s Matenem podivat ze jeho dcerou Paulou a jejim Jurajem v bungalowech Fare Vai Moana a tam jsme se seznamili s razovitym Tahitanem, ktery nam nabidl pro cely Ebitahicykl okruzni vylet mensi lodi podel Mysu Hauru na severozapade ostrova Moorea. Prednosti lodi bylo, ze ma ploche sklenene dno, takze lze skrze ne pozorovat dno oceanu. Trochu jsme riskovali, zda si mame placnout, protoze plavba dalsi den rano bylo podminena ucasti alespon 8 ebitahipiklu a byl to pochopitelne trochu vetsi vydaj na osobu.

Po navratu do tabora se vsak podarilo presvedcit prave tech 8 statecnych, tj. jeli Mateno, Paula a Juraj, Marta, Rosta, Ivan, Hudson a ja. V nedeli jsme museli tim padem vstavat dost brzo, abychom stihli dojet na start, ktery byl u Hoteli Ibiscus, kde jsme si uvazali kola kolem kmene zvlast k tomu ucelu vyrostle palmy a v 10 h se nalodili.

Vezla nas energicka tahitska kapitanka, doprovazena plavcikem stredni generace. Mluvila velmi dobre anglicky a pochopitelne i francouzsky. Zazitek to byl vytecny; uz jenom pohled na koraly vyrustajici ze dna, v jejichz zakoutich se kazdou chvili zableskly krasne barevne rybky, anebo ryby sice sedive, ale dlouhe a uzke, takze se jim tam rika trumpetky, stal za to. Obcas jsme spatrili take zive musle s modrobilym lemovanim, jak otviraji a zaviraji sterbinu ve skebli. Pak jsme take ocenovali pohledy z more na clenite pobrezi s bujnou vegetaci a celymi koloniemi bungalowu, ktere maji miniaturni mola s zebriky primo do vody.

Zlatym hrebem trihodinove plavby byl jeji zaver, kdy jsme na samotnem mysu mohli z lodi sestoupit na melke dno a tam si poplacavat mirumilovne rejnoky a pozorovat zblizka nemene krotke zraloky. Jsou totiz hojne krmeni turistickymi vypravami, ktere tam maji vzdy na stejnem miste v mori zastavku, takze zraloci zbytecne neriskuji nejako utoky na velkou dvounohou potravu, kdyz jim prave tato potencialni potrava prinasi az do nezne tlamicky mensi rybky a jine pokroutky.

Navrativse se k hotelu Hibiscus ve 13 h dali jsme si primo v nem na plazi obed; pochopitelne to byly mistni ryby, ktere by takovy zralok polknul naraz, ale my jsme si je vychutnavali po kouskach.

Po tomto skvelem vyletu jsme se vetsinou vratili na plaz Haapiti a pak kveceru zpet do Markova Raje. Ackoliv jsem se kazdy den rano peclive mazal kremem proti spaleni, neuvedomil jsem si, ze na lodi budu bosky a tak jsem si neocekavane spalil horni povrch chodidel, ktery je jinak kryt ponozkou a cyklistickou obuvi.

--------------------------------------------------------------------

Jako obvykle pridam opet par poznamek o M. R. Stefanikovi, ktera jsem ziskal cetbou v mezidobi. Stefanik byl take vynikajici fotograf a je prvnim cs. autorem aktu. Dochoval se jeho cernobily portret domorode divky v pleneru prave na Tahiti.

Dale jsem se dozvedel, ze M. R. Stefanik je autorem ceskoslovenske statni vlajky, protoze k tradicni ceske cervenobile bikolore navrhl pridat modry klin. Svuj napad sdelil ceskemu sochari O. Spanielovi, ktery studoval v Parizi a vracel se v r. 1917 do Prahy, takze mohl predat Stefanikuv vzkaz cinitelum revolucni vlady.

Stefanik byl po I. svetove valce velmi uctivan zejmena v Praze, kde je po nem pojmenovan Stefanikuv most [spojujici ul. Revolucni s nabr. E. Benese], Stefanikova trida [na Smichove] a Stefanikova hvezdarna [na Petrine], pred niz stoji Stefanikuv pomnik v nadzivotni velikosti.

Prvni Stefanikuv pomnik byl vsak odhalen na Slovensku v Predmieri uz v r. 1921, kde sbirku na jeho postaveni inicioval Kralovehradecky pluk v Predmieru umisteny. Tento pomnik od sochare Frana Stefunka jako jediny prezil i obdobi II. svetove valky a obcane Predmieru ho dramatickou obranou uchranili pred znicenim komunisty v r. 1952. Komuniste pak postavili prvni obchvat mesta na Slovensku, protoze hlavni silnice z Bratislavy na Zilinu vedla prave kolem Stefanikova pomniku.

Dramaticke osudy prodelal Stefanikuv pomnik v Bratislave, navrzeny socharem B. Kafkou, ktery byl soucasti pomniku cs. statnosti se lvem na vysokem pylonu [dnesni nabr. Vajanskeho pobliz Slovenskeho nar. muzea]. Pomnik byl totiz strzen za Slovenskeho statu a obnoven az v r. 1989 - jenze bez Stefanika! S vyjimkou Predmieru byly v prubehu valky nebo komunistickeho rezimu strzeny vsechny ostatni Stefanikovy sochy a jeho generalska uniforma byla pohozena v kotelne Slov. nar. muzea v Martine a urcena ke spaleni. Nastesti se nasel neznamy zachrance a tak tato pamatka preckala neprizen doby do r. 1989 a nyni je vystavena ve Stefanikove muzeu v rodnych Kosariskach.

V tumbe ulozene ve Stefanikove mohyle na Bradle je take zaznam napsany vlastnorucne T. G. Masarykem: "...Postavil cs. legionarske vojsko - meli jsme drive armadu nez stat! A to vse s pozehnanim tech nejmocnejsich. Panecku, to byl frajer!"

Štefanik sam o sobe prohlasil: "Zil som krasny zivot. Prezival som večnost v sekundach."

Ve svetle techto skutecnosti mi pripada, ze nase cesta na opacny konec zemekoule nebyla jen pouhou turistickou kratochvili, ale muze prispet postupne k tomu, aby mimoradna osobnost Dr. Stefanika vesla po dlouhe prestavce zavinene totalitnimi rezimy, ktere opanovaly obe nase republiky po cele pulstoleti, do vseobecneho povedomi a vaznosti.

14. 3. 2011

Konecne jsem rozbalil sva zavazadla, v nich jsem mel mj. etui, kterou nam venovali na radnici v Papeete. Je to kovova plaketa, na jejiz licni strane jsou portrety misionare W. P. Crooka [1775-1846] a dale primatoru mesta od r. 1890 do r. 1990. Na rubove strane je plasticke zobrazeni budovy radnice v Papeete. Az budu mit chvili, tak vse oskenuji a poslu. Az se jednou sejdeme, tak plaketu privezu.

V priloze, ktera je nejtlustsi ze vsech, z tech, ktere mam z Ebitahicyklu v pocitaci, jsou fotky, ktere jsem poridil 14. 3. 2011 behem kruhoveho objezdu ostrova Moorea vychodnim smerem na anglicke skladacce Brompton v dobe od 10 h do 14:30 h tahitskeho casu, tj. celkem 70 km [PK 0 je u letiste; odtud bezi na zapad a na vychod pocitani kilometru az ke spolecnemu patniku PK 35].

Na zacatku serie jsou snimky z PK 3 [vychod] vcetne 'derave hory' Mouaputa [830 m n.m.], tj. kousek pred pristavem trajektu ve Vaiare, dale zatoky Opunohu [PK 18 - zapad]; dalsi zaoceanska lod], plaze u sochy s padlem v Haapiti [PK 28 - vychod], a konecne kostela sv. Rodiny tesne pred znackou "Konec kruhoveho objezdu" [PK 23 = Marks Place Paradise], kde jsme bydleli v bungalowech.

15.-17. 3. 2011

Dnes posilam zaverecne fotky z naseho pobytu v Polynezii. V prvnim souboru fotek pokryvam data 15.-17. III., kdy jsme se rano 15. III. presunuli z Moorei z Mark's Place Paradise nejprve kolmo s bagly do pristavu Vairae a jeste pred poledne trajektem pres stejnojmenny pruliv a "Mesicni more" do pristavu v Papeete, kde uz bylo v poledne poradne vedro.

Z pristavu jsme nejprve proklickovali mestem k sidlu "nasi" cestovky Tekura Tahiti Travel na ul. Mgr Tepano Jaussen kvuli upresneni zaveru naseho pobytu a odvozu na letiste. Pak jsme se vydali opet kolmo skrz Papeete, coz je docela bludiste, smerem k letisti Faaa [5. km], kde si rada lidi chtela smenit penize, ale zadny bankomat nefungoval.

Pokracovali jsme v umornem vedru a silnem automobilovem provozu smerem k jihu do vesnice Punaaui a [15. km], v jejimz okoli jsou nadherne plaze. Tam nas zastihl prudky dest, takze jsme ho preckali v ukrytu u obchodu s potravinami a ja jsem se dostal do debaty s vyslouzilym namornikem, ktery byl 20 let zamestnan na nakladnich lodich, ktere brazdily jak Pacifik tak Atlantik a dokonce i Severni more. Byl velmi dobre informovan i o Ceskoslovensku a mluvil nekolika jazyky.

Kdyz dest presel a vedro trochu pominulo, pokracovali jsme dal v mensich skupinkach podel pobrezi, kde je raj surfaru, az ke 20. km, kde u reky Orofero byla odbocka k nejlepe zachovanemu Marae Arahurahu. Sli jsme do mirneho kopce po dost rozbahnene ceste, ale to Marae opravdu stalo za to [viz fotky s koncovym dvojcislim 54-56].

Dorazili jsme pak uz celkem hladce do domluveneho ubytovani v motelu Hiti Moana Villa na 33. km. Dostali jsme ubytovani ve trech bungalowech po 4 lidech, takze to byla parada; u kazdeho bungalowu byla kuchynka, takze nase damy nam dalsi den pripravily znamenitou veceri s cerstvymi morskymi rybami. Motel mel molo pro pristup do vody, dale skluz pro nalodeni na kajaky, ktere se daly pujcit jakoz i bazen se sladkou vodou. Voda v mori i v bazenu byla prirozene velmi tepla, proste balada. Vyhled z mola motelu je na snimku 57, dalsi zabery motelu na snimcich 94-98 [posledni snimek ukazuje hejno zelv v bazenku, z nich ta nejvic napravo se maskovala zelenymi listy pro pripad leteckeho bombardovani].

Ve stredu 16. III. jsme podnikli cyklisticky vylet do Gauguinova muzea [viz soubor gauguin.zip, ktery uz jsem rozesilal], ale po ceste jsme projeli vesnice Papara a Mataiea, v niz je protestantska kaple sv. Jana Krtitele [snimek 58]. Vzapeti jsme meli moznost videt snad vubec nejvetsi priboj [snimek 59] a vzapeti majestatni pohori v centru ostrova Tahiti [snimek 60]. Dalsi 4 zabery [snimky 61-63 a 81] zachycuji priboje v okoli Gauguinova muzea [53. km].

Mateno pak pokracoval jeste dal do mestecka Taravao, kde jednak meli otevreny bankomat, a dale kde konci jizni kilometraz na siji mezi ostrovy Nui a Iti. Cely ostrov objel nasledujici den Geoff alias Jozin z bazin. My ostatni jsme se po prohlidce Gauguinova muzea a prilehleho arboreta vratili za hromu a blesku i deste zpet do motelu Hiti Moana na tu bajecnou veceri.

16. 3. 2011

Mel jsem ted delsi pauzu ve zpracovani fotodenicku z Ebitahicyklu, kvuli rade prednasek na ruznych mistech nasi drahe domoviny. Pri cestach vlakem jsem si vsak pilne cetl o Stefanikovi, jednak v knize "Po Stefanikovych stopach - Navraty do Polynezie" RNDr. Frantiska Kelleho. PhD. a PhDr. Miroslava Musila, PhD. [Bratislava, 2009; darek od Ivana] a jednak v knizce RNDr. Vojtecha Rusina, DrSc. "M. R. Stefanik - slovensky astronom" [Bratislava, 1991]. Zatimco prvni kniha pojednava hlavne o Stefanikovi - cestovateli a horolezci, tak Rusinova knizka se venuje zejmena Stefanikove astronomicke cinnosti.

Cim vic se toho o M.R.S. dozvidam, tim vic si ho povazuji, protoze jeho vykony v kazdem oboru, jemuz se ve svem kratkem zivote venoval, lze oznacit za heroicke. Pred Ebitahicyklem se mi zdalo, ze Ebitahicykl je vystredni dobrodruzstvi s nejasnym koncem, ale ted ve srovnani s tim, co dokazal na Tahiti a v okoli M.R.S., si pripadam jako typicky turisticky povalec.

Jsem rad, ze se mi konecne vyjasnilo, jak to bylo s onemi diskutovanymi vystupy M.R.S. na Mt. Blanc [4,8 km n.m.]. Obe knihy se totiz v tom shoduji, protoze jsou zalozeny na vlastnich Stefanikovych denicich.

Stefanik ziskal v r. 1904 doktorat na filosoficke fak. UK v Praze po obhajobe dizertace "O novych hviezdach z doby predtychonovej a o nove Cassiopeae z r. 1572" a dostal doporucujici list prof. romanskych jazyku UK a vyznamneho ceskeho basnika Jaroslava Vrchlickeho pro prof. Julese Janssena [1824-1907], reditele astronomicke observatore v Meudonu u Parize. Janssen prosadil vystavbu observatore na vrcholu Mt. Blanku, jez tam byla zbudovana podle planu znameho architekta A. G. Eiffela v letech 1890-93.

Janssen vybidl Stefanika, ktery v Meudonu zazaril svou sikovnosti pri opravach astronomickych pristroju, aby na Mt. Blanku pozoroval. Stefanik nabidku s radosti prijal a spolecne s francouzskym astronomem Gastonem Millochauem a 4 nosici tam vyrazili ze Chamonix 17. 6. 1905. Vystup na vrchol jim zabral 4 dny. Dva nosici se vratili pro zasoby, ale uz je neprinesli, protoze se pocasi silne zhorsilo. Oba astronomove a dva zbyli nosici na hvezdarne uvizli a prozili tam velmi tezke chvile. Pozorovat vubec neslo, ale nemohli ani sestoupit dolu a dosly jim potraviny. Riskantni sestup zacali az 3.7. a po 18 dnech od startu byli opet v Chamonix, kde uz je mezitim lide odepsali. Tam se tez dozvedeli, ze se za nimi 3x pokusili vydat zachranci, ale pokazde se pro spatne pocasi vratili. Stefanik a Millochau spolu s obema nosici ustavili pobytem 13 dnu na vrcholu Mt. Blanku rekord, ktery dodnes nikdo neprekonal.

Stefanik se vsak nevzdal a v r. 1906 vystoupil na vrchol Mt. Blanku dvakrat a pokazde mu pocasi pralo. Do tisku odevzdal sedm vedeckych praci, zalozenych na techto pozorovanich. Posledni tri vystupy uskutecnil v cervenci, srpnu a zari 1908. Slo o zachranne prace, protoze hvezdarna na ledovci se zacala naklanet a nakonec spadla do trhliny, ktera se pod ni otevrela. Krome zachrany astronomickych pristroju se vsak Stefanik na vrcholu velehory vzdy venoval aspon meteorologickym merenim.

Astronomicka draha MRS trvala az do r. 1914; jeste v cervenci odjizdi do Casablanky s cilem vybudovat v Maroku hvezdarnu; soucasne vsak pecoval o zachovani a dalsi provoz hvezdarny na Tahiti a i to bylo na dobre ceste. Jenze Stefanikuv dalsi osud ovlivnilo vypuknuti I. svetove valky - dal se zcela do sluzeb cs. odboje ve spolupraci s TGM a Dr. Edvardem Benesem. Presto tehdy prohlasil: "Po vojne pridem na Tahiti, aby som pokracoval v astronomickych pozorovanich".

Jeho francouzsky pritel Paul Raphael mu vsak pri louceni na konci valky rekl: "S vasi vedou je konec, uviznete v politice az po krk!" Na to Stefanik opacil: "Len co bude skoncena riadna organizacia statu, vyziadam si iba jedinu vec - hvezdaren alebo vo Francuzsku, alebo v Ceskoslovensku. Generalske hviezdy velmi rad obetujem skutocnemu svetu hviezd."

Stefanikova stopa na Tahiti je vsak nesmazatelna. Kdyz byl na Tahiti v letech 1910-11 a 1913, patral mj. po pamatkach na pobyt jineho slavneho Evropana, Paula Gauguina [1848-1903]. Vypatral tak jeho drevoryty, ktere G. na Tahiti zanechal, a z nichz si mezitim domorodci udelali plot :-( Odvezl plot do Parize a dnes je majetkem Narodni galerie v Praze.

To pochopitelne ovlivnilo i program Ebitahicyklu a tak jsme se po valecne porade na Moorei dohodli, ze se presuneme zpet na Tahiti trajektem, ale hned se vydame po okruzni silnici na jizni pobrezi, kde se na 52. km od Papeete nachazi Gauguinovo muzeum a prilehla Botanicka zahrada. Po dosti narocnem presunu s bagly na kolech a v obyvklem parnu jsme se ubytovali na 31. km v Hiti Moana Villa a ve stredu rano 16. 3. jsme vyrazili na bicyklech smerem k Muzeu, ktere je umisteno na pobrezi v blizkosti zminene Botanicke zahrady.

Vtrhli jsme do Muzea jako velka voda a zacali si prohlizet vystavena Gauguinova dila [vetsinou kopie] a take panely, zachycujici jednotlive etapy jeho pobytu ve Francouzske Polynezii. Gauguin mel za ukol provadet sociologicke vyzkumy domorodeho obyvatelstva, takze jeho kresby byly fakticky soucasti zkoumani chovani a zvyku mistnich lidi, predevsim ovsem zen, ktere ostatne vladnou na Tahiti dodnes.

V Muzeu jsou take Gauguinovy kresby z Japonska a kresby, snazici se o jakousi syntezu svetovych nabozenstvi, predevsim krestanstvi a buddhismu. V priloze jsem vyfotil jak nejzajimavejsi obrazy, tak take budovy Muzea zvenci. Krome toho na snimku s koncovym trojcislim 166 je vysvetlujici text k sose na snimku 179 [TIKI]. Sochy tohoto typu obecne pochazeji z obdobi pred prichodem prvnich Evropanu na Tahiti a predstavuji bohy, ktere Tahitane sverazne uctivali.

Po dukladne prohlidce Muzea jsme s Ivanem a Hudsonem jeste prosli nadhernou Botanickou zahradu a objevili tam jednak pavilon zelv a jednak heliport pro vrtulniky, urceny zrejme pro bohatce, kteri nechteji cestou do Muzea z Papeete jet na kole. Tam jsem vsak nefotil, protoze fotili Ivan i Hudson velmi pilne.

18. 3. 2011

V patek 18. 3. 2011 jsme byli diky Svetlane vsichni pozvani k audienci na 9 h do radnice hlavniho mesta Papeete. Jako na potvoru se tou dobou spustil silny lijak, takze na kole se tam prakticky jet nedalo. Svetlana prijela autem, do ktereho se vesla jen mala delegace, tj. Mirek, Ivan, Mateno a ja. Prijeti na radnici bylo mimoradne pratelske a neformalni. Predstavitelky mesta se s nami misto evropskeho potrasani rukou na uvitanou tahitsky libaly, dostaly darky od Ivana a Hudsona a naopak ja jsem dostal pro nasi vypravu mestskou plaketu, zobrazujici na lici misionare W. P. Crooka [1775-1846] a dale 9 primatoru mesta od r. 1890 do r. 1990. Na rubu je pak plasticky vyobrazena mestska radnice - viz priloha. Az se jednou vsichni sejdeme, tak plaketu pochopitelne privezu sebou.

Z vice nez hodinove audience, v jejimz zaveru dorazil za nami na bicyklu neunavny cyklista Hudson [a hned se zapojil do diskuse a mel pak potize se z ni vypojit], mimo jine vyplynulo, ze mesto Papeete by docela uvitalo navazani druzby s nekterym ceskym a slovenskym mestem.

To neni marne, zejmena pro pripad, ze by v tech druzebnich mestech byly vyznamnejsi hvezdarny ci planetaria, takze to je nyni namet pro nase diplomaticke odborniky, aby doma vysondovali urodnou pudu. Mam emajlovy kontakt na radnici, takze pak prvni domluvu mohu zprostredkovat, ale lze to take zaridit pres Svetlanu. Delali jsme tam silnou osvetu o osobnosti M. R. Stefanika, a to je dobry odrazovy mustek pro dalsi jednani.

Závěr pobytu 17.-19. 3. 2011

Ve ctvrtek 17. III. jsem oslavil sve polojubileum plavanim v tom bazenu a pak balenim bagaze v motelu. Majitel hotelu nam za prislusny peniz odvezl veskera zavazadla i nektere ucastniky do hotelu Royal Tahitien, takze my ostatni jsme pak kolem poledne vyrazili nalehko smerem zpet. Pocasi bylo docela dobre; nebylo tak silene horko a take neprselo, takze se nam jelo relativne dobre, ani ten provoz v nasem smeru nebyl nijak hrozny.

Po prijezdu do Papeete kolem 14.30 h jsme opet zavitali do stredu mesta na drobne nakupy, ale pak jsme se rozhodli s Matenem a dalsimi, ze se pojedeme jeste jednou podivat na kopec Mont Faiere [St. Amelie], kde byl v rijnu r. 1994 odhalen zasluhou zejmena RNDr. Frantiska Keleho, PhD a PhDr. Miroslava Musila, PhD pomnicek na pamatku observatore, kterou tam zridil M. R. Stefanik v r. 1910 a ktera stala na tom miste az do zari 1948, kdy vyhorela.

Brana na vrcholku kopce byla zrovna zakodovana, tak jsme museli pockat, az nekdo pojede, ale dostali jsme se pak k pomniku hladce. Vsechno bylo v poradku, slovenska vlajka, ktero privezl Ivan, byla pevne opasana kolem pomniku a shodou okolnosti jsme potkali sousedy, kteri u pominku bydli, tak jsme jim vysvetlili, jak vyznamny ten pomnik je.

Pak uz jsme celkem rychle sjeli z kopce zpet na predmesti Papeete a soubeznou silnici se dostali zadem k hotelu Royal Tahitien, jenz se nachazi v predmesti Pirae na severni strane ostrova. Plaze kolem hotelu jsou pokryte cernym piskem, takze tam nejsou zadne korale a pisek pod hladinou vytvari zajimave duny. Koupani je tam proto uzasne a z hotelu je to na plaz asi 30 m, pricemz se prochazi puvabnou zahradou, kde v korune listnatych stromu litaji zdivocele slepice a kokrhaji cely den kohouti.

Zabery z prostredi hotelu a prilehle plaze jsou v poslednim souboru. Smerem dovnitr ostrova se tahnou vysoke hory a nad nimi jsme v noci vidali Jizni kriz.

V patek 18. III. dopoledne jsme pak za prudkeho deste navstivili radnici, kam nasi delegaci [Mateno, Vlada, Ivan a j] laskave dovezla autem pani Svetlana Morvan, ktera v Papeete zije. Sesli jsme se s predstaviteli mesta a vymenili si darky. To vse je fotograficky pokryto ostatnimi ebitahipikly a dokonce se skvi na webu mesta Papeete. Pak uz jsme se dali do usilovneho baleni zejmena bicyklu do ruznych vaku a krabic.

V sobotu 19. III. pro nas prijel v 5:45 h autobus a mikrobus na bicykly. Svitalo, ale na obloze stale jeste byla videt Venuse, kvuli niz prijel na Tahiti v r. 1769 kpt. James Cook. Tehdy ovsem zrovna prechazela pres slunecni kotouc, takze se jevila jako cerny krouzek na povrchu Slunce, coz se od te doby dodnes stalo uz jen trikrat! [Poctvrte se tak stane v cervnu pristiho roku].

Dostali jsme dalsi koralky na krk a odjeli na letiste, odkud jsme v po 8 h tamejsiho casu odstartovali na trasu pres Los Angeles a Pariz domu.

Za dva tydny pobytu jsme meli tolik zazitku, ze jejich sepsani by vydalo na mensi knihu. Velmi jsme ocenovali jednak profesionalitu agentury TTT, ktera splnila vse, co nabizela a vychazela vstric i nasi zmenam na posledni chvili, dale jsme byli poteseni vlidnosti a jazykovym vybavenim mistnich obyvatel na vsech mistech, kde jsme s nimi prichazeli do styku. Take pocasi spolupracovalo a to nemluvim o takovych prekvapenich jako ze jsme prakticky nezazili zadne komary, zadne choroby nebo tropicke prujmy; nehrozilo nas ani cunami, a tak jedinou namitku lze mit proti zdivocelym potulnym psum a tem kohoutum, kteri kokrhaji podle vsech casovych pasem, co jich na svete je.

Dik patri ovsem take ostravske cestovce Airservis za zabezpeceni levnych letenek, pani Misle Binar z Prahy, jez nam poskytla cenne informace a zprostredkovala kontakty v Polynezii, pani Svetlane Morvan, jez nam velmi pomohla behem zacatku i zaveru pobytu v Papeete, Slavce za zaopatreni skladacich bicyklu, a ovsem, last but not least, Zemekollarovi, ktery cely tento na prvni pohled ztresteny podnik vymyslel, prosadil a zorganizoval.

• článek Une délégation slovaque accueillie a l'Hôtel de ville o návštěvě. Kdo nevládne francouzsky, zkuste automatický překlad od Google.
• článek Na bicykloch na Tahiti pri pamätníku M. R. Štefánika. Kdo nevládne slovensky, zkuste automatický překlad od Google. :-)