Ebi 2004 - Mistr Blatnický

O sledu pozoruhodných okolností, jež umožnily v Železném Brodě realizaci občerstvení pro ebicyklisty

Přichystat občerstvení s Blatnickým Roháčem na trase Ebicyklu mě napadlo loni na Reji ve Valmezu, kde jsem se dozvěděl, že Ebicykl 2004 pojede přes Železný Brod. V Železném Brodě máme několik dobrých přátel, se kterými se už řadu let každoročně navštěvujeme, tudíž datum průjezdu Ebicyklu přes Železný Brod se pro nás stalo termínem letošní návštěvy. Nápad s občerstvením jsem hned na místě probral se Sirem a shodli jsme se, že by to pro ebouny mohlo býti milé zpestření programu.

Jak se blížil start Ebicyklu, zvažoval jsem, kterak stánek s občerstvením vhodně upravit - samo sebou se nabízelo k dekoraci použít šněrovačku - leč, kde ji vzít? Půjčovna divadelních kostýmů v Uherském Hradišti měla 2 měsíce prázdniny, v Jablonci ani v Liberci takováto půjčovna není, v dosažitelných půjčovnách svatebních šatů šněrovačku neměli, moje známá magistra ze Železného Brodu, která ví o všem možném, o šněrovčku ani nezavadila... V neděli, co startoval XXI. ročník Ebicyklu se konaly ve Velké nad Veličkou (v rodné obci mé ženy) tradiční Horňácké slavnosti a jako vždy byl na náměstí jarmark. Zatímco já jsem vychutnával vynikající medovinu velického včelaře Jožky Buzíka, žena se dala do řeči s paní ve vedlejším stánku - jak se ukázalo, znaly se z dřívějšího pracoviště. A ona ta paní měla na sobě oblečenou šněrovačku! Sice nikoliv takovou, která zdobí titulní stránku itineráře, ale přece jen oděv, který šněrovačku připomínal. Tak jsem si s ní domluvil zapůjčení, k večeru přijel do Hroznové Lhoty (10 km z Blatnice) a paní Jeglová velmi ochotně z šatníku své dcery, která dělá historický šerm, vybrala šněrovačky hned dvě. Když jsem odcházel, osmělila se paní k otázce, komu že to půjčuje? A tu mi teprv došlo, že na jarmarku si nás (tedy mě a moji ženu) k sobě nemohla přiřadit - já jsem byl ve velickém kroji, žena "po městsky" a zapůjčení jsem si pro jistotu domlouval až žena obhlížela jarmareční zboží někde u dalšího krámku.

V úterý večer jsme dorazili do Železného Brodu a ze dvou možných míst pro ubytování jsme zvolili Jelínkův byt na sklářské průmyslovce, kde Kamil dělá školníka. Jak se posléze ukázalo, tato volba zásadním způsobem přispěla k realizaci občerstvovací stanice, k čemuž mi zbývala středa. Po ránu jsem ženu vylákal na procházku městem, chtěje pokradmo prohlédnout výlohy obchodů se spodním prádlem, nedala-li by se někde půjčit figurina na šněrovačku. I stalo se, že jsme se potkali s dalším známým, brodským rodákem Petrem Holmanem, žijícím chvílemi v Praze, chvílemi bůhví kde na Zeměkouli.

Po vřelém přivítání přesunul dvě vnoučata, ze kterých byl očividně celý nesvůj, babičce (tedy své ženě) a nedalo se jinak, než jít na pivko. Bylo už hezky teplo, jen to zasyčelo, načež Petr říká - pojďte se podívat, tady za rohem má nově otevřený obchod spolužačka, váže a prodává sušené květiny. A ona to byla paní Recová ze Bzí, u které si moje žena už několikráte objednávala různé její výtvory. (Dovolím si malinko odbočit - na poprvé si objednala kytici, jejíž rozměry přesahovaly - tedy alespoň dle mého soudu - viditelnou část vesmíru. Paní Recová byla tehdy velmi udivena, když jsme přijeli Favoritem. Nakonec jsme přece jen kytici ještě i s dalším materiálem přivezli ve zmíněném Favoritu z Brodu do Blatnice - ale to je zase jiná kapitola.) Zatímco žena si přes moji nevoli objednávala opět kytici, já se rozhlížel po obchůdku plném všeho možného a s úžasem jsem spočinul okem na krejčovské figuríně. Z obchůdku si žena odnášela objednávku na kytici a já figurinu. Teď už zbývalo jen vybrat vhodné místo. Se Sirem jsem ještě telefonicky upřesnil trasu a s pomocí Kamila - navigátora - jsem projížděl cestou k panu Vetlému. Na ideálním místě se objevilo posezení pro odpočinek turistů - jako připravené pro můj plán. Večer jsem napsal plakáty, Kamil odněkud ze školy přinesl nosič na transparenty, figurinu původně určenou pro pánská saka, jsme s využitím šatníku naší milé hostitelky náležitě do šněrovačky dotvořili, aby měla vše jak má býti, do ledničky jsem uložil Blatnický Roháč.

Ve středu časně ráno jsem vyrazil uklidit a připravit místo pro občerstvení. Kamil již pracoval na úpravě prostranství před vchodem do školy a vida mě odjíždět, vybavil mě vším možným nářadím včetně pytle na odpadky, díky čemuž jsem mohl prostor odpočivadla rychle a snad i docela přijatelně upravit. Času už mnoho nezbývalo, sotva jsme začali nakládat do auta věci k instalaci, volal Sir, že první skupina již vyráží z Těpeře - a žena si teprve navlékala šněrování... Musel jsem ho poprosit o zvolnění tempa. S Kamilem jsme vše nastrkali do auta a vyrazili. Náhodou naším směrem potřeboval přepravit Martin Tomešek se synovcem Štěpánem, kteří se nám na křižovatce připletli do cesty. Tak jsme je vzali s sebou a výrazně nám pomohli instalaci urychlit. Kamil se s transparentem vydal k odbočce, na které směroval ebouny k observatoři Vetlý, a sotva jsem po dokončení instalace nalil víno do kalíšků, již se blížili první ebicyklisté.

Takže jsem to všechno stihl, dík všem co pomohli.

Jiří Cáb