Ebi 2004 - Hejtman

Jak vidím XXI. ročník Ebicyklu „Severočeská šněrovačka“

Priprava na letosni rocnik byla organizacne narocna kvuli velkemu poctu potencialne navstivitelnych astronomickych zarizeni a pametihodnosti. Naprosto jedinecnou roli sehral Sir, jenz s buldoci vytrvalosti bombardoval potencialni hostitele emajly, esemeskami a telefonaty a v podstate tak ze vsech vyrazil vcas potrebne informace. Zajem o ucast jako vzdy prevysoval nabidku a radu ebicyklistu, kteri se prihlasili po terminu, jsme museli odmitnout. Muj bicykl prosel pred startem dukladnou renovaci Hydromechanika a to se mi vyplatilo: jelo se mi tak dobre, jako uz dlouho ne.

Protoze oficialni zacatek rocniku byl v dosahu denniho dojezdu z Prahy, pripravil jsem po porade se Sirem oblibenou nultou etapu a tak jsem sam pro sebe hral obvyklou hru: koho potkam po ceste na start jako prvniho. Tetokrat to byl Martin Poupa, jenz prijel z Plzne a s nimz jsme cestovali na Kulatak do Dejvic shodou okolnosti stejnym vlakem metra A.

0. etapa (So 24. 7.) Praha-Dejvice - Most

Na startu v parciku u metra na Kulataku v Dejvicich se pred 8 h ranni seslo 10 ebicyklistu (V. Dostal, Andrea, Koebilka, Melantrich, Nemilosrdny Samaritan, M. Poupa, Pavukmistr, Eddy, P.

Kaderka a pH S.J.) plus Nebesky hydromechanik se svou Skodou Oktavii. Po nalozeni baglu jsme v 8.15 h za podmraceneho pocasi vydali smerem k hotelu Internacional (ted se jmenuje nejak englicky) a vydrncali se na kocicich hlavach stoupani pres Lysolaje na Velke Prilepy. Provoz byl minimalni, ale objevily se prvni poruchy, nebot ta dlazba proverila vsechny stroje velmi dukladne. V Zakolanech jsme si vyzkouseli prvni zivy obraz u pomniku nekdejsiho bolsevickeho prezidenta Antonina Zapotockeho a pak pokracovali na Trebusice, kde nas zabrzdil slejvak, tak jsme se ukryvali v jakesi rozestavene samosce a vzapeti pak poprve zakufrovali. Nakonec se kazdy na vlastni pest nejak probil do Zvolenevse a pres Zizice a Berovice do Zlonic, kde jsme si prohledli zamek a pripomneli pobyt Antonina Dvoraka. Rychle jsme vsak pokracovali dale na Klobuky dosti zvlnenym terenem, a sesli jsme se opet u menhiru nad Klobuky, z nehoz jsme nasali pozitivni energii. Nekteri vsak naopak tvrdili, ze se tam jejich energie vybila pres menhir do zeme. Na obed jsme zabrzdili v levne hospudce v Peruci, odkud jsme sjeli prudce dolu k Oldrichovu dubu, ktery vypada po tech 800 letech opravdu majestatne. Bozenu jsme tam vsak nenasli, asi zrovna prala nekde u potoka, jak je jejim zvykem.

Pak se nam jelo celkem hladce pres Slavetin a Cerncice do Loun, kde jsme se zastavili v tamejsim kostele a vetsina vylezla na kostelni vez obhlizet stredni Cechy. Fascinoval nas take tamejsi obri dreveny oltar. Pak jsme si to namirili kolem elektrarny Pocerady, coz uz byl0 16 h, a trochu se obcerstvili v neprilis vabne hospode u silnice. Val dost silny severni vitr, takze zaver etapy nebyl nijak prijemny a dekuji Melantrichovi, ze mi razil cestu v protivetru az do Mostu. Tam jsme se rozdelili - on s ostatnimi jeli do skautske klubovny se ubytovat, kdezto ja jsem pokracoval solo k Planetariu, kde na mne cekala dve auta. Jednim mi odvezli kolo a druhym mne samotneho na Hnevin, kde jsem byl ubytovan v prepychovem hotelu peci mistnich podnikatelu. Mel jsem apartma se sprchou a vsim pohodlim a u vecere jsem se setkal s manzeli Smelcerovymi a postupne i dalsimi ebicyklisty, kteri prijeli do Mostu vlakem.

Do mesta jsem jel opet autem mj. s Tarantuli, kde jsme vyslechli v kulturnim sale uvodni slova spravce Planetaria Josefa Matese a sefa odboru kultury Mestskeho uradu v Moste, nacez jsem mel jubilejni prednasku k 20. vyroci otevreni Planetaria pod titulem "Okna vesmiru dokoran po 20 letech". Pak jsme se presunuli do vlastniho Planetaria, kde se konalo oficialni zahajeni XXI.

Ebicyklu. Zasluhou Sira mame novou hymnu na napev Tota Helpa, kterou jsme celkem uspokojive zazpivali krome tradicniho pokriku.

Nacez jsem byl opet odvezen na Hrad Hnevin a usnul jako dudek.

1. etapa (Ne 25. 7.) Most - Petrovice

Rano jsem sel navstivit Tarantuli na znovicirovane hvezdarne a divali jsme se na slunecni skvrny. Byly tam dve velke skupiny skvrn a mnoho drobnejsich, dokonce se pry dala cekat polarni zare. S nim jsem pak uz po ose sjel dolu ten sileny kopec - jediny v celych dejinach Ebicyklu, ktery jsem nikdy nevyjel na kole. I dolu jsem sel radeji pesky, protoze jsem se obaval, ze s nalozenym baglem bych to nemusel ubrzdit. Pres mesto jsme pak dojeli ke skautske klubovne, kde uz ovsem vetsina ebicyklistu odjela. Zustali pouze manzele Smelcerovi, nebot Lada musel pockat, az v nedeli dopoledne otevrou pohotovost - udelala se mu oskliva podlitina na noze a nikdo nevedel, zda nejde o nejakou vetsi infekci.

Na trasu jsem proto vyrazil az v 10.30 h a projel opet hlavni prujezd Mostem kolem dekanskeho kostela do stoupani na Lom. Kolem poledne jsme byli v Duchcove, kde jsme si chvili prohlizeli okoli zamku a pak svisteli dale do Teplic, odkud jsme se skrabali nahoru k Planetariu. Tam jiz od 8.30 h na mne cekali novinari, kterym nekdo namluvil, ze jsme magori, kteri rano brzo vstavame a strasne rychle vyrazime na trasu... Ve skutecnosti jsem tam dorazil ve 12.45 h - to se teda nacekali. Nicmene si mne pak vychutnali, takze mi vsichni ujeli a sam jsem jel na hvezdarnu.

Po ceste jsem v protismeru potkal Vatikana a jelikoz jsem vedel, ze dojezd je strmy, byl jsem tentokrat pripraven a poprve v zivote jsem ho dokazal vyslapat bez zastavky az k hvezdarne.

Tam bylo jeste par lidi, tak jsme opet prohlizeli slunecni skvrny a take protuberance, bylo krasne.

Po hodine jsme pak pokracoval na Krupku, kde jsem potkal par ebicyklistu v zahradni restauraci a bohatyrsky poobedval, coz trvalo do 15.30h. Pak jsme se spolecne vydali strmou cestou k lanovce na Komari Vizku. Fronta byla znacna, ale nakonec za 60 Kc nas i s kolem nalozili na moc peknou sedackovou lanovku, ktera ma tu zvlastnost, ze stridave jede nahoru a pak zase dolu, ale nakonec po ctvrt hodine jizdy se ocitnete ve vysce pres 800 m n.m. Tam uz bylo ebicyklistu jako maku a po jistem zorientovani, kudy kudy cesticka jsme vyrazili smerem na Fojtovice, Adolfov a Krasny Les. Silnice je dost rozbita a do jedne diry jsem temer zapadl a ponekud pohmozdil rafek, coz ale Hydromechanik uvedl do poradku.

Sjezd do Petrovic probehl klidne po vedlejsi silnici a po vjezdu do hranicni obce jsme narazili na obvyklou zaplavu trpasliku, ceskeho piva a jineho prapodivneho sortimentu v cetnych vietnamskych stancich. Postupne prijizdeli ebicykliste a tak jsme se nejprve vydali na soukromou hvezdarnu manzelu Aleny a Michaela Bilkovych, kde nas cekalo uzasne pohosteni a tak se nikomu nikam nechtelo.

Teprve po prohlidce hvezdarny jsme se vahave vydavali zpet do kopce do centra obce, kde jsme byli ubytovani v mistni skole, v niz tekla studena voda, ale zato nesel proud. Brifink se proto konal jiz za sera a teprve pak jsme se prestehovali k taboraku, kde nas uvital starosta obce a kde jsme besedovali s mistnimi obyvateli. Mezi dotazy padl take jeden na vyznamny objev tajemne hvezdy ceskymi astronomy, o nemz se prave psalo v novinach.

Posluchaci tak mohli slyset vyklad takrikajic z prvni ruky od pozorovatele a ebicyklisty Ladi Smelcera z Valmezu, ktery v tu pamatnou noc 2. unora 2002 jako prvni zaznamenal zjasneni podivuhodne promenne V838 Monocerotis.

Z iniciativy Vatikana I se pak uskutecnila v mistnim jiz odsvecenem kostele s propadlou strechou zadusni mse sv. za Roberta Rosu, jenz zahynul v zaveru XII. Ebicyklu prave pred 10 lety ve Fackovskem sedle. Bohosluzba probehla za svitu louci, ktere trimal pan starosta a jeho kolega, vcetne prijimani rady ebicyklistu i mistnich obyvatel a mela opravdu vyjimecnou atmosferu. Teprve pred pulnoci jsme se odebrali do ztemnele skoly na kute.

2. etapa (Po 26. 7.) Petrovice - Krasna Lipa

Rano bylo docela posmourno, tak jsme zapadli do mistniho Pennymarketu, kde pred pokladnami meli stolek se zidlickami a tak jsme konzumovali zakoupene potraviny v pohodli a dlouho, protoze nam velmi chutnalo. Teprve v 10:30 h jsme se vydali na trasu smerem na Tisou a Sneznik, odkud jsme pohodlne sjeli na horni okraj Jiloveho u Decina, kde napravo od silnice sidli legendarni astronom a vseumel Josef Vnucko s rodinou. Bylo asi 11:45 h. Na hvezdarne nam ukazoval Slunce i s protuberancemi na monitoru televizoru, pripojenemu na kameru CCD, a ze zaznamu prubeh prechodu Venuse pred Slunce i jine krasne snimky, ktere porizuje.

Jeho vybaveni je v podstate profesionalni a jenom jsme to mohli obdivovat.

Krome toho nas Vnuckovi bohate napojili i najedli, takze jsme pak od 12:45 h snadno dojeli po hlavni silnici do Decina, kde jsme se dali skrz mesto rovnou doleva na most pres Labe a po levem brehu pak uhaneli v neprilis velkem provozu do Hrenska. Ani tam jsme se vsak nezdrzeli, protoze uz bylo dost pozde (14:15 h) a to nejtezsi nas teprve cekalo - prujezd malebnou krajinou Ceskeho Svycarska resp. chranenou oblasti Labskych piskovcu. Ty se vyznacuji tvrdymi prudkymi stoupanimi, ac jde o velmi mekke horniny. Jeli jsme pres Jetrichovice do Dolni Chribske, kde jsme uhnuli na Doubice a tam se konecne naobedvali i nasvacili (16:30-17:40). Za pul hodiny jsme pak dojeli do Krasne Lipy, kde jsme se ubytovali v sokolske telocvicne pobliz centra.

Pred 20:30 h si mne tam prisel vyzvednout hudebni skladatel a spisovatel prof. Ilja Hurnik (nar. 1922), jenz mne odvedl do prilehleho Kulturniho domu na avizovanou besedu "Na bicyklech do vesmiru". Prof. Hurnik je majitelem planetky c. 16929 a velkym znalcem kosmologie i astrofyziky, jak take prokazal pri moderovani celovecerni besedy. Tim pro mne skoncila paradoxne nejnamahavejsi, ac kratka, etapa letosniho rocniku.

3. etapa (Ut 27. 7.) Krasna Lipa - Brandys n. Labem

Rano bylo docela posmourno a Tarantule nam navrhl, ze pojedeme lesni zkratkou, coz nas asi 8 ebicyklistu velmi uvitalo. Snidali jsme kulturne v Kulturnim dome, rozloucili se s hostiteli a v 9:15 jsme uz byli na trase do Rybniste. Tam jsme lehce kufrovali, ale nakonec se vydali tou zkratkou do lesa, bylo to docela drsne pro nas silnicare, zatimco trekkisti a horaci si medili. Objeli jsme vrchol Jedlove a narazili na hlavni silnici z Rumburka do Noveho Boru, ktera byla hodne frekventovana, ale nastesti sla cesta vicemene z kopce a z Noveho Boru se nam podarilo dokonce odbocit na starou malo frekventovanou silnici do Ceske Lipy, kde jsme podruhe posnidali na namesti v 11:45-12:15 h. Pak jsme vselijak klickovali kolem toho hlavniho tahu na Zahradky a Dubou, kde jsme opet neuveritelne kufrovali sem a tam, nez jsme se trefili pres Nedamov na observator Panska Ves. Stihli jsme vyjet ten sileny krpal pod observatori do 14 h, a pak jsme spolecne s ebicyklistou Radkem Perestym z Ondrejova a Lenkou Sarounovou cekali na prelet druzice Mimosa, jenz se odehraval asi o pul hodiny pozdeji a vsechny anteny se samocinne hybaly, jako v surrealistickem filmu. Bylo horko a unava znacna, takze na dalsi cestu jsme se vydali silene rozbitou polnackou az v 15:30 h, az jsme konecne narazili na vypadovku na Mseno, pricemz jsme potkavali ebicyklisty protismeru, kteri kufrovali rovnez a teprve do Panske Vsi jeli sledovat dalsi prelet Mimosy, ktera mezitim stihla oblitnout zemekouli...

Pred Msenem jsme dojeli skupinku, kterou vedl Martin Poupa a ten nam nabidl, abychom se pripojili na gulas, ktery pro znavene ebicyklisty chystaji jeho rodice ve Skuhrove u Melnika. V duchu Mokodebu jsme pozvani radostne prijali a odbocili v Raji do prekrasneho Kokorinskeho udoli, kudy jsme svisteli pohaneni vidinou chutne krme tak, ze jsme malem zajeli Lilu a manzele Vallovy, kteri si byli prohlidnout hrad Kokorin, na nejz jsme my rychlici proste jen obratili slepe oko. Pokracovali jsme az na okraj Melnika, protahli se pres zeleznicni prejezdy az do Skuhrova, a tam opravdu cekali Poupovi s gulasem a dalsimi dobrotami v zahradnim zatisi, takze se nam naramne plenilo (17:45 - 19 h). Jeli jsme pak po vypadovce na Bysice a Vsetaty, kde jsme se na hrbitove vlevo od silnice za mestem poklonili pamatce Jana Palacha. Odtud jsme to vzali na Ovcary a podel zeleznicni trati do Brandysa, kam jsme dorazili ve 20:30 h.

Ubytovali jsme se v mistnim gymnaziu a po nutne ociste po nejdelsi etape rocniku jsme vyrazili pomerne pozde plenit mistni hospody. Nakonec se osvedcili nejvice Cinani, kam jsme po slozitem bloudeni dorazili pet minut pred zaviraci hodinou, ale bez problemu nas vybidli k posezeni a dostali jsem na vyber uplny jidelni listek. Najedli jsme se bajecne a kdyz jsme 40 min po zaviraci hodine odchazeli, mijeli jsme se s prichozimi ebicyklisty, vedenymi Podzitem. I oni byli hladce vpusteni dovnitr a opet dostali na vyber vsechno - v nasi hospode naprosto nepredstavitelny fenomen. Po navratu do gymnazia probehlo krome brifinku pasovani 6 novacku pumpickou na kolo, coz se sarmem sobe vlastnim vykonal Melantrich. Teprve pak jsme zalehli.

4. etapa (St 28. 7.) Brandys n. L. - Jablonec n. N.

Dopoledne doslo k nevidanemu ukazu. Cely Ebicykl se shromazdil na startu a pod vedenim prof. Duhajskeho zamiril na kole napric mestem k nekdejsi hvezdarne dr. Antonina Becvare (1901-1965), ktery se v Brandyse narodil i umrel, kdyz ve svem domku narysoval podklady pro sve svetove proslule atlasy hvezdne oblohy. Vyklad nam zde poskytl jeho synovec Ing. Vojtech Vancura, ktery dodnes obhospodaruje klimatickou meteorologickou stanici. Nakonec jsme se fotili pod pametni deskou, ktera byla na prilehlem domku instalovana pri prilezitosti 100. vyroci Becvarova narozeni. Pak uz se lide rozejeli, jak chteli. Ja jsem objevil cukrarnu, a tak jsem byl pro nejblizsi pulhodinu ztracen, takze jsem z Brandysa vyjel az v 10:30 h a dost dlouho hledal najezd na starou silnici do Benatek n. J. Proto jsem na tamejsi hvezdarnu dorazil az tesne pred limitem v 11:45 h, nebot se nejprve musi projet do centra mesta a pak do strmeho krpalu, jak je u hvezdaren celkem pravidlem (vyjimky existuji, zejmena Veseli n. Mor. - ne nadarmo jsme tam zridili Hlavni mesto Ebicyklu). Nastesti Radovan Kovac nas stale ocekaval, takze jsme hvezdarnu prolezli a znovu koukali na krasne slunecni skvrny, kterych je porad jako maku, az 4 roky po maximu slunecni cinnosti. Po kratke zastavce jsme se vsak rychle rozloucili, protoze jsme byli na 13 h objednani k primatorovi Mlade Boleslavi, val silny protivitr a bylo horko.

Projeli jsme zpet do Benatek a vydali se na Brodce a Bezdecin - smerniky nebyly nijak hojne, a tak se vesele kufrovalo. Nakonec jsem to vsak celkem trefil a par minut pred 13 h jsem dorazil na Staromestske nam. v Mlade Boleslavi, kde uz obedval velky houfec Ebicykl. Abych nezdrzoval, dal jsem si v pekarstvi bramborak, coz komentoval Eddy, ze to uz neni zadne poradne pekarstvi, kdyz tam prodavaji maso. Mne je vsak pekarstvi, kde clovek dostane poradnou flakotu, velmi sympaticke. Nicmene z utrob radnice se nevynoroval zadny obradnik, zrejme nikdo o nas nic nevedel, a telefony nikdo nebral, takze asi ve 13:15 zavelel Sir ke zteci mistni hvezdarny na opacnem konci mesta. Probijeli jsme se slozite mnozstvim krizovatek se semafory, takze peloton se trhal, ale nakonec jsme na vypadovce smerem na Debr objevili skolu s vysokou vezi a na jejim vrcholu byla opravdu hvezdarna. Tam nas jiz cekal Mgr. Josef Zahradka, ktery se svymi studenty a studentkami (jedna nas zvlaste zaujala vlasy dlouhymi az na zem - zrejme bude hrat kometu v nejakem muzikalu) nas vyvedli na vrchol budovy, kde bylo ovsem pekne horko a daleky vyhled do kraje.

Po vykladu jsme se pomalu chystali k odchodu, kdyz pojednou dorazil udychany pan primator a rada novinaru i fotografu.

Ukazalo se, ze doslo k drobnym informacnim sumum, protoze Boleslav ma dve radnice, a my jsme cekali u te z 16. stol., zatimco primator sidli v jine z 19. stol. Navic podle jejich informaci jsme meli dorazit na 11 h, takze nas jiz odepsali, az odpoledne ohlasili meststi straznici vyskyt zlutych dresu na trase mestem. Pan primator je sportovec a mel dokonce chut s nami jet kus etapy na kole, ale tim nedorozumenim se to cele popsulo.

Byl vsak velmi laskavy, prinesl nam krasne darky a popral hodne zdaru do dalsich etap. Novinari nas pak jeste rozlicne zpovidali a na zaver jsem byl zamcen na skolnim zachode, takze na dalsi trasu jsem vyrazil az v 15:15 h smerem na Debr a dale divukrasnym udolim Jizery na Bakov a Mnichovo Hradiste (16:20 h). Tam jsme objevili Podzameckou restauraci, nabizejici uschovu kol cyklistum, coz nas zlakalo k obedu, ktery uz byl opravdu nutny.

Horko a protivitr vykonaly sve a clovek potreboval nacerpat sily, takze jsem na stole po jidle na dobrou pulhodinu usnul. Na dalsi trasu jsme vyrazili az v 18:10 h a opet to byla krasna silnice udolim Jizery proti proudu do Ceskeho Dubu, kde jsme meli posledni obcerstvovaci stanici (20 h). Odtamtud zacalo stoupani (uhrnem 250 m na 22 km) do Jizerek pres Petrasovice do Hodkovic nad Mohelkou. To uz se zacinalo smrakat, takze jsme odbocili z itinerare a najeli na rychlostni komunikaci na Liberec, ktera ma nastesti dostatecne sirokou krajnici, ale uz jsem musel zapnout blikacky. Po cca 3 km jsme odbocili na Jablonec a ve meste jsme narazili na Vladu Homolu, s nimz jsme pak celkem uspesne nasli ubytovnu v ucilisti pro bizuterii. To uz bylo skoro 21:45 h a tedy tma. Nastesti proziravy Milan Antos tam cekal se svym autem a odvezl nas na svou hvezdarnu vysoko nad mestem, kde jsme dostali najist a napit a pak jsme obdivovali oblohu jeho 0,4 m Dobsonem. Je to neuveritelny pristroj; nikdy v zivote jsem tak dobre nevidel kulovou hvezdokupu M13 ani prstencovou planetarni mlhovinu M57.

5. etapa (Ct 29. 7.) Jablonec n. N. - Lazne Belohrad

Rano mne vyzvedl obetavy Milan Antos a odvezl autem z ubytovny k sobe domu na vydatnou snidani. Diky jemu jsem jiz v 9:30 h byl spolu s nim a dalsimi ebiky na divukrasne zkratce pres Kokonin a Tepere do Vrsi, kde jsme navstivili hvezdarnu Vladimira Vetleho a vyplenili jeho misu s rizky (11:00 - 11:45 h). Pobliz ni nas cekalo naproste prekvapeni. Ing. Jiri Cab prijel s manzelkou z Blatnice, aby nas pocastoval vzorky vytecneho Bzeneckeho Rohace a dalsich vin. U altanku v lese nas mela upoutat krejcovska panna oblecena do rozpustile snerovacky. Ostatne podobnou, lec decentni, snerovacku mela i jeho draha polovicka. Byla to opravdova spica na zacatku slozite etapy. Osobne jsem vynechal hvezdarnu Vladimira Mazance v Popluzi a jel rovnou do Vyvojove opticke dilny AV CR v Turnove ve Skalove ul. pobliz hlavniho namesti. Tam nas uvital sef a nekdejsi aktivni meteorar Dr. Zbynek Melich, legendarni optik dr. Ivan Solc a dalsi pracovnici dilen a velmi se nam venovali. Videli jsme vsechny provozy, technologie a vyrobky a k tomu pripravili i mohutne obcerstveni.

Exkurze se pochopitelne protahla (12:45-14:30), takze jsem sice dale jel vypadovkou na Belou, ale jenom kolem Kozakova a vynechal jsem i hvezdarny v Rovensku p. Troskami a v Jicine. Drzel jsem se silnice na Lomnici n. Popelkou c. 284, kam jsem dorazil v 16 h.

Na namesti jsem videl neuveritelnou kuriozitu - uzkou ulicku z neho vybihajici, ktera nese podle prislusne tabulky jmeno "Protikomunisticka". Tady jsme se poradne najedli na terase restaurace Fontana a ja jsem si opet zchrupnul, nebot se mi to v predesle etape tak osvedcilo. Pak nas cekal prijemny sesup do Stare a Nove Paky a stale po silnici 284 do Horni Nove Vsi, kde jsme si prohledli rodny domek a pametni desku astronoma prof. Emila Buchara (1901 - 1979). Pak uz to byly jen 2 km do Lazni Belohrad, kde jsme byli ubytovani ve skol K. V. Raise.

Vecer jsme se vydali na pruzkumy do mistnich hospod, ale moc toho na pleneni nemeli.

6. etapa (Pa 30. 8.) Lazne Belohrad - Destne v Orlickych h.

Rano jsme uspesne vyplenili prilehle pekarstvi (Eddy si liboval, ze tam nemaji zadne maso) a uderem 9 h se cely peloton )uz podruhe v rocniku1) vydal naraz na manifestacni jizdu do Horni Nove Vsi poklonit se pamatce prof. Buchara. Odtamtud nabidl Sir, ze nas vyvede krasnou zkratkou po cyklisticke stezce, praskl do koni a zmizel v dali. Tak jsme pak tu zkratku hledali tak dlouho, ze by byvalo rychlejsi jet podle puvodni trasy... Ale nejakou zkratku jsme nasli, tak opravdu byla velmi prijemna, bez provozu aut, az do Lukavce, odkud jsem se dalsi zkratkou dostali po jistem kufrovani k hvezdarne nad Horicemi, ktera je soucasti nedokonceneho pamatniku Legii na vrcholu rozhledny (11:00-11:45 h). Je to doslova, tj. rozhledna konci pod hvezdarnou, do hvezdarny se pak musi po svislych schudkach a kdo ma chut, vyleze sterbinou kopule na ochoz, ktery je vyse, nez vlastni rozhledna.

Neni mi jasne, jak to, ze se tam jeste nikdo v noci neprizabil.

Po doplneni vody jsme pak pokracovali sjezdem na Miletin a dale po silnicich c. 284 a 285 do Jaromere, kterym jsme proklickovali na vypadovku c. 285 na Mestec. Nikde nebyla hospoda, a tak jsme odbocili na c. 304 pres Slavetin a Bohuslavice do Dobrusky, kde jsme zakotvili na namesti naproti F. L. Vekovi. Tam jsme teprve dostali obed (15.15 - 17.35 h), kdy jsme vyrazili do hor po silnici c. 309 na Bacetin a Plasnici do Destneho. To bylo radne stoupani a protoze byl konec pracovniho tydne, tak i znacny provoz. Na jedne tresni lemujici silnici jsme uvideli vysoko v korune zdalky mensi a vetsi zlutou skvrnu - byli to pochopitelne plenici ebicyklisti M. Antos a V. Knapp. Bylo s podivem, ze to tresen vydrzela - oc je Milan mensi strizlik, o to je Viliam vetsi obr. V Destnem v hospode bylo uz ebicyklistu jako maku. Brzo vsak prisla mobilni zprava, ze jidla v cili je dostatek, takze jsme rychle vypadli a vydali se prisernym stoupanim nad mesteckem do Diecezniho centra mladeze Vesmir, 100 m nad Destnym u kostela sv. Matouse. Dorazili jsme tam ve velke tlupe ve 20:20 h a Podzito nas rozdeloval do chaticek podle casu prijezdu. Posledni pak spali v jidelne... Po bohate veceri a myti usporadal Vatikan u sv. Matouse vecerni msi sv. a po ni zacal taborak s besedou osazenstva a Ebicyklu, ktery skoncil az skoro o pulnoci.

7. etapa (So 31. 8.) Destne v Orlickych horach - Policka

Rano odslouzil Vatikan v kostele dalsi msi, nacez jsme se najedli do sytosti a vyrazili opet zkratkou v 10.30 smerem na hlavni hreben. Vyhledy byly divukrasne a ocitli jsme se i TV kamery ve vysce 850 m, ktere monitoruje teren pro horske zpravodajstvi CT2. Chtel jsem se mermomoci konecne ukazat v televizi, tak jsem vyskakoval do vysky ve spravnem azimutu a maval s vykriky "Ahoj, mami", ale ta kamera potvora mirila prilis vysoko. Pak jsme se to lesni cestou dostali na silnici u Luisina udoli (jde o vesnicku na kopci, aby nebyla mylka!) a po ni nasledoval nadherny dlouhy sjezd pres Rokytnici v O. horach (12 h), Kunvald, Klasterec n. O. k prehrade Pastviny. Odtamtud jsme pokracovali na Nekor, kde jsme bohuzel tezce zakufrovali na zkratku naprosto nesjizdnou a misty i neschudnou (vzor proslula Sirova Zdobnicka stezka z 19. Ebicyklu v r. 2002). Nakonec jsme se dostali na hlavni silnici c. 11 z Zamberk do Jablonneho n. O., kde uz byla vetsina ebicyklistu na farni zahrade a pozirala kurata na rozni a zapijela to pivem.

Na nas nastesti zbylo a dokonce nastal nevidany ukaz: kurat bylo vice nez ebicyklistu a nikdo uz nemohl jist, v rozporu s prikazanim Mokodebu "Ebicyklista ji, je-li co, i kdyby mu burty mely lezt ven usima" (14:30 - 15:40). Hostitelem byl ebicyklista P. Pavel Pokorny zvany Vatikan II, ktery letos nemohl byt na trase, protoze musel v tom case zastupovat sveho kolegu, tak nam to takhle nadherne vynahradil. Poradil nam tez opravdu dobrou zkratku po silnicich pres Vermerovice a Dolni Dobrouc, kudy jsme to pak opravdu stipali, jelikoz to bylo po vetru a vicemene z kopce. Projeli jsme rychle i Usti n. Orlici a vystoupali Andrlakem do Sloupnice, takze jiz v 17:40 h jsme byli v Litomysli u plastiky "Tesna dvojhvezda", odhalene na miste rodneho domku astronoma prof. Zdenka Kopala (1914 - 1993) letos v dubnu v den jeho nedozitych 90. narozenin. Pak jsme na namesti trochu popili, prohledli si vystaveny cesky loket (59 cm), uzivany jako kalibr k delkovym merenim a v 18.15 vyrazili na ztec do kopce, tj. smerem na cil v Policce (prevyseni 230 m na 18 km). Bylo horko a dost velky provoz, takze to nebyl nijak lehky zaver, ale v 19.40 h jsme dorazili do zemedelskeho uciliste v Policce, kde uz byla rada ebiku, ale dalsi dosud na trati. Privitali nas zde reditel Hvezdarny v Prostejove dr. Jiri Prudky, reditel HaP M. Kopernika v Brne doc. Zdenek Pokorny, ale nejvetsim prekvapenim byl dlouholety uspesny cs. reprezentant v silnicni cyklistice Jozef Regec s rodinou. Privezl ucastnikum lahve na vodu, uzivane na letosni TdF a poprve v zivote se potkal s ebicyklistou Vitou Dostalem.

Sam jsem nemel moc casu dojezd a setkani vychutnat, musel jsem se rychle osprchovat a prevleci, jelikoz ve 20.30 h zacinala ve meste ma prednaska pro mistni verejnost, zatimco ebicyklisti meli besedu s nasim prednim raketovym odbornikem Ing. Bedrichem Ruzickou z Voj. akademie v Brne. Vsichni jsem se pak sesli v ucilisti az ve 22 h, kdy se konalo slavnostni zakonceni XXI. Ebicyklu; predtim uz ovsem mnozi ucastnici odjeli do svych domovskych dep, nekteri jiz primo z trasy. Zdrave jadro Ebicyklu se vsak seslo v jedne volne bunce a hodnotilo za prispeni mesniho vina od Vatikana II prave skonceny rocnik az tusim do puldruhe do rana.

Ebilog (Ne 1.8.)

Prvni ebicyklisti vyrazeli domu jiz za ranniho kuropeni, zcasti po ose, zcasti vlakem, anebo kombinovane. Sam jsem se probudil skoro v 7:30 h, kdy uz v lezeni panoval cily ruch. Tekla tepla voda (na rozdil od vecera), takze jsem si dopral horkou sprchu a ta mne postavila na nohy. V 10 h pro mne prijel majitel soukrome hvezdarny ing. Roman Ehrenberger, nalozil mi bagly a ja jsem se po ose premistil k nemu do rodinneho domku. Odtamtud jsme pak sli pesky zpet do centra Policky, jelikoz jsme meli v 11 h vyjednanou exkurzi na kostelni vez do rodneho vezniho pribytku Bohuslava Martinu. Bylo to opravdu dojemne videt, jak zacinala zivotni pout svetove prosluleho skladatele, jenz je pochovan na mistnim hrbitove. Ehrenbergerovi mne pak pozvali na obed, po nemz pro mne dorazilo auto organizatoru Akademickych tydnu v Novem Meste n. Metuji a i s bicyklem mne odvezli na tamejsi Pavlatovu louku, kde jsem od 16 h prednasel pro ucastniky tydnu. Tim pro mne fakticky letosni Ebicykl skoncil.

Byl to rocnik narocny jednak kopcovitou trasou pres patery hory (Krusne, Luzicke, Jizerske, Orlicke a Vysocinu) a jednak spoustou nutnych astronomickych zastavek na trase. Nevim o nikom, kdo by byl absolvoval cely nabizeny program setkani s astronomii. Pocasi nam celkem pralo, az na misty silny protivitr ci bocni vitr a trasa byla vedena Sirem tak znamenite, ze snad s jedinou vyjimkou u Noveho Boru jsme se nepotkali s tezkym automobilovym provozem. Osobitym prinosem byl Vatikan, jenz prakticky bez treninku absolvoval vsechny etapy a jeste stihl poskytovat duchovni sluzby v neobvyklem prostredi ponicenych kostelu.

Novacci vesmes dobre zapadli a vsichni ucastnici projevili sportovniho ducha, soudrznost, vytrvalost a houzevnatost, kterou by nam asi mohli mnohe profesionalni turisticke vypravy zavidet.

Velky podil na uspechu rocniku ma prirozene i Nebesky hydromechanik Jura Krejsa, jenz nacpal do sve Oktavie neuveritelne mnozstvi zavazadel, ochotne opravoval zavady a shanel po vsech certech nedostupne nahradni dily a soucastky, a jeste si stacil strihnout (diky Vitovi Dostalovi) tezkou etapu z Belohradu do Destneho na kole. Last but not least, uzasna je i Strazkyne Mesce, ktera sebou bez obava vozila nemale castky a stacila zaplatit vsechny vydaje a jeste v Mesci dost zbylo napriste. Dik patri take fotografum a Melantrichovi, ze jejich zasluhou zbudou na letosni rocnik trvale vzpominky na internetu.

Jo, a malem bych zapomnel - behem letosniho rocniku jsem pribral 1,5 kg.

V Praze 6. srpna 2004
pH S.J.

Tabulka vykonu
C	Etapa	km	Cas (hod:min)	km/h
0	Praha - Most	106	5:57	17,8
1	Most - Petrovice	68	3:53	17,5
2	Petrovice - Krasna Lipa	69	4:31	15,3
3	Krasna Lipa - Brandys	120	6:50	17,6
4	Brandys - Jablonec	103	6:33	15,7
5	Jablonec - Belohrad	76	5:18	14,3
6	Belohrad - Destne	87	5:47	15,0
7	Destne - Policka	114	6:45	16,9
celkem		743	45:34	16,3