XVIII. Ebicykl „Českomoravská Odyssea 2001“

0. etapa

Sme tu na hvezdárni vo Vlašimi. Počasie je perfektné a je cez deň teplučko. Spravili sme si večer špekáčky. Zajtra máme byť v Pelhřimove o 14:00 a o 19:30 v Jindř. Hradci. Je tu slabé svetlo.

Hudson/ Ľ. Dobrovoda, Modra 28. 7. 2001, 22:10

Dnes jsem jel poprvé nultou etapu z Prahy. Byla zvláštní, jelo nás tolik, že pocit normální etapy asi tak uprostřed ebicyklu byl velmi silný. Bylo horko, pořádné kopce, navštívili jsme legendu cyklistiky pana Jana Veselého. Ondřejovský 2 metr, chatu Klečkových s dobrým pivem. Celý den byl velmi těžký a příjemný. Dík všem co tu jsou.

Karel Podžito 22:55

Vždy, když dojedeme poslední etapu spanilé jízdy Ebicyklu, uvědomíme si, jak to rychle uteklo a jak to bylo krátké. Letošní ročník začal o den dřív, protože nultá etapa sloužící dříve ke sjiždění ebicyklistů do místa startu byla v podstatě neoficiální I. etapou letošního ročníku. Vyjeli jsme já s Ilonou sice až ze Sázavy, ale k ebanci ebicyklistů jsme se připojili již v Ondřejově, kde jsme si prohlédli dvoumetrový dalekohled a park s původními dnes historickými objekty hvězdárny vystavěnými bratry Fričovými. Následoval vydatný oběd ve vinárně v Ondřejově a pak návštěva chalupy Pavla Kleczka v Mačejově, kde jsme při milém občerstvení přečkali úmorné odpolední vedro. Cesta do Vlašimi pak proběhla hladce. Na hvězdárně ve Vlašimi nás přivítali skvěle, pivo, buřty, chléb a táborák, nikomu se nechce jít spát, i když nás zítra čeká těžká etapa přes Pelhřimov do Jindřichova Hradce. Je jasná noc a, i když je měsíc v 1. čtvrti, obloha je posetá hvězdami ...

Karel Ottakar L. 23:21 LSEČ

1. etapa

Hoj, Martine, tak jsem v HÁJI! To je snad v pořádku, ne? Bylo by, kdyby to nebylo s malým h! Neujel jsem ani deset metrů a mám volnoběh dozadu, ale i dopředu! Tak nějak jsem oznamoval prví skupince, která odjela z místa srazu v 10:02 (neobvykle načas), že jsem nepojízdný a že musím v sobotu v poledne najít někde v Praze někoho, kdo mi zprovozní kolo. Na otevřený obchod jsem narazil až poblíž mého domu, takže jsem nakonec koupil nové pětikolečko a vyrážel spolu s Láďou Šmelcerem s 3,5 hodinovým zpožděním. Stíhací jízdou jsme hlavní peloton dojeli už v Ondřejově ve vinárně, kam jsme dojeli poslední a jídlo dostali mezi prvními, nad čímž se podivoval hlavně Hejtman. Za zmínku také stojí posloupnost ukazatelů při přibližování se k Ondřejovu: první cedule říkala 4 km, za dalších několik desítko stovek metrů to bylo již kilometrů 5 ... bylo jasné, že se blížíme nějakému místu se zvýšenou koncetrací teoretických fyziků ... Z Ondřejova se jelo hromadně k Pavlovi Kleczkovi na jeho novou daču, kde nás přivvítal slovy: Tam jsou lopaty, tam je voda, tady je míchačka a tady ty zdi potřebuju nahodit. Až to doděláte ... Dál jsme ho umlčeli ... Poseděli jsme, popili pivo chlazené ve sklepě se studánkou, pojedli co se dalo prostě jsem řádně plenili. Vyznamenal se také Tarantule, když vešel do kuchyně, kde sedělo několik ebounů a vida pivní flašku na stole se k ní blížil řka: Někde jsem tu měl nedopité pivo! A pomalu si sáhl pro Martinovo pivo a v klidu odkráčel. My jsme vybouchli smíchy ... Přes les jsme se zkratkou dostali na cestu vedoucí k řece, přes kterou chyběl most ... Nicméně jsme se po dalších několika kilometrech dokopcem a zkopcem doputovali do Vlašimi na kopec, kde nás přivítali na hvězdárně. Přivítání navýsost vřelé a milé pivo, šťáva a hlavně buřty, chleba hořčice a oheň. Někteří také zkontrolovali, že na Marsu stále zuří bouře, že hvězdy svítí a před spaním jsme my, co jsme spali venku, viděli několik meťasů. Nádherný závěr nádherného dne. Putování během nulté etapy se nám tak líbilo, že jsme se dohodli, že každou etapu přečíslujeme podle pravidla n-n, tj. číslo etapy mínus číslo etapy a tak se dostaneme na nultou etapu ... Nově založenou grupu Nikdy se nežeňme, jsem modifikovali také pro ženy, čili pro ně platí. Nikdy se nevdávej! Teď následuje několik vět, které jsou vytrženy z kontextu: Tím šperhákem musíš doleva ..., V úterý to tričko nosím vždy naruby ..., odpověděla Tarantule na kritiku laické veřejnosti ku výstrojové kázni v rámci Ebicyklu (to už musí pochopit úplně každý) ..., Já jsem tak sladká, fůůůůj., To tam nepiš!, Dámy se myjou dole, páni nahoře. Tak jsme se dohodli

Hynek Melantrich Olchava, 29. 7. 2001, Jindřichův Hradec

I přes návštěvu dvou hvězdáren, Vlašim a Jindřichův Hradec jsme nedostali šanci pozorovat žádný astronomický objekt prostřednictvím přístrojů umístěných na těchto hvězdárnách. Bránily v tom objektivní potíže, ve Vlašimi hlvní dalekohled v rekonstrukci (už po blíže nurčené období a ještě řadu olbdobí bude), v Jindřihově Hradci jsme byli těsně před bouřkou, které dle zpráv v rozhlase vytopila polovinu Domažlicka. No škoda, snad příště na nějaké jiné observatoři.

Tarantule

Na hvezdarne ve Vlasimi jsme v noci ze sobotu na nedeli 28./29. 7. pozorovali prelety Mezinarodni kosmicke stanice v rannich hodinach temer presne v zenitu. Pracovnici stanice se zrejme zabyvali infracervenym merenim poctu ucastniku Ebicyklu, nebot my na zemi se jich nemuzeme dopocitat. Patrne je nas 50, ale presny udaj vyda NASA. Ve slusnem vedru jsme v nedeli rano vyrazili smerem na Naceradec, Kosetice, Cervenou Recici a Pelhrimov. Zde se uskutecnila pietni vzpominka u hrobu naseho pritele ebicyklisty Vaclava Slavika, ktery zahynul pri jizde na kole pred tremi lety, a dale pana Vratko Šrobára, jenz vedl v poslednich letech v Pelhrimove astronomicky krouzek mladeze.

Za horkeho pocasi pak ucastnici pokracovali v kopcovite trase smerem na Kamenici nad Lipou a do Jindrichova Hradce na hvezdarnu, kde se setkali se spolupracovniky mistni hvezdarny a stravili s nimi spolecne vecer. V teto etape najel kazdy z ucastniku neco pres 100 km.

Dnes 30. 7. ceka ebicyklisty nejnarocnejsi etapa z J. Hradce na dve hvezdarny v Kunzaku a dale na hvezdarnu do Trebice s tim, ze etapa skonci ve Velkem Mezirici a bude v kazdem pripade merit opet pres 100 km.

Jiri Grygar, polni hejtman spanile jizdy

2. etapa (nultá)

Náš národ je ještě poctivý!

Včera večer po dlouhé etapě jsme měli výbornou společnou večeři. A jak tak sedíme u pivečka a klábosíme, tak si musím s něčím hrát (obětí se staly hodinky). Po večeři odcházíme spokojeni a dobře najedeni spát. Před usnutím však zjistím, že jsem někde nechala svou oblíbenou hračku. Prohledám všechny tašky na kolo a hodinky nikde. Jdeme spát. Ráno mi vysvitla naděje, že by hodinky mohly být v restauraci. A tak zkoušíme štěstí a v 8 hodin ráno klepeme na dveře restaurace. Otevře nám uklízečka. Po zmínce o hodinkách je vytahuje z kapsy pracovního pláště a rovnou si říká o čokoládu. Žádnou u sebe nemáme, a tak jen pěkně poděkujeme a odjíždíme s úsměvem na rtech.

Poupinovci

2. Etapa pre nás bola prvá. A klasicky ju začíname problémami. Asi po 14 kilometroch, v Kunžaku, pri pokuse o fotografovanie sme zistili, že vo foťáku je posledná fotka a nový film je v bágloch v aute a nedosiahnuteľný. Takže odfotiť krásy okolia sa nám nepodarilo. Niekde medzi Telčom a Třebíčom došla batéria v mobile a naše spojenie so svetom sa tým stalo nedostupným. To by nebol až taký problém, keby za Třebíčom Aďovi nerupla osa zadného kolesa a ten mobil by sa nám zišiel. Našťastie okolo išlo množstvo ebiľudí a poskytovali všemožnú pomoc. Ale koleso si nedalo povedať ani po slovensky ani po česky. Keďže niektorí mali mobily pojazdné dovolali sme sa pomoci a záver etapy sme dorazili s vozovou hradbou. Veríme, že dnešný deň sa už na ebi nebude opakovať.

Aďovci Galádovci

Zajímavý zážitek jsme zažili hned na začátku dnešní etapy. Hledali jsme hvězdárnu v Kunžaku. Jenomže jsme nevěděli jak se k ní dostat. Zvolili jsme polní cestu, na kterou nás přivedl Sir. Moc jsme ji nedůvěřovali, ale jeli jsme.Po chvíli jsme k ní konečně dorazili.

Martin

Jarda a Eliška

Hynek Melantrich Olchava

Málem jsem měl záchvat, na silnici před nějakou vesnicí mne málem zachvátil velký druh psa, ale stčilo mu si čuchnout a stačilo mu to. Nebo jsem měl říci Jarda a Eliška.

Podžito.

Já, jako předseda komise pro udělování titulů a přezdívek jsem právě dovodil, že jedna z přítomných ebicyklistek by mohla používat titul Ebiliška. Zdůvodnění: ve staroebištině se pro označení rezaté škodné (lišky) používal terminus technicus ebiliška, což znamenalo současně podšitá.

Ottakar L.

1. Prohlášení Nemilosrdného samaritána ohledně zdravotního stavu polního hejtmana Ebicyklu.

Vzhledem k četným nezištným dotazům ebicyklistů ohledně zdraví našeho milovaného hejtamana zvláště ze strany potenciálních pretendentů na hejtmanskou funkci považuji za nezbytné oznámit:

1. U polního hejtmana v noci z 29. 7. na 30. 7. 2001 došlo k rozvoji pharyngolaryngoepiglototracheobronchitis acuta, v. s. virového původu. Nelze vyloučit, že se jedná o importovaný tajný virus přenesený sem agentem amerického imperialismu z JPL (Pasadena, USA).
2. Nejvyšší odborné lékařské konsiliium Ebicyklu v zájmu zachování polního hejtmana i pro další Ebicykly po provedení zevbrubných vyšetření zjistilo výše uvedené anamnestické údaje a dle somatického vyšetření neúplného, z důvodů odmítnutí vyšetření P. R., stanovena diagnoza a zahájena léčba v 10:00. Po předběžném souhlasu hejtmana jsem opravněn sdělit tyto skutečnosti: Složení léčby: Biseptol, Paralen, Bromhexin, vysoké dávky vitaminu C, horké tekutiny, hlasový klid.
3. Ve 22.00 zdravotní stav polního hejtmana zůstává vážný, bez výraznějších změn.
4. Byla provedena nezbytná hygienická opatření k ochraně ebicyklistů. Pod trestem okamžitého vyloučení nesmí nikdo spát blíže než ve vzdálenosti 5 m od polního hejtmana (trestné území).
5. Další prohlášení pro tisk (kromě případu náhlého úmrtí) bude vydáno nejdřive v 31. 7. 2001 v 8:00.

Nemilosrdný samaritán Ilja Kotík - Lem

Hlášení o pozorování Mezinárodní kosmické stanice při kapání kapek do nosu

Po příjezdu do cíle nulté etapy Ebicyklu na hvezdárně ve Vlašimi jsem se rozhodl s ohledem na velmi pěkné počasí spát pod širákem. Nad ránem jsem se vzbudil s ucpaným nosem (viz předešlá zpráva Dr. Ilji Kotíka) a šel jsem si ke kolu pro kapky do nosu. Kapaje zvrátil jsem hlavu k zenitu a spatřil UFO cca 2 mag, jak si to šine od západu k východu. Reflex profesionála mi velel pohlédnout na hodinky: bylo 3.44 LEČ dne 29. 7. Druhý den při kontrole přeletů Mezinárodní kosmické stanice na internetu se ukázalo, že právě v tu dobu přelétala ISS nad Vlašimí vskutku v zenitu. Podle mého odhadu probíhalo přitom počítání ebicyklistů spících pod širákem pomocí velmi citlivých infračervených čidel, které byly na ISS nedávno instalovány. Takto bude možné po uvolnění těchto citlivých dat NSA konečně zjistit, kolik ebicyklistů letos jelo, přesněji kolik jich v tu dobu spalo.

pH S. J.

Dnešní již třetí nultá etapa patřila opět mezi ty vydařené. Slunec svítil pořád, až to bylo místy nepříjemné. Mezi poznamenání hodné okamžíky bych zařadil cestu dokopcem po zcela uzavřené cestě. Nikde aani auto, perfektní cesta podél vody, ve stínu stromů. Velmi vydařené! Zábavné bylo také povečeření v Boskovicích, kde se Pavel Kleczej neustále dožadoval topinky a Majka té správné palačinky. Jelikož ale počítači dochází šťáva a mi se chce spát, končím. Je právě něco po půl jedné a okolo mě je tma a telocvičnami se rozléhají jen zvuky chrápajících ebounů. Na závěr jen několik vět vytržených z kontextu: "Zavolej mi do spacáku: 0603 ..." "Já jsem asi trochu opilá, mi to vlastně ani nevadí, no ale to je jedno ...", "Nám nevadí že se s tím báglem táhneš ..."

Hynek Melantrich Olchava

3. etapa (nultá)

Po vydatne snidani, prerustajici v obed [tzv. brunch], se za umorneho horka vydali ebicyklisti smerem na Moravec, odkud se jejich trasy delily ruznymi smery v procesu podobnemu stepeni kometarnich jader. Jedni smerovali k Western City na Šiklove mlyne, dalsi studovali barokni kostely, vybudovane Santinim v Borove a ve Zvoli a ostatni dali prednost navsteve hradu Pernstejn. V jednu chvili tak doslo k ocekavane historicke udalosti, totiz setkani dvou vozidel vozove hradby v protismeru. Po upozorneni na svuj omyl pokracovaly oba vozy pro jistotu tretim smerem. Odtamtud se pak Ebicykl ritil svou tradicni neurcitou rychlosti a polohou smerem k Boskovicke brazde a do gymnazia v Boskovicich, kde nam pan reditel Dr. Skořepa ukazal skolni akvaria a teraria. Dalsi zajemce pak odvedl Ing. Kopecky na mistni hvezdarnu, kde za velmi priznivych podminek byl k videni Mesic a zejmena Mars vcetne polarni cepicky. Prumerne ujeli ebicykliste kolem 80 km.

pH S. J.

4. ETAPA (nultá)

Mnozi ebicykliste jako ranni zakusek ztekli prosluly boskovicky hrad a pote vytahli do hrozneho krpalu na Ludikov, aby pak uz snadno prosvisteli do Sloupu, vesnice roku 2000. Mraky turistu oblehaly vsechny vstupy do jeskyni; vypadalo to, ze mnozi se ponori i do ponorne casti Punkvy. Bystri ebicykliste si vsak nasli cesticky az nahoru na horni mustek propasti Macocha, avsak nikdo nikoho do ni nesvrhl, takze to byla docela nuda. Zato muzeme naprosto jiste potvrdit, ze TV vysilac Kojal stale cni do vysky pres 300 m, a nebyl tudiz zbouran, jak tvrdily nektere nezarucene agenturni zpravy, sirene pokoutne mezi ucastniky pelotonu.

Nekteri ebicykliste jeste stihli navstivit dalsi Santiniho kostel v poutnim miste Křtiny u Blanska a moderni kostel vybudovany za totality v Senetářově. Odtamtud se pak vystoupalo na vrchol Drahanske plosiny, aby se vzapeti vsichni svištíce po dolinach sjeli na žírnou Hanou, kdyz mnozi se jeste ochladili na plumlovske prehrade.

Ubytovani jsme na hvezdarne, kde den pred nami nocoval mnohem mene pocetny Ebicykel slovenskych astronomov [ESA], takze hvezdarna ted prodel ava zatezkavaci zkousku.

Pri vecernim setkani se Ebicyklu predstavil ucastnik cervencoveho kursu, ktery pro stredoskolske profesory fyziky porada evropska laborator CERN v Zeneve, RNDr. Rostislav Halaš ze zdejsiho gymnazia. Jeho poutavy vyklad byl doplnen hodnotnymi darky - CD-ROM o velikanech svetove vedy, jenz v anglictine pripravili pod jeho vedenim studenti Gymnazia, a dale dvema obrovskymi platy s cerstvym strudlem, coz hejtman nejradeji.

Ebicykliste dnes ujeli minimalne 60 km, bylo sice slunko, ale prece jen trochu mensi teplo, a tak to byla takova odpocinkova etapa po tech predeslych velmi narocnych. Ve ctvrtek smeruje spanila jizda na slavkovske bojiste, kde se pokusime zjistit, proc bitvu tri cisaru nerozhodla husitska vozba, nacez se vydame do cile 5. etapy na hvezdarnu ve Zdanicich.

pH S. J.

5. etapa (nultá)

V Prostejove byla tak vlaha noc, ze mnozi ebicyklisti spali venku a take pod odsunutou strechou pozorovatelny. Videli jsme velmi dobre jak Mesic tak Mars; pozorovaci podminky uprostred Prostejova jsou prekvapive priznive. Rano se asi polovina pelotonu vydala sporadane napric Prostejovem pod vedenim Melantricha, aby shledla rozestavenou soukromou hvezdarnu mistnich i prespolnich nadsencu, ktera bude dusledne robotizovana a automatizovana, jak se slusi na XXI. stoleti. Pote se peloton rozpadl na dilci skupinky, ktere ruznymi stezkami dospely zejmena do Vyskova. Tam jsme neuveritelnou nahodou potkali na obede davneho ebicyklistu Zbynka Burgeta, ktery nostalgicky vzpominal na sve vlastni ucasti na Ebicyklu i na slib vyrobit dalsi tricka.

Nekolik otuzilcu se vydalo na koupaliste do Lulče, kde se pak nekolik hodin cachtali a opekali ci spali ve stinu lipy. Nejvetsi makači pokracovali pres Slavkov u Brna k Mohyle miru na Prateckem vrchu a posuzovali taktiku tehdejsich generalu, kteri veleli vojskum, ktera nevideli, pomoci rozkazu, ktere nikdo neslysel: mobily jeste nebyly.

Predsunute vozidlo vozove hradby, rizene Jurou Krejsou dobylo visku Heršpice u Slavkova, kde spolu s polnim hejtmanem zburcovali mistni obyvatelstvo, nechali si otevrit mistni ceskobratrsky evangelicky kostel, v nemz 31. srpna 1880 prijal ceskobratrskou viru soukromy docent Tomas Masaryk, aby se mohl stat c. a k. univerzitnim profesorem. To dosvedcuje pametni deska, umistena v chramove predsini r. 1930, ktera byla uchranena pred Nemci a kterou kupodivu komuniste nezlikvidovali. Na oplatku jsme jim vypraveli o rodine Jelinku, ktera se za protireformace vystehovala do Saska, zmenila prijmeni na Hirschl a jedna jeji vetev dale presla do Hannoveru, kde se z nich stali Herschelove. Jejich syn Wilhelm v 19. letech zbehl do Anglie jako William Herschel, zivil se jako hudebnik a z vytezku cinnosti si porizoval astronomicke dalekohledy, jejichz cocky sam brousil za pomoci sve sestry Karoliny. V r. 1781 objevil planetu Uran, coz mu vyneslo kralovskou apanaz, takze pak se svemu astronomickemu konicku mohl venovat jiz profesionalne. Take jeho syn John Herschel proslul jako astronom, zejmena katalogizovanim hvezd na jizni polokouli.

Kveceru se vsichni ebicykliste sjeli na vystavne hvezdarne ve Zdanicich, kde si prohledli jeji zarizeni i historicke fotky [napr. Polniho hejtmana z r. 1978, kdy jeste netusil, ze bude jednou Polnim hejtmanem, nebot Ebicykl vznikl az r.1984], a samozrejme zase okukovali Mars a Mesic jako symboly letosniho Ebicyklu. Ucastnici najeli v prumeru kolem 80 km.

Zitra nas ceka etapa do Veseli n. Mor., horka 35 C a krupobiti. No, uvidime.

pH S. J.

6. etapa (nultá)

Opet nas cekal horky den a tak jsme doplonovali hlavne zasoby tekutin. Prvni vetsi zastavka byla v Kyjove, kde se opravovalo kolo Nemilosrdneho Samaritana, ktry zlikvidoval pet spic naraz.

Pak jsme se presunuli jednak na Buchlovice a Velehrad a jednak do Ostrozske Nove Vsi na ruzna koupaliste, abychom ve zdravi preckali teploty kolem 31 C. Navecer se ebicykliste vydali ke sv. Antoninkovi do kaple na vrsku, kde jsme dostali odborny vyklad a rozhlizeli se do kraje. Znacenou cestou se smerovkami jsme pak trefili do vinneho sklipku bratri Cabu v Blatnici a tam kostovali vselika dobra vina a vyslechli historku, jak si Ing. Cab dopisoval s astronautem Jimem Lovellem (jeho predkove pochazej od Plzne). Po dojezdu do cile se na Hvezdarne ve Veseli konala beseda pro verejnost, v niz se ebicykliste predstavili mistni verejnosti. Ujelo se mezi 70 a 80 km a zitra nas ceka finale.

pH S. J.

7. etapa (poslední nultá)

Poprvé v historii Ebicyklu se hned po snídaní na hvezdárne ve Veselí n. Mor. celý peloton i s bicykly nalodil na prilehlém molu Batova kanálu na rícní flotilu, která pak za mohutného mávání osazenstva hvezdárny vyrazila smerem na jih. Plavba to byla divukrásná, námorníci bodrí a zdymadla tesná, pod mosty jsme museli sklápet hlavy, chtejíce se dožít cíle plavby ve Strážnici. Z duvodu nízkého vodního stavu jsme dle vyjádrení kapitána mísy drhli bahno a tak se plavba protáhla až do 13.30 h. Následkem toho utrpel puvodní casový plán nenapravitelné šrámy, ale to hlavní, totiž návšteva vinných sklepu v Cejovicích, se zdarila. Navíc jsme videli zámeckou kapli, ruzné búdy v Mutenicích apod. Horko bylo príšerné, místy se vzduch nehýbal, ani když jsme jeli, což pripomínalo známou Lorentzovu transformaci rychlostí.

V 19.30 nicméne vetšina ebicyklistu dospela do cíle v Obchodní akademii v Hodoníne, kde se na schodišti školy konalo slavnostní ukoncení Ebicyklu pokrikem, zprávou Sira Statistika a dalšími projevy. Pro planetku, kterou nabídl k pojmenování ebicyklisty dr. P. Pravec, jsme vybrali jméno Róberta Rosy, jenž zahynul v záveru XI. Ebicyklu na Fackovském sedle.

Následoval tah mestem s cílem neco pozrít, což se ukázalo prekvapive složité a zdlouhavé. Cást pelotonu i vozové hradby odkvacila temnou nocí do svých domovských dep. Ostatní pak vyckali pulnoci, aby posléze zalehli v telocvicne pred definitivním rozchodem v nedeli 5. 8. Príste se sejdeme na Reji ve Valašském Mezirící, no a dál se uvidí.

pH S. J.