Ebi 2004 - Mistr Blatnický

O sledu pozoruhodných okolností, jež umožnily v Železném Brodě realizaci občerstvení pro ebicyklisty

Přichystat občerstvení s Blatnickým Roháčem na trase Ebicyklu mě napadlo loni na Reji ve Valmezu, kde jsem se dozvěděl, že Ebicykl 2004 pojede přes Železný Brod. V Železném Brodě máme několik dobrých přátel, se kterými se už řadu let každoročně navštěvujeme, tudíž datum průjezdu Ebicyklu přes Železný Brod se pro nás stalo termínem letošní návštěvy. Nápad s občerstvením jsem hned na místě probral se Sirem a shodli jsme se, že by to pro ebouny mohlo býti milé zpestření programu.

Jak se blížil start Ebicyklu, zvažoval jsem, kterak stánek s občerstvením vhodně upravit - samo sebou se nabízelo k dekoraci použít šněrovačku - leč, kde ji vzít? Půjčovna divadelních kostýmů v Uherském Hradišti měla 2 měsíce prázdniny, v Jablonci ani v Liberci takováto půjčovna není, v dosažitelných půjčovnách svatebních šatů šněrovačku neměli, moje známá magistra ze Železného Brodu, která ví o všem možném, o šněrovčku ani nezavadila... V neděli, co startoval XXI. ročník Ebicyklu se konaly ve Velké nad Veličkou (v rodné obci mé ženy) tradiční Horňácké slavnosti a jako vždy byl na náměstí jarmark. Zatímco já jsem vychutnával vynikající medovinu velického včelaře Jožky Buzíka, žena se dala do řeči s paní ve vedlejším stánku - jak se ukázalo, znaly se z dřívějšího pracoviště. A ona ta paní měla na sobě oblečenou šněrovačku! Sice nikoliv takovou, která zdobí titulní stránku itineráře, ale přece jen oděv, který šněrovačku připomínal. Tak jsem si s ní domluvil zapůjčení, k večeru přijel do Hroznové Lhoty (10 km z Blatnice) a paní Jeglová velmi ochotně z šatníku své dcery, která dělá historický šerm, vybrala šněrovačky hned dvě. Když jsem odcházel, osmělila se paní k otázce, komu že to půjčuje? A tu mi teprv došlo, že na jarmarku si nás (tedy mě a moji ženu) k sobě nemohla přiřadit - já jsem byl ve velickém kroji, žena "po městsky" a zapůjčení jsem si pro jistotu domlouval až žena obhlížela jarmareční zboží někde u dalšího krámku.

V úterý večer jsme dorazili do Železného Brodu a ze dvou možných míst pro ubytování jsme zvolili Jelínkův byt na sklářské průmyslovce, kde Kamil dělá školníka. Jak se posléze ukázalo, tato volba zásadním způsobem přispěla k realizaci občerstvovací stanice, k čemuž mi zbývala středa. Po ránu jsem ženu vylákal na procházku městem, chtěje pokradmo prohlédnout výlohy obchodů se spodním prádlem, nedala-li by se někde půjčit figurina na šněrovačku. I stalo se, že jsme se potkali s dalším známým, brodským rodákem Petrem Holmanem, žijícím chvílemi v Praze, chvílemi bůhví kde na Zeměkouli.

Po vřelém přivítání přesunul dvě vnoučata, ze kterých byl očividně celý nesvůj, babičce (tedy své ženě) a nedalo se jinak, než jít na pivko. Bylo už hezky teplo, jen to zasyčelo, načež Petr říká - pojďte se podívat, tady za rohem má nově otevřený obchod spolužačka, váže a prodává sušené květiny. A ona to byla paní Recová ze Bzí, u které si moje žena už několikráte objednávala různé její výtvory. (Dovolím si malinko odbočit - na poprvé si objednala kytici, jejíž rozměry přesahovaly - tedy alespoň dle mého soudu - viditelnou část vesmíru. Paní Recová byla tehdy velmi udivena, když jsme přijeli Favoritem. Nakonec jsme přece jen kytici ještě i s dalším materiálem přivezli ve zmíněném Favoritu z Brodu do Blatnice - ale to je zase jiná kapitola.) Zatímco žena si přes moji nevoli objednávala opět kytici, já se rozhlížel po obchůdku plném všeho možného a s úžasem jsem spočinul okem na krejčovské figuríně. Z obchůdku si žena odnášela objednávku na kytici a já figurinu. Teď už zbývalo jen vybrat vhodné místo. Se Sirem jsem ještě telefonicky upřesnil trasu a s pomocí Kamila - navigátora - jsem projížděl cestou k panu Vetlému. Na ideálním místě se objevilo posezení pro odpočinek turistů - jako připravené pro můj plán. Večer jsem napsal plakáty, Kamil odněkud ze školy přinesl nosič na transparenty, figurinu původně určenou pro pánská saka, jsme s využitím šatníku naší milé hostitelky náležitě do šněrovačky dotvořili, aby měla vše jak má býti, do ledničky jsem uložil Blatnický Roháč.

Ve středu časně ráno jsem vyrazil uklidit a připravit místo pro občerstvení. Kamil již pracoval na úpravě prostranství před vchodem do školy a vida mě odjíždět, vybavil mě vším možným nářadím včetně pytle na odpadky, díky čemuž jsem mohl prostor odpočivadla rychle a snad i docela přijatelně upravit. Času už mnoho nezbývalo, sotva jsme začali nakládat do auta věci k instalaci, volal Sir, že první skupina již vyráží z Těpeře - a žena si teprve navlékala šněrování... Musel jsem ho poprosit o zvolnění tempa. S Kamilem jsme vše nastrkali do auta a vyrazili. Náhodou naším směrem potřeboval přepravit Martin Tomešek se synovcem Štěpánem, kteří se nám na křižovatce připletli do cesty. Tak jsme je vzali s sebou a výrazně nám pomohli instalaci urychlit. Kamil se s transparentem vydal k odbočce, na které směroval ebouny k observatoři Vetlý, a sotva jsem po dokončení instalace nalil víno do kalíšků, již se blížili první ebicyklisté.

Takže jsem to všechno stihl, dík všem co pomohli.

Jiří Cáb

Zpět na seznam článků



Vložit nový příspěvek  |  Zobrazit vše  |  Sbalit vše