Ski & Teleskopy 2007 - Ottakar L.

XXI. Ski & Teleskopy
29. 1.-4. 2. 2007
Kychová

Můj milý deníčku! Aneb: Jak jsem viděl letošní SKI

Po loňské velmi dobré zkušenosti jsme se po roce opět rozhodli zúčastnit se SKI čs. ebicyklistů pořádaného znovu v Kychové na Vsetínsku. Navzdory nulové zimě jsme se začátkem ledna přihlásili a tak moc jsme si přáli, aby v době SKI byl na horách sníh, až ten konečně napadl a to v míře pro lyžování naprosto dostačující...

Středa 31. 1. 2007

Naše pouť začala poměrně pozdě a to odpoledne v 16:30 hodin. Vyrazili jsme naším autem z Liberce na Turnov, dále na Jičín, Hradec Králové, Vysoké Mýto, Litomyšl, Svitavy a Mohelnici, kde jsme si připomněli loňskou letní jízdu na bicyklech, pak po dálnici na Olomouc, Hranici, Valmez, Vsetín a přes Huslenky do Kychové. Trefili jsme naprosto bezchybně asi po 4,5 hodinách jízdy (po zcela suchých silnicích) až na jediné zaváhání v Huslenkách, kde jsme se pro jistotu zeptali na odbočku jednoho opilého cyklisty. V bývalé česko-slovenské celnici postavené za války Němci nás již čekala řada ebicyklistů v čele s hejtmanem s.j. Kupodivu nechyběli oba skvělí pořadatelé Láďa a Dana Šmelcrovi, Dáša a Eddy Soldátovi, Luboslav Hudson Dobrovoda, Mirek Koráb, Míša Elišková s Vikim a především kupa dětí, od Soldátových Blanička a od Šmelcrových Anička s mladší sestřičkou. Protože však čas poněkud pokročil, z večerního programu zůstalo jen posezení a povídání ve společenské místnosti a asi kolem půlnoci se šlo na kutě...

Čtvrtek 1. 2. 2007

Ráno jsme se nějak ne a ne probudit a když jsme se postupně začali všichni scházet v kuchyni, ve zcela nejútulnější místnosti bývalé německé celnice, a koukali jsme z okna, abychom si na nepřízni počasí zdůvodnili, proč nevyrážet na výlet. Naštěstí venku začalo trošku sněžit (projevy zimy jaksepatří !), a tak jsme v 11 hodin vyrazili v malém obsazení - hejtman s.j., Eddy, Simulant, Ottakarka a Ottakar L. na Papajské sedlo a dále až na Kohútku, kde jsme se na chatě Javorka asi ve 14:00 dosyta naobědvali. Cesta nazpátek byla rychlejší a ještě před setměním jsme dorazili do naší boudy v Kychové. Na první styk s běžkami (po roce) bylo 20 km docela slušným výkonem. Mezitím se během dne řady ebicyklistů opět o něco rozrostly, po obědě dorazila Katka alias Markytán K a večer dorazili autem malý a velký Bludný Holanďan tedy táta a syn Janatovi. Přesně podle vlakového a busového jízdního řádu pak dorazil Benjamin Ottakárek, který to do Kýchové namířil až den po nás a to přes Prahu, kde se zúčastnil dnu otevřených dveří na MFF UK a odkud vyrazil Vsacanem do Vsetína a zde chytil navazující autobus, který jej asi ve 20:45 vysadil 100 metrů od našeho dočasného útočiště. To uvnitř boudy už naplno jel program 1. bohatého večera. Nejprve jsme v TV (ČT-2) sledovali reportáž o cestě slavného cyklisty Jožky Zimovčáka na loňské Giro d´Italia, poté jsme přes Mirka Janaty projektor a notebook promítali naši loňskou ebicyklistickou pouť po krajích moravských. Pohodu večera ale poněkud narušila smůla při opravě Ottakarčiny odlepené podrážky běžkové boty. Vteřinové lepidlo jí totiž z tuby vystříklo přímo do oka. I když se podařilo víčko jejího oka odlepit od oční bulvy a za odborné asistence Nemilosrdné Samaritánky Dáši bylo zasažené Ottakarčino oko neustále vyplachováno, nakonec jsme okolo 23:30 hodin raději vyrazili na pohotovost do nemocnice ve Vsetíně. Ukázalo se, že to nebyla zbytečná cesta, Ottakarka měla oko zalepené až do rána a po zbytek pobytu si na bolest již nestěžovala...

Pátek 2. 2. 2007

Ranní vstávání bylo zcela bezstarostné, protože v plánu byla návštěva Sklárny Karolinky dojednaná Mírou Korábem a Lubo Hudsonem na 11.00 hodin. K cestě jsme použili 3 osobní vozidla (Janatů, Hájků a Eliškových) a po naložení lyží jsme ve složení hejtman, Ottakar s Ottakarkou, všichni Eliškovi, oba Janatovi, Hudson, Koráb, Eddy, Dana a Simulant vyrazili. Nesmím zapomenout, že na poslední chvíli se k nám připojila také Martina Boháčová alias Nšo-či (mimochodem zcela nedávno úspěšná čerstvá PhD), kterou přivezl do Kychové ranní autobus. Vůbec nechápu, jak jsme se do těch aut naskládali !! Prohlídka sklárny byla velice hezká. Jak se ale ukázalo, sklárna patří pod Novoborské sklárny a sklo nevyrábí, nýbrž jen provádí finální úpravu povrchu výrobků a to pomocí leptání. Po prohlídce nás již nic nemohlo zadržet v cestě do hor. Azurově modrá obloha ostatně k ničemu jinému ani nevybízela. Naším cílem byla Kohútka, avšak na záchytném parkovišti jsme museli na pneumatiky našich ořů navléci sněhové řetězy, jinak bychom nebyli službou vpuštěni na horskou silnici. Naneštěstí se to ale nepovedlo Míše Ebilišce, která nemohla nasadit řetězy z Fiata Punta na kola své Alfy Romeo. A tak jsme vyjeli na Kohútku per partes, což znamenalo, že se Míra Janata musel vrátit pro zbytek výpravy dolů do údolí. Na Kohútce si to část naší výpravy - Dana s Láďou a náš hejtman s Martinou namířila přímo na jih k Papajskému sedlu a dále do Kýchové. Zbytek výpravy se vydal po hřebeni přes Portášovku na sever až na vrchol Malého Javorníku. S cestou nazpět na Kohútku jsme tak najeli asi 12 km, což však byla s ohledem na profil terénu docela slušná porce. Z Kohútky jsme se někteří museli vrátit do Kychové pochopitelně vozidly a jen část z nás si vychutnala požitek z lyžní cesty na Papajské sedlo (Eddy s Korábem). S pátečním večerem do Kychové dorazili další ebicyklisté a přátele SKI, především již tradiční účastník Karel Bejček alias Podžito, dále Melantrich se svojí manželkou Marcelou, rodina Hrůzových a Kája a Jája Trutnovských s dětmi. Nesmím ale zapomenout ještě na 2 psíky, z nichž jeden - Hynkův měl jméno Kora. Večer po slupnutí výborné večeře byl následující program protkán především promítáním fotografií z cesty Míry Janaty po přírodních krásách amerického západu, fotografií z loňského astronomického kongresu v Praze, který spolupořádal i náš hejtman, a fotografií z evropské observatoře v Chile. Vedle promítání neustále probíhala vzájemná konverzace mezi všemi účastníky SKI a na kutě se šlo jako již tradičně hodně po půlnoci...

Sobota 3. 2. 2007

Předposlední den pobytu byl ve znamení posledního lyžařského výletu. Po včerejším výletování však již nebyla společná vůle vypravit se znovu na Kohútku, a tak část naší poslední výpravy se na Papajském sedle rozdělila, Míra Koráb s hejtmanem, Hudsonem a Dášou Samaritánkou se vydali na jih směrem na Hodonín, zatímco Ottakar L. s Ottakarkou a Mírou B. Holanďanem se vypravili opět plenit chatu Javorku. K severní větvi se váže smutný příběh 4. člena výpravy. Ještě u celnice v Kychové se k naší výpravě připojil obecní pes a sledoval naši pouť až na Papajské sedlo. Zde se vydal doleva s trojicí mířících na Kohútku. Mimořádně čilému psíkovi jsem se tak rozhodl dát jméno a vymyslel jsem pro něj dvojslovné "Scott Amundsen". I když tito dva polární badatelé během svých polárních výprav zahynuli, nenapadlo nás, že na Kohútce uvidíme našeho polárního psa naposledy. I když jsme mu chtěli koupit za úctyhodný výkon klobásu, na zpáteční cestě se k nám nepřipojil a zůstal vlastně nezvěstný. Cesta zpět na Papajské sedlo probíhala tradičně rychle a dojeli jsme k němu přesně v době, kdy se k němu vrátila i jižní část naší výpravy. Společně jsme se pak vypravili na poslední část posledního výletu letošního SKI. Po večeři program večera podstatným způsobem vyplnilo promítání filmů mimojiné se vzpomínkami na Pepíka Bartošku alias Kouzelníka Žita. Marné byly mimojiné snahy Hudsona uspořádat maškarní bál. Nakonec se totiž do masek oblékly jen nejmenší účastníci SKI. Ale i tak, jako již tradičně, na kutě se nikomu jít nechtělo, a tak se šlo spát opět až po půlnoci...

Neděle 4. 2. 2007

Ráno bylo ve znamení poslední snídaně, u někoho dokonce obědvání posledních jídel ze včerejší večeře, balení zavazadel a úklidu pokojů a postupného odjezdu všech účastníků SKI. Většina z nás do oběda odjela domů a to přes Vsetín a dále do jejich domovských dep. Pouze Míša Elišková s Viktorem namísto cesty domů mířila na druhou část dovolené do Vysokých Tater a s sebou vzala i Katku Žilinskou. Ti se tedy měli !! My jsme vystartovali asi v 10:30 hodin a po poloprázdných silnicích a za krásného počasí jsme dorazili do Liberce asi po 4 hodinách jízdy a 350 km v kolech našeho oře.

Nechce se tomu uvěřit, že celkem 5 dní strávených na SKI s ebicyklisty zase uběhlo tak rychle. Zbyly nám opět jen vzpomínky a slušná řádka fotografií. V nohách 52 km odježděných nebo odšlapaných na běžkách, které určitě v tuto zimu nebudou navýšeny. Dano a Láďo, díky za opět vydařené SKI! Jestli dobře počítáme, musíme ještě vydržet něco přes 5 měsíců a opět se sejdeme na startu 24. ročníku Ebicyklu. Takže, až tam zase na shledanou!

Z.D.E.
Ottakar L.