Ebi 2003 - Míra Mašinfíra

Jak vidím XX. ročník Ebicyklu „Slovenská dvacka“

Mínus první etapa – 11. 7.

Vzhledem k různým problémů s cyklokomputery bylo velmi náročné počítat kilometry. Protože jsem ale „cifršpión“, tak jsem to zvládnul. Přiblížím problém: kilometry na starém kole (do 12. června 2002), kilometry na novém kole (od 12. června 2002), kilometry vloni, kilometry letos, kilometry na KOP (kondiční pobyt od ČD), kilometry na Ebicyklu, kilometry v jednotlivých etapách, kilometry na starém komputeru, kilometry na novém komputeru, kilometry na opraveném komputeru, kilometry na vyměněném komputeru po reklamaci, kilometry po náhodném vynulování komputeru se započtením starých a nových kilometrů... a dost.

Ebicykl 2003 pro mne a Šípkového Růžence začal ve 4 hodiny ráno, kdy jsme vyjížděli na kole z Borovan do Č. Budějovic na vlak. Po přestupu v Brně jsme dojeli do Bzence a pokračovali na pocestnou hvězdárnu ve Veselí nad Moravou, kam jsme dorazili jako první již krátce po poledni. Poté pokračuji již s Míšou (která nemá přezdívku – hanba!) v mínus první etapě do Blatnice. Celkem jsme najeli ten den asi 35 km.

Večer ve sklípku bratří Cábů se protáhl až do ranních hodin při zpěvu známých i mně neznámých písní.

Najeto: 30 km

0. etapa – Blatnice–Modra

Cestu do Modre jsme si vybrali „zkratkou“ lesem do různě příkrých kopců a dojeli až kolem půl osmé. Zde jsou různí ebicyklisté a hlavně občerstvení, guláš + pivo, což se na mnoha místech stane naším ebijídlem. U táboráku opékáme buřty. Zážitky z cesty a přejezd hranice jsou překryty dojezdem do Modry.

Najel jsem 117,5 km, průměr je neznámý v důsledku vynulování komputeru cestou.

1. etapa – Modra–Hurbanovo

Z Modry jedeme podle itineráře, terén klesá, počasí přeje. Zajíždíme přes Senec na Sluneční jezera a koupu se, mám jediný plavky. Pak začne pršet a cestou na Galantu chytíme pěkný slejvák, společně s Vladkom Žilinským, který dnes jede s námi. Stojíme pod stromem, já pod pláštěnkou, když jsem před asi 50 m ztratil ručník, který leží u silnice a Vladko ho přinese po dešti pěkně nacucaný. Po dešti se ukáže, že Míša má píchnuté kolo. Než to zalepím, přiveze ji Nebeský Hydromechanik, který je poblíž v Galantě, novou duši. Pak se již věnuji pouze jízdě na kole a okolí jako by vůbec neexistovalo. Večer jdeme na večeři naproti do restaurace, kde je draho ale příjemno. V Hurbanově si druhý den ráno prohlížím starou kopuli.

Najel jsem 133 km s průměrem 20,7 km/hod

2. etapa – Hurbanovo–Levice

Jak jsem se dozvěděl, supercyklista Víťa Dostál jede autem. Potkáváme ho v Podhájske, kde je termální koupaliště, ale obrovská fronta před nás odrazuje a tak sedíme před restaurací, kam dojede Víťa a povídáme si (především teda on) asi 2 hodiny o cestě kolem světa. Pak pokračujeme po vedlejší silnici do Levice

Večer se přidal Láďa Plachý, který dorazil z koncertu.

Ujel jsem 68 km s průměrem 18,5 km/hod

3. etapa – Levice–Hlohovec

Cestou projíždíme kolem jaderné elektrárny Mochovce, dovnitř ne, mně stačí Temelín. Trochu jsme si zajeli do Nového Tekova a pak se vraceli. Nakonec ale vedlejškama do Zlatých Moravců a dále přes Slažany pokračujeme do Nitry a Hlohovce. Po ubytování ve škole jdeme na hvězdárnu, kde jsme báječně pohoštěni Valikou (pardon, ne Valikou ale gulášem – nejsme lidojedi) a ochutnáváme i víno. V Hlohovci je jako vždy velmi přátelské prostředí.

Ujel jsem 97 km s průměrem 17,9 km/hod

4. etapa – Hlohovec–Kanianka

Zajíždíme do pocestné hvězdárny v Partizánském a pak přesně podle itineráře přes Nováky a Bojnice do Kanianky. Přijeli jsme později a tak jsme odchyceni nějakou dobrou duší tak, abychom nemuseli zajíždět do původního místa spánku, tj. v hasičské zbrojnici a starém kulturáku, ale přímo do školy. Večeře a následné zpívánky místního ženského sboru nemá chybu a nezbývá než obdivovat Hejtmana, který to vše vydrží i s přednáškou a dotazy až přes půlnoc.

Najel jsem 98 km, průměr 17,9 km/hod

5. etapa – Kanianka–Banská Bystrica

Zajíždíme do Prievidze na snídani a pokračujeme přes Handlovou do Žiaru, kde navštěvujeme hvězdárnu. Ve Zvolenu na náměstí, kde právě vyhlásili válku kolařům – ale jen těm pomalým, kdo jim ujede, ten vyhraje. Zde potkávám Gabku Žilinskou s kolem a divím se, kde se tu bere (bez komentáře).

Zde potkáváme Hájkovy. Vedlejškama přes Sliač dojíždíme do B. Bystrice a nějakým způsobem se trefujeme k restauraci pod Vartovkou, kde je připravena večeře (pro změnu zase něco jiného – je guláš a pivo. Již za mírného soumraku jdeme nahoru na Vartovku po turistické stezce, ani moc nebloudíme a nahoře stavím stan, kde se velmi dobře spí. Odmítáme zbytky guláše a zaznamenávám první stesky různých ebounů po kytaře.

Najel jsem 96 km, průměr 17,7 km/hod

6. etapa – Banská Bystrica–Martin

Po sjezdu z Vartovky nás čeká snídaně u samoobsluhy a sedlo Malý Šturec (jak vypadá Velký?) a několik set metrů jedu za Víťou Dostálem, než odpadnu a nasazuji své běžné kopcové tempo, tj. 13–15 km/hod. Protože již několik etap vezu zástavu Ebicyklu, všímám si, že co chvíli za mnou někdo jede, aby si ji užil. V podobném případě mne předjíždí i Hejtman, když ho již nebaví se za mnou vláčet. Zastavujeme v motorestu Šturec, kde je oběd.

Cestou se odděluje malá skupinka, vedená Gabkou a odbočujeme na zkratku přes Kláštor pod Znievom, kde nás čeká královské pohoštění, které však uniká Šípkovému Růženci, hádejte proč? Zaspal ho! Pak to vypaběrkoval. Jsou zde i Krchovi. Dojezd do Martinského gymnázia je bez problémů, máme průvodce. Večer jdeme do podniku Picasso, kde zkoušíme Šardonet 2001 a 2002 (2002 je lepší, cena stejná).

Najel jsem 82 km, průměr 18,0 km/hod

7. etapa – Martin–Predmier

Cesta je zajímavá výstupem na Hejtmanovo sedlo, kde se ho pokusíme z něj vyhodit a fotka ukazuje, že se to podařilo. Výjezd je náročný i pro treková kola a tak odpadají i takové legendy, jako Edy Merx a další. Dokonce Hejtman padá do bláta ale rafinovaně za sebe nastrkuje své pamětihodné kolo, které s ním vydrželo všechny Ebicykly. Mne se podařilo i se standartou vyjet na jeden zátah až nahoru a pak hlavně dolů. Cestou do Predmieru zastavujeme s Míšou asi 3 km před cílem, když nás vysokou rychlostí předjíždí Melantrich s Víťou. Dávám se do stíhací jízdy a příšernou rychlostí 39 km/hod se jim pomalu přibližuji. Vzdálenost je ale krátká a tak to již vidím černě, ale naštěstí mám spojence v Železnicích Slovenskej republiky, protože za odbočkou na Predmier, kdy zbývá již jen 1 km, jsou zavřeny závory a tak nás dojíždí i Míša. Pohodlně dojíždíme ke škole, kde se spí a večer se jde debužírovat do jídelny s plným zaopatřením a je zakončen Ebicykl hlasitým „Hůla!“ Patrně si budu muset zopakovat pokřik, protože jsem ho několikrát spletl. Po nezbytných fotografiích se jde oslavovat zakončení jubilejního 20. ročníku do místní restaurace šampusem (lahve odhaduji na 6–8, ale není to jisté). Po romantické prohlídce letní hvězdné oblohy se dostaneme spát až kolem 2. hodiny.

Ujel jsem 77 km, průměr 17,4 km/hod

Epilog – etapa + 1

V 5 hod vstáváme na vlak. Po pěti přestupech se dostáváme do Veselí nad Lužnicí, odkud pokračuji s Láďou Plachým přímo do Borovan. On veze mé bágly, svoje nechal v Predmieri v tělocvičně, prý mu je vezme Míša (nevzala!).

Najeto 43 km.

Zakončeno a spočteno, celkem najeto něco přes 840 km.

Z. D. E.
Míra Mašinfíra
Strážce tradic
Výběrčí desátku