Ski & Teleskopy 2011 - Ottakar L.

XXV. Ski & Teleskopy
16.-20. 2. 2011
Kychová

středa 16. 2. 2011

Po celkem 359 km dlouhé cestě jsme do Kychové dorazili okolo 19. hodiny v době, kdy zde již byli Láďa Šmelcrů s Adélkou, Mirek Janata, Lubo Dobrovoda, Lenka Kotková s manželem a Leničkou, Edy a Dáša Soldátovi s Blankou a Valikou a Rosťa Šopa. Po ubytování jsme si pochutnali na rajské a večer jsme v družné zábavě ochutnávali produkty nejen valašských pálenic. Mezitím jsme stačili naplánovat první lyžařský výlet na zítřejší den. Bylo zcela zřejmé, že jediné místo, kde můžeme očekávat souvislou vrstvu sněhové pokrývky, budou vedle Alp asi jen Pustevny v Beskydech, což je bratru 45 km jízdy autem.

čtvrtek 17.2.2011

Ráno asi v 9:30 hodin jsme ve složení Mirek Janata (kapitán a řidič výpravy), Lubo Dobrovoda, Láďa Šmelcer, já a Ottakarka vyrazili Mirkovým autem na Pustevny. Počasí nebylo nejhorší, nicméně bylo chladno a zataženo jen s omezenými výhledy na okolní kopce. Dojeli jsme na centrální parkoviště a na sportovní stadion jsme dorazili pěšky. Až zde jsme si nasadili běžky a jali jsme se absolvovat malý 5 km dlouhý lyžařský okruh kolem Nořičí hory. Okruh byl sice krátký, ale zato zde byly dobře udržované lyžařské stopy a kromě toho se zde dalo i dobře bruslit. Okruh jsme za necelou hodinku absolvovali a potom jsme se rozhodli pro malé občerstvení v restauraci Libušín. Mnoho jsme toho nepojedli (polévky, frgály, čaje či pivo) a brzy jsme si to namířili na 4 km vzdálený Radhošť. Ještě dřív, než jsme opustili Pustevny, však Mirek spadnul a při pádu si zničil běžkovou hůl. Musel se vrátit a naštěstí pochodil v místní půjčovně, kdy si za 20,- Kč vypůjčil náhradní hůlku. Pak jsme mohli pokračovat. Před námi bylo trochu těžší stoupání, avšak po jeho překonání už cesta pokračovala jen v mírném terénu. Krátkou zastávku jsme udělali pod sochou boha úrody Radegasta, kde jsme se zvěčnili na živém obraze. Nakonec jsme dorazili k sousoší sv. Cyrila a Methoděje, za nímž kraji vévodila kaple věnovaná těmto věrozvěstujícím bratřím ze Soluně. Po obhlídce uzavřené kaple a nezbytném zdokumentování všemi fotoaparáty a kamerou jsme se vydali na cestu zpátky. Prudší sjezdy nad Pustevnami sice byly na ledě trochu nebezpečné, ale do cíle dnešního výletu jsme dorazili v pořádku. Celkem jsme na běžkách ten den najeli 13 km. Poté jsme nasedli do Mirkova auta a jeli jsme přes Rožnov do Zašové, Mirkova bydliště, kde si Mirek vzal náhradní běžecké hole, a pak jsme pokračovali okružní jízdou přes Valmez a Vsetín do Kychové. K večeři jsme ten večer měli pečené kuře s rýží, k pití bylo vedle pálenek samozřejmě i lahvové pivo, které zajistil Rosťa Šopa. Účastníky SKI rozšířil ještě Míra Korábů, Katka Žilinská, Dušan Šimoník a Dana Šmelcerová. Večer byl obohacen promítáním fotek, které pořídil Mirek Janata při své poslední návštěvě Spojených států. Díky povedeným záběrům jsme mohli poznat krásy americké přírody v Monument Valley, v Grand Canyonu v Coloradu a u proslulého kráteru v Arizoně.

pátek 18. 2. 2011

Odjezd na Pustevny se sice proti čtvrtku poněkud opozdil, ale asi to bylo tím, že se poněkud zhoršilo počasí. Oteplilo se a v noci a ráno dokonce pršelo. Na Pustevnách jsme se rozhodli udělat delší výlet k hotelu Martiňák, který byl od Pusteven asi 8,5 km. Místo Ládi Šmelcera naši pětici doplnil Míra Korábů. Měli jsme z cesty obavy, protože vedla převážně s kopce a dostala se v závěru do nižší výšky. Naštěstí ale povrch cesty byl zmrzlý a všude stále vysněžený, a tak jsme na běžkách sjeli až téměř k hotelu. Jen asi posledních 50 metrů (od pomníku padlých partyzánů) jsme došli k hotelu po svých pěšky. V bufetu hotelu jsme se posilnili. Byli jsme vděčni za kyselicu, Mirek si dal knedle s borůvkami, někdo čaj nebo pivo. Cesta zpět byla mnohem náročnější, protože stále stoupala a navíc se po obědě oteplilo, takže podmínky jízdy se změnily tak, že Mirek Janata několikrát přemazával lyže. Na Pustevny jsme ale nakonec dorazili v dobrém čase, když jsme dohromady najeli 17 km. Cestou autem zpátky do Kychové jsme se zastavili v údolíčku Zákopčí, kde jsme si prohlédli pomník postavený místním učitelem Cyrilem Machem manželce T. G. Masaryka Charlottě. Večer v Kychové byl připraven nabitý program. Přijela mezi nás opět moravská kapela Frťan. Už i jen večeře byla slavnostní - k polévce bylo knedlo, vepřo, zelo. Do místa SKI dorazili další ebicyklisté Jura Cábů s Hankou, Melantrich, Mateno, Valika Rečková, Kája Trutnovský s Honzíkem. Celý večer nám hrála kapela Frťan. S nimi si nakonec zahrála i naše Lenka Planetková. Nejprve jim sekundovala se zobcovou flétnou a nakonec zaskočila i za kontrabasistu a tvrdila muziku Frťanovi tak, jako kdyby s nimi hrála odjakživa. Velice podařený večer jsme zapíchli až po půlnoci, kdy zábava skončila a vypili jsme skoro vše, co teklo.

sobota 19. 2. 2011

Již tradiční cestu na Pustevny poznamenala o dost větší zima než předchozí dny a taky mlha, kterou jsme ale zažili i v pátek. Na Pustevnách jsme se rozhodli projet delší lyžařský okruh tzv. okruh U zmrzlého, který měl asi 9 km. Během jeho absolvování jsme se dostali rovněž do nižší výšky, následkem čehož jsme dost velkou část cesty jeli namísto po sněhu po ledu. Nicméně i to celkem šlo a přitom jsme vlastně vůbec nemuseli sundávat běžky a jít pěšky. Mlha a mráz byly dost nepříjemné, ale nakonec jsme cestu zvládli. Zážitkem byl malý zmrzlý vodopád či spíše ledopád přibližně v polovině okruhu, který samozřejmě neušel pozornosti našich fotoaparátů. Za velmi malé viditelnosti jsme dorazili zpět na Pustevny a skončili jsme v teple krbu pravé části restaurace Libušín. Tradiční kyselica, jiné polévky či čaj nás postavily na nohy, takže po posilnění jsme se rozhodli absolvovat znovu malý lyžařský okruh (5 km), čímž jsme dnešní porci kilometrů zvýšili na celkem 14 km a celkově za celé SKI na 44 kilometrů. Poměrně zmrzlí jsme naposledy nasedli do Mirkova auta a odjeli jsme do Kychové. K večeři na nás čekal řízek s bramborem a potom poslední posezení prokládané opět promítáním fotografií tentokrát z moravských končin, zejména z Beskyd. Večerní zábava se na rozdíl od předchozích večerů pochopitelně protáhla, když jejíž součástí se stalo i vypuštění jednoho horkovzdušného balónku (ostatní tři se kvůli sílícímu větru vypustit už nepodařilo) na otevřeném prostranství za naší chatou a ještě předtím klavírní koncert, který nám připravili Adéla Šmelcerová a Blanka Soldátová. Nakonec něco ze svého umění nám předvedla i malá (4letá) Lenička Kotková, když dokázala z not hrát na zobcovou flétnu, a pozadu nezůstala ani malá Valika Soldátová, která čile preludovala na pianino. Krásný večer pro některé z nás skončil až po 02:30 hodin. Nemusím dodávat, že vedle slivovice, piv různých značek jsme si pochutnávali i na velice dobrém víně od Mistra Blatnického.

neděle 20. 2. 2011

Den odjezdu byl samozřejmě ve znamení balení a příprav na odjezd, ale to hlavní se nyní odehrávalo v kuchyni, kde jsme se jako každý den sešli všichni postupně u snídaně. Zde se probírala témata, na které se ještě nestačila řeč stočit, což vedlo k tomu, že se nám nechtělo vůbec, natož hned odjet. Není divu, že člověk nechce opustit místa, kde strávil tolik příjemných dní. Nakonec se náš plánovaný odjezd posunul o půlhodinu až na 10:30 hodin. Cesta domů byla stejně bezproblémová jako cesta do Kychové ve středu, a tak jsme asi za 4 hodiny a 52 minut dorazili domů do Liberce. SKI´2011 se stalo minulostí a před námi už zase převládly myšlenky na blížící se letní Ebicykl´2011, v případě některých z nás na jarní Ebitahicykl.

Závěrem bych chtěl vyjádřiti poděkování všem pořadatelům a spolupořadatelům letošního SKI - Láďovi a Daně Šmelcrovým, Mírovi Janatovi i Rosťovi Šopovi. Všem ostatním i za to, že i přes omezené sněhové podmínky nezůstali doma a přijeli v takovém počtu. Omlouvám se těm, na které jsem ve svém deníčku pozapomněl, a přesto na SKI byli. SKI se velice vydařilo, což může potvrdit každý, kdo se jej zúčastnil, a zařadilo se do dlouhé řady našich úspěšných zimních setkání.

Z.D.E.
Ottakar L.