Až to kolo spravíme, tak si zajezdíme

Vážený pane Grygare.

Zasílám Vám přepis Vašeho článku který vyšel v roce 1986 v nezapomenutelném Technickém magazínu. Tento článek rekapituluje iniciaci a realizaci myšlenky Ebicyklu a také jeho prvé dva ročníky. Myslím, že vhodným způsobem doplňuje jak bájesloví, tak i letopisy počátků této akce.

S pozdravem
Hynek Hadraba

Až to kolo spravíme, tak si zajezdíme

Před třemi lety se v Téčku (T 83, č. 8, str 42) objevil fejeton nadepsaný "Kolo se mi polámalo", ve kterém jsem líčil trampoty cyklisty-spotřebitele nejenom na našich silnicích, ale také v prodejnách jízdních kol. Vzhledem ke smutné situaci nevrcholové masové cyklistiky měl fejeton tak spontánní ohlas, že jsme se spolu s redaktorem Téčka zanedlouho poté vydali na příslušné ministerstvo, tlumočíce tam dotazy rozhořčených čtenářů-cyklistů: dostalo se nám tehdy jistých vysvětlení a dosud nesplněných ujištění, ale to tady dnes nechci rozebírat.

Chtěl bych se s vámi spíše podělit o radost z akce, kterou zmíněný fejeton vyprovokoval. Mezi čtenáři-cyklisty, kteří do redakce napsali, byl totiž jistý student gymnázia z Lysé n. Labem, kterému se podařilo prokouknout šifru, jíž jsem fejeton podepsal a tím také identifikovat naši druhou společnou zálibu - astronomii. V dopise mi pak navrhl, abychom se pokusili dát dohromady případné další simultánní přívržence astronomie a cyklistiky a společně objeli na kole o prázdninách některé naše lidové hvězdárny. Nápad se mi zalíbil, a protože jsem už tehdy znal pár lidí, potrefených zároveň oběma koníčky, začal jsem nejdříve sondovat, co by na takovou akci řekli. Reakce všech byly docela nadšené, takže ve druhém kole jsem se obrátil na pracovníky některých lidových hvězdáren, jak by se zase oni dívali na prázdninovou invazi astronomů-cyklistů do jejich jinak přísně střežených prostorů. Potěšilo mne, že naši ztřeštěnost pochopili, a tak jsme to ve spolupráci s brněnskými hvězdáři opravdu rozjeli. Pro úspěch takové akce je zajisté nutné vymyslet přiléhavý název a zdůvodnění. Název se nabídl téměř sám: V geocentrické soustavě Klaudia Ptolemaia bylo pro lepší souhlas teorie s pozorováním postupně nezbytné zavádět tzv. epicykly - pomocné kružnice valící se po obvodu základních oběžných kružnic planet, Měsíce a Slunce. /Odborník dneška by patrně použil termínu harmonická či Fourierova analýza; vezmeme-li dostatečný počet členů rozvoje - čili přiměřený počet pomocných kružnic - můžeme s libovolnou přesností aproximovat pohyb planety, ačkoliv sama geocentrická teorie je, jak známo nesprávná.) Pojem epicyklu navozuje u vnímavého astronoma-cyklisty představu bicyklu, valícího se po kulaté zeměkouli. Tak jednoduše vznikl název "Ebicykl", neboli Expedice na bicyklech. Klaudios Ptolemaios žil ve 2. stol. n. l. a je autorem slavného hvězdného katalogu, známého pod názvem Almagest. Není však dodnes vyjasněno, zda Ptolemaios v katalogu uveřejnil výsledky vlastních astronomických pozorování, anebo jen převzal měření, která ve 2. stol před naším letopočtem vykonal jiný slavný starověký hvězdář Hipparchos. Při dnešním využívání Almagestu proto astronomové jako epochu pořízení katalogu "zlatou střední hodnotu" - tedy počátek našeho letopočtu. Tato nejistota nám umožnila propagovat Ebicykl v duchu cimrmanovské tradice jako jubilejní akci, neboť "také letos je tomu dva tisíce let, co byl sestaven Almagest".

Na jaře 1984 se tedy po lidových hvězdárnách rozběhla výzva k účasti na "I. spanilé jízdě astronomů-cyklistů od hvězdárny ke hvězdárně" - přihlášek se sešlo tolik, že jsme se nestačili divit. Přesto jsem počátkem července s napětím sedlal svého favorita na předetapu z Prahy do Karlových Varů a opravdu jsem si oddechl, když mne na výpadovce dostihlo dalších šest cyklistů (mezi nimi i autor citovaného čtenářského dopisu) mířících k témuž cíli - byla jím půvabná hvězdárna v Hůrkách nad Karlovými Vary. Na karlovarském srazu se sešlo dvacet cyklistů ve věku od 15 do 48 let, a dokonce i doprovodný stejšn, jehož jediným nedostatkem bylo, že během cesty do Varů přišel při silniční kontrole o technický průkaz. Přestože se většina účastníků navzájem neznala, dva společné koníčky jako by umocňovaly vzájemnou pohodu, takže od první chvíle bylo zřejmé, že Ebicykl navzdory všem překážkám zvládneme.

Za týden jsme totiž měli ujet skoro 800 km, a počasí nám přálo až příliš: slunce přažilo bez přestávky a teploty ve stínu přesahovaly 30 °C. Také kola nebyla zrovna prvotřídní - s ohledem na tristní situaci na cyklistickém trhu se jelo opravdu na všem možném: pouze jediný účastník se odlišoval závodním kolem s galuskami, ale dobrá polovina neměla ani přehazovačku. "Nebeský mechanik" výpravy se taky zvlášť v prvních etapách řádně zapotil a některé závady byla na silnici prakticky neopravitelné: účastníci se však nevzdávali, ač do cíle dojížděli třeba i pozdě v noci. Každá z hvězdáren na trase (a navštívili jsme jich celkem deset) byla něčím specifická. V Rokycanech jsme se setkali s mladými účastníky kursu broušení astronomické optiky, ve Vlašimi nás překvapili audiovizuálním pásmem "Světlo života" z dílny agilní tvůrčí skupiny ,Via rationis', v Ondřejově viděli účastníci Ebicyklu, jak se modernizuje náš největší astronomický teleskop, v Hradci Králové padali ze židlí při shlédnutí parodie na televizní seriál "Okna vesmíru uzavřena", v Úpici za doprovodu hromů a blesků sledovali astronomický "polyekran" a v sousední Rtyni si prohlédli náš největší amatérský reflektor o průměru 0,80 metru. Po dálkovém přesunu (175 km za den) na hvězdárnu do Prostějova celá akce úspěšně skončila na hvězdárnách ve Ždánicích a Veselí n. Moravou.

Všichni účastníci se ihned shodli na tom, že příští prázdniny pojedou znovu. Proto v létě 1985 spanilá jízda pokračovala - srazem ve Veselí n. Moravou, odkud účastníci zavítali nejprve do Hlohovce (zde jsou dokonce dvě astronomická zařízení - v klubu n. p. Slovakofarma a pak na kopci nad městem) a posléze do Hurbanova, kde už koncem minulého století pracovala soukromá hvězdárna dr. Konkolyho, poté za první republiky naše Státní hvězdárna, a tradice přetrvala - dnes je tu moderně vybavené pracoviště Slovenského ústředí amatérské astronomie. Cesta nás potom zavedla na hvězdárnu v Žiaru n. Hronom, kterou místní amatéři vybudovali ve zrušené vodárenské věži. Další den jsme se přesunuli do nedaleké Banské Bystrice, s hvězdárnou vysoko nad městem a bezmála ideálními pozorovacími podmínkami (ovšem s poněkud méně ideální cestou do vrchu, po níž jsme kola většinou vláčeli). Naše trasa pak vedla nádhernou krajinou přes Brezno a Tisovec do Rimavské Soboty, kde díky aktivitě tamějších zaměstnanců vyrostlo v krátké době jedno z nejlépe odborně řízených středisek astronomické amatérské práce na Slovensku. Půvabná krajina nás vlastně už neopustila - navštívili jsme postupně právě dokončenou hvězdárnu v Rožňavě i sraz slovenských astronomů-amatérů v nedalekém Krásnohorském Podhradí, a v moderním prešovském planetáriu Ebicykl 1985 úspěšně skončil. Trasa druhého ročníku měřila přes 720 km a zúčastnilo se ho celkem 25 nadšenců, z toho tři ženy.

K nesporným kladům Ebicyklu patří poznatek, že i dnes se dá docela dobře jezdit turisticky na kole (trasy se podařilo zvolit tak, že po dopravně zatížených komunikacích jsme jeli jenom výjimečně), a to v podstatě na jakémkoli bicyklu. Při denním penzu kolem 100 km (ve II. ročníku navíc vezli účastníci všechnu bagáž na nosičích) zbývalo ještě dost času na zastávky v přírodě či kulturně zajímavých místech, na koupání, fotografování a hlavně na posezení s místními astronomy-amatéry. Poznali jsme, že naše hvězdárny jsou opravdovými centry odborné i osvětové práce a přitahují svým magickým vlivem i mládež se sklony spíše uměleckými než vědeckým. A hlavně - přes nabitý program prvních dvou ročníků Ebicyklu zbylo na mapě republiky ještě dost hvězdáren, které chceme navštívit v příštích letech.

Jiří Grygar
T-Technický magazín, č. 6/1986