Ski & Teleskopy 2002 - Hejtman

XVI. Ski & Teleskopy
22.-24. 2. 2002
Nové Město na Moravě

K výběru data letošního S&T jsme použili numerologie, neboť datum začátku 22. 02. 2002 obsahovalo jen nuly a dvojky, což se hned tak nevidí že?

Martin Křižovič vše zajistil ve vzorné kvalitě a lákal všemožně ebicyklisty, aby přijeli v hojném počtu. No, tak hojný ten počet zase nebyl: Burget + 1; Hrůzovi j. h., Kracíková, Křižovič, Melantrich + Cora; Nebeský hydromechanik, Polní hejtman, Poupa, Šimoník, Trutnovských.

V pátek 22. byla předpověď počasí nevalná, že jako bude sněžit a pršet a bude teplo. Proto většina účastníků vyměkla a běžky si vůbec nebrala. Do hotelového domu Duo v Novém Městě jsem dorazil z vlaku 22. 2. cca v 18:30h a kromě správce domu tam nebylo ani živáčka, takže jsem se usadil ve vrátnici a usnul. Probudil mne Martin Křižovič, jenž to všechno přijel zajistit a povídal, že cesta autem je krušná; všude po cestě bouračky v tom sněhu, ledu a vodě. Teprve kolem 20 h se Duo naplnilo halasem a tartasem, když dojeli Melantrich s psicí, Olga a Martin Poupa. Posledně dva jmenovaní ty běžky měli a posmívali se nám, jelikož v té době už v Novém Městě ležel všude čerstvě napadaný bělostný sníh. Přijel též Nebeský hydromechanik, který si pro každý pád vzal k autu i bicykl a Zbyněk Burget se svou squaw.

Po krátkém uvítání a ubytování ve dvoulůžkových pokojích se společným příslušenstvím včetně kuchyňky jsme kolektivně vyrazili na nádraží, kdež jsem se byl se všemi nakrátko rozloučil, jeda do Žďáru nad Sázavou na noc. Ostatní pak vyplenili přilehlou nádražní restauraci a setrvali na pokojích v družné zábavě, umocněné tím, že Hydromechanik přivezl černobílý televizor a video, zatímco já jsem dopravil 3 videokazety z Ebicyklu 1999-2001 z dílny Ottakara L.

Není divu, že po tak náročném programu se v sobotu nechtělo nikomu vstávat. Když jsme konečně vstali, bylo už poledne, slunko svítilo jako zjednané a ten večerní a noční sníh se roztopil, takže všude tekly čůrky vody. I rozhodli jsme se k odpolední pěší tůře, ale jelikož k Bukačkům v Křižánkách se nám to zdalo daleko, rozhodli jsme se pro kratší trasu do Maršovic, Rokytna a Studnice.

Brzy po minutí cedule na okraji Nového Města se však nebe zatáhlo, začalo sněžit a hlavně fičet. Ostré vločky nás bičovaly v obličeji a vítr se nás snažil odvanout, hlavně ty, co mají míň než 80 kg. Statečná Cora si nařízla packu, ale běhala i pak jako cecetka. Vlevo od silnice jsme v dálce viděli areál Skihotelu se sjezdovkou, na níž se komíhali lyžníci, ovšem patrně na umělém sněhu. Prošli jsme Maršovicemi a shlédli proslulou Maršovskou rychtu, kde vznikl Babinčin maršovský valčík, a pokračovali na Rokytno, kde naštěstí byla přítulná hospoda a tam jsme se sešli s rodinou P. Hrůzy z Prostějova, který dorazil s chotí a větším počtem dětí jakož i teleskopem Meade.

Dále jsme pokračovali směrem na Studnice, Nebeský hydromechanik stále vše jel na kole, což jsem nechápal, že se udrží na silnici a na sněhu. Od Rokytna už byla všude na polích a lukách souvislá sněhová vrstva, takže Olga i Martin litovali, ze si nechali běžky na hotelu. Studnice tudíž stejně jako loni nezklamala v tom smyslu, že tam je sníh, i když všude pod ní dávno není. Ne nadarmo jsou tam testovací stožáry na odolnost izolátorů vysokého napětí proti klimatickým vlivům. Taková Siberie je snad jenom na horní Sibiři.

Uvítali jsme volnou hospodu ve Studnici, kterou jsme posléze vyplenili. Mladá servírka z toho byla dočista popletena. Nakonec se setmělo a zpáteční cesta byla docela zajímavá; ještě že jsme mohli jít po vlastních stopách, jakžtakž viditelných i ve tmě. Hydromechanik to celé sjel na kole a snad jenom jednou se ocitl na zemi.

Nakonec jsme se všichni sešli v té již důvěrně známé nádražní hospodě v Novém Městě, kde každý samostatně zjišťoval, zda tam někdo z ebicyklistů náhodou není. Byli tam všichni. Navzdory tomu jsme se však přesunuli do hotelu, kde se vedly řeči, pilo víno a mnozí účastníci znaveni pochodem, prostě padli za vlast. Cora padla do křesla a spala a spala jako Karafiátovi Broučci.

V neděli 24. 2. se cesty účastníků rozličně rozdělily, Hrůzovi vzali Melantricha na 9 skal, odkud je to krásné panorama, a do Žďáru nad Sázavou na Zelenou Horu. Ostatní se sbalili a jeli domu, ale Olga vytáhla ty běžky a oběhla okolní stráně. Takže nakonec se lyžování konalo, neboť ze soboty na neděli napadl opět čerstvý sníh.

Všichni se už těšíme na S&T 2003. Sláva Martinovi Křižovičovi, že to zorganizoval a Melantrichovi, že to tak krásně nafotil a dal hbitě na Web.

Z. D. E.
pH S. J.